David Lynch

„Sloní muž (The Elephant Man) je příběh někoho, kdo je navenek monstrum, ale uvnitř je to krásná a normální lidská bytost, do které se zamilujete. Líbí se mi, když jsou lidské rysy nějakým způsobem zdeformované. Můžou pak díky tomu vyniknout ty, co zdeformované nejsou,“ cituje Helen Donlon Davida Lynche v knize jeho citátů. Nečekaně jímavou studii různých forem lidské monstrozity si můžete v následujících dvou týdnech připomenout v kinech.

Chilsko-francouzský režisér Alejandro Jodorowsky dnes slaví 95. narozeniny. Přestože za svůj život nenatočil ani deset filmů, patří mezi nejikoničtější a nejkultovnější filmaře. Ve skutečnosti se dá říct, že naše představa o „kultovním filmaři“ vznikla právě na základě jeho práce a života. Jeho Krtka (El Topo) z roku 1970 mnozí považují za první půlnoční film. Tedy takový, který neuspěje v klasické distribuci, zato však žije bohatým životem v klubových a komunitních kinech. Na rozdíl od mnohých půlnočních režisérů typu Tommyho Wiseaua a Neila Breena však Jodorowsky není patlal, jehož filmy by byly „tak špatné, až jsou dobré“, jedná se o mistra surrealismu.

Abychom uvěřili dění na plátně, musíme potlačit nedůvěru a přistoupit na hru, kterou s námi filmaři a filmařky hrají. Ale co když pohyblivé obrázky přijímáme tak ochotně proto, že jejich princip už dávno dobře známe?

Když se poohlížíme po žebříčcích finančně nejúspěšnějších snímků historie, na nejvyšších pozicích většinou najdeme díla Jamese Camerona nebo Marvelu. Jejich miliardové zisky jsou úžasné, ale reálný příjem zkresluje inflace a především vysoké produkční a marketingové ceny. V tomto článku se zaměříme na odlišný žebříček nízkorozpočtových titulů, které při porovnání příjmů a nákladů z kin získaly historicky nejvyšší návratnost. Jsou důkazem toho, že s originálním a funkčním konceptem můžete i levně pořídit globální filmovou senzaci.

Fantasy pohádka Princezna zakletá v čase představila pokračování. Enola Holmes to možná dotáhne na solidní filmovou sérii. Po stopách britské elitní jednotky SAS jde série inspirovaná příběhem z druhé světové války. A to není zdaleka vše. Jsou tu další Komentáře týdne. Inspirujte se.

Málokdo přizná, že by měl remaky osvědčených klasik rád, zároveň však na ně většina z nás chodí do kina. Kde se kouzlo remaků vlastně bere?

Padesátý šestý ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary je tady. Po roce zase lázeňský ráj ve znamení kolonád pulzuje mezinárodním ruchem a fanoušci i fanynky kinematografie se srocují v očekávání výjimečných filmových zážitků. V následujících řádcích se s vámi budeme dělit o dojmy z jednotlivých projekcí či doprovodných událostí, které vám mohou pomoci vybrat si ten správný film či investovat svůj čas do toho nejvhodnějšího festivalového termínu.

Dramatický snímek Kennetha Branagha, jenž se čerstvě stal nejvšestrannějším umělcem v dějinách Oscarů, se ohlíží do roku 1969, kdy v Severním Irsku klíčil třicetiletý nacionalistický konflikt, v angličtině známý jako The Troubles. Snímek pojednává o dospívání a rodinných hodnotách v obtížných časech a o lásce k rodnému městu, čímž zapadá mezi osobní díla, jimiž velcí filmaři vzpomínají na své formativní dětství. Bohužel, mimo tento subjektivní emocionální rámec toho Belfast mnoho nenabídne.

Duna. Tentokrát se tematický článek točí kolem adaptace této knižní předlohy. Někteří pějí ódu na verzi Denise Villeneuvea, dojde však i na osmdesátkovou verzi Duny od surrealistického mága Davida Lynche. Kromě toho vás zaujala (jako už předtím) Hra na oliheň nebo nový historický film Ridleyho Scotta, kde nicméně převažuje jedno aktuální téma. Komentáře týdne jsou zpátky. Inspirujte se. Vaše názory uvádíme bez jakýchkoliv redakčních úprav.