40 let s Lynchovou Dunou. „Star Wars pro dospělé" se stalo propadákem i ceněným kultem

Jako všechna umělecká odvětví, i sci-fi literatura odrážela určité myšlenky 60. let. Takzvaná nová vlna science fiction se vymezovala vůči prosté dobrodružné povaze, jakou měl žánr sci-fi do let padesátých, a progresivní autoři jako Harlan Ellison, William S. Burroughs či J. G. Ballard se stali průkopníky nového typu fantastiky. Akce a dobrodružství ustoupily umělecké hodnotě, experimentálním metodám či společenské kritice.

K této vlně patřil i román Franka Herberta Duna. Rozmáchlá space opera sice staví příběh na víceméně stejných jednoduchých modelech klasické dobrodružné sci-fi jako John Carter z Marsu nebo Flash Gordon, nicméně soustředí pozornost zcela jiným směrem. Akce, romance a dobrodružství na cizím světě ustupují složitým politickým machinacím, spiritualitě a meditaci o povaze náboženského fanatismu. Zároveň dílo podvrací hrdinský a mesianistický mýtus. Není divu, že se do adaptace pustil jeden z nejzásadnějších uměleckých režisérů.

Jenže surrealista Alejandro Jodorowsky, jenž se rozhodl natočit podle Duny film, „jímž změní myšlení společnosti," podcenil střet velkorysého uměleckého ducha s produkční realitou. Velkolepý epos, založený z menší části na knize a z větší části na jeho velkých surrealistických vizích, shromáždil tvůrčí tým složených z hvězd filmu, hudby a výtvarného umění a vypracoval plán, z jehož rozpočtu se studiu zatočila hlava. Přípravy Duny probíhaly sice po premiéře 2001: Vesmírné odysey, ale dávno předtím, než si publikum získal první díl Star Wars, a tak se zdá jako logický krok, že vznik extrémně drahého avantgardního filmu nakonec producenti neposvětili. Jodorowského představy se ale nakonec vtiskly do jeho komiksů, především do franšízy Metabaron, a jejich koncentraci můžeme najít v dokumentu Jodorowsky’s Dune. Zároveň se jeho nápady – alespoň podle toho, co tvrdí v dokumentu – dostaly do filmového průmyslu. Nicméně nápad na zfilmování Duny přetrval a vrátil se v době, kdy už bylo publikum na vesmírnou ságu připravené.

Práva na knihu koupil producent Dino De Laurentiis, jenž v polovině 70. let nabídl scénář a režii Ridleymu Scottovi. Budoucí tvůrce Vetřelce a Blade Runnera začal připravovat spektákl, který měl být rozdělený na dva filmy a odkazovat na bitvu o Alžír. Časem si ale uvědomil, že projekt jako Duna je na realizaci příliš náročný a zdrží jej od dalších projektů, k nimž se možná ani nedostane, pokud Duna nakonec propadne. V té době navíc jeho starší bratr zemřel na infarkt, což Scotta přimělo si uvědomit, že žádný projekt nestojí za podlomené zdraví. Od filmu tedy odstoupil a De Laurentiis musel hledat dál.

V roce 1981 hrozilo, že práva na knihu producentovi vyprší, De Laurentiis nicméně vyjednal jejich prodloužení a k tomu práva na pokračování, napsaná i nenapsaná. Stačilo najít silného režiséra. Toho našla producentova dcera a taktéž producentka Raffaela De Laurentiis, kterou uchvátil snímek Sloní muž. Zavolala tedy otci a řekla mu, že režisér David Lynch je ten pravý. Nadějný mladý režisér měl kromě Sloního muže na kontě i surrealistické drama Mazací hlava a celkově působil jako tvůrce, jenž má cit na zachycení fantaskního světa. Lynch se v té době rozhodoval, zda přijmout režii ke třetímu dílu Star Wars s názvem Návrat Jediho. Když jej De Laurentiis oslovil, vybíral si tak mezi dvěma sci-fi blockbustery. Nakonec usoudil, že Star Wars není projekt, co by mu dal dost tvůrčí svobody a že Návrat Jediho je po filmu Impérium vrací úder víc filmem pro jiného režiséra. A tak nás alespoň může těšit – případně mrzet – že se nedozvíme, jak by v Lynchově pojetí vypadal císař Palpatine, nebo že se minimálně nestal syfilitickými vředy pokrytým hysterickým monstrem, jakým byl baron Harkonnen v Duně z roku 1984.

Lynch pracoval s několika scenáristickými drafty, nakonec mu zůstal k dispozici scénář se 135 stranami a rozhodlo se, že Duna se vejde do jednoho snímku. O roli Paula Atreida se ucházeli herci jako Tom Cruise, Kevin Costner, Michael Biehn nebo Kenneth Branagh. Na kamerových zkouškách nicméně uspěl Kyle MacLachlan, s nímž Lynch později spolupracoval na Modrém sametu a Městečku Twin Peaks. Role princezny Irulán se měla ujmout Helena Bonham Carter, nakonec ale dala přednost natáčení Pokoje s vyhlídkou. Virginia Madsen, která nakonec Irulán ztvárnila, podepsala smlouvu rovnou na tři filmy. Zaujalo ji totiž tvrzení, že bude točit „Star Wars pro dospělé.”

Film měl rozpočet 40-42 milionů dolarů a natáčel se z ekonomických důvodů v Mexiku. První sestřih měl zhruba 4 hodiny. To se představitelům studia Universal příliš nezdálo, protože počítali s dvouhodinovým snímkem, a tak je ani moc neuklidnilo, že Lynchem preferovaná verze byla tříhodinovým spektáklem. Aby dostáli požadavkům studia, přepracovali Lynch, Dino a Raffaela De Laurentiisovi některé scény, přidali jiné, které zjednodušovaly spoustu důležitých momentů, a další motivy zeštíhleli. Z toho důvodu představuje nutnou expozici filmu úvodní monolog Irulán, jež na kameru vysvětluje uspořádání světa Duny. 

S výsledkem bylo studio spokojené, a tak zahájilo masivní propagační kampaň, která cílila na čtenáře předlohy i fanoušky Star Wars. Některé magazíny šly producentům na ruku a chválily film dávno předtím, než ho vůbec někdo viděl. Vznikla série komiksů, ilustrovaná romanizace a několik počítačových her, navazujících na podobu filmu. V prosinci roku 1984 měla Duna svou velkou premiéru…a trestuhodně propadla. Výsledná podoba filmu nahněvala kritiky i diváky. Filmová Duna totiž dosahuje několika problémů, a to především ve vyprávění, estetice a vztahu k předloze.

Nutnost zkrátit důležité pasáže ve prospěch plynutí příběhu a přijatelné stopáže vedla jak ke zkratkovitosti, tak k nepřehlednosti. Diváci neznalí knihy se trochu ztráceli v souvislostech a postavách, které podle všeho neměly ve vyprávění příliš místa. Díky jednomu důležitému dialogu, vystřiženého z konce filmu, naprosto ztratila význam princezna Irulán, jejíž role se scvrkla na vypravěče, co diváka na začátku příběhu zasype množstvím informací. Stejně zvláštně je nakládáno s postavami Thufira Hawata a Duncana Idaha, přičemž ten první v jednu chvíli zcela zvláštně zmizí z vyprávění a ten druhý je pár minut poté, co je ustaven jako důležitá postava, náhle zabit. Ostatní důležité momenty jsou shrnuty do krátké sekvence, která posune příběh trochu překotně dopředu.

V rámci zrychlení vyprávění se k nelibosti fanoušků knižní Duny odklonila filmová verze v několika zásadních momentech od předlohy, což je nejvíce vidět u hlavní postavy. Větší část prorockých vizí a unikátní bojový styl nahradil motiv zvukové zbraně, kterou Paul vyzbrojí domorodé Fremeny. Zároveň film ale popírá důležitý motiv z knihy – podvrácení hrdinského a mesianistického mýtu. Knižní Paul najde poté, co mu zlotřilí Harkonneni vyvraždí většinu rodiny a jeho samotného ponechají v pouštích planety Arrakis, útočiště u Fremenů, původních obyvatel planety. Pomocí svých znalostí, výcviku, výjimečných genetických dispozic a rozšířenému vědomí díky speciálnímu koření Fremeny přesvědčí o tom, že je jejich dlouho očekávaný mesiáš,. Následně využije jejich fanatismus k tomu, aby se pomstil a převzal vládu nejen nad Arrakisem, ale i nad celým galaktickým impériem. Přitom se snaží zabránit jedné ze svých vizí, podle níž jeho vláda přinese vesmíru velké utrpení. Jak příběh postupuje, bolestně si uvědomuje, že už není strůjcem událostí, ale jejich nástrojem, a ke své hrůze se stane bezmocným tyranem galaxie. 

Duna Davida Lynche tyto rozměry potlačuje, Paul je místo toho víceméně klasickým hrdinou, jehož na začátku poznáváme jako schopného, ale nezkušeného mladíka, jenž musí vlivem událostí zmužnět a ze kterého se následně stane zachránce planety. Zároveň dobrodružný příběh o boji s tyrany dominuje na úkor vrstevnatosti významů knihy, zejména co se týče politických alegorií, ekologických poselství či reflexe drogové kultury 20. století. Jedním z největších problémů byla nicméně samotná vizuální estetika filmu.

David Lynch, jenž dodnes neslevil ze svého často nepříjemného surrealismu, vytvořil svět plný temných prostor a hnusných masek - obzvláště baron Harkonnen, jehož obličej je pokrytý venerickými strupy, nebo mentati s nepříjemnou vyrážkou kolem úst jsou nepříjemné figury na pohled. Navíc se na podobě filmu podepsal nižší rozpočet, takže se z filmu nepodařilo udělat trikovou podívanou. Snímek s lacinou výpravou, typicky lynchovská estetika, nepřehledná světotvorba a zkratkovité vyprávění jsou dnes skutečně alternativní cestou ke Star Wars. Bohužel ne takovou, jakou by si tvůrci přáli. Pro diváky, co toužili po dobrodružství ve stylu Star Wars či Flashe Gordona, byla Duna příliš složitá a esteticky nepříjemná, pro příznivce předlohy byla zase příliš zjednodušená… a esteticky nepříjemná. Došlo tak k nevyhnutelnému.

První víkend film vydělal přes 6 milionů dolarů, na konci svého působení v kinech dosáhl 30 milionů dolarů. Jinými slovy, film byl obrovský průšvih, který se ve své době přirovnával k legendárnímu zabijákovi westernů, Ciminově Nebeské bráně. Davidu Lynchovi se zavřely dveře do velkého filmového světa, naštěstí si je brzy zase otevřel neonoirovou peckou Modrý samet. Jediný, kdo měl z neúspěchu filmu nepokrytou radost, byl Alejandro Jodorowsky, byť současně vyjádřil respekt k Lynchovu uměleckému cítění.

Našli se však i zastánci snímku. Novovlnný autor science fiction, tvůrce, jemuž možná vděčíme za důležité motivy Terminátora, Harlan Ellison nevnímal filmovou Dunu nijak negativně. „Byla to kniha, která neměla být zfilmována a scénář, který nemohl být napsán. Byla to režisérská práce mimo schopnosti kohokoli, a přesto vznikl film,” napsal ve své knize Harlan Ellison’s Watching. Postupně se přidávali další příznivci, pro něž se podivnost jménem Duna stala kultovní záležitostí a výpravná nedostatečnost součástí výrazné estetiky. Lynchova Duna je dnes zatracovaná i obdivovaná, stále ale zůstává výrazným a do jisté míry inspirativním příspěvkem k žánru.

O necelých 20 let později to filmaři zkusili s Dunou znovu, tentokrát v podobě televizní minisérie. Ta je všeobecně chválena především za věrnost předloze a solidní herecké výkony. Dalších 20 let stačilo k tomu, abychom na zcela jinou Dunu vyrazili opět do kin. Ale to už je jiný příběh.

Podívejte se také na nejlepší sci-fi nebo na nejlepší fantasy.

Zdroje: Encyclopedia Britannica / Jodorowsky's Dune / Kinobox