Bizarně hororová show Davida Lynche se použila v psychologickém výzkumu. A pořádně děsila

O bizarním seriálu Rabbits (tedy Králíci) sám Lynch hovořil jako o sitcomu, přestože do klasické televizní řachandy má (nepřekvapivě) daleko. Režisér na své vlastní zahradě nechal postavit malý ateliér, který na natáčení stačil – celé dílo se totiž odehrává v jedné místnosti, jež simuluje spoře vybavený obývací pokoj jako z tradičních sitcomů.

Do něj nahodile přicházejí tři postavy, jeden muž v obleku a dvě ženy oděné do šatů či županu. Všechny tři figury však na sobě mají masky králíků, a tak ani není poznat, že se pod nimi ukrývají tváře Naomi Watts, Laury Harring a Scotta Coffeyho, s nimiž Lynch nedlouho předtím natáčel Mulholland Drive. Trio postav pronáší zdánlivě nesmyslné repliky, brzy je však jasné, že jednotlivé věty jsou „pouze“ vyřčené na přeskáčku, avšak ve správném pořadí určitý příběh vyprávějí. V obdobně nepředvídatelných momentech však dialogy narušuje i nahraný smích imaginárního publika. Díky tomu se Lynchovi podařilo upozornit na prázdnotu tradičních sitcomů, v nichž se diváci a divačky ochotně smějí úplně čemukoli.

Nemá smysl snažit se toto dílo detailně analyzovat, na to je záměrně příliš unikavé a vzpírající se běžnému vyprávění. Ocenění se však dočkala především kombinace zvukového designu a osvětlení, jež společně s kryptickými replikami vytvářejí skutečně děsivou, znepokojivou atmosféru. Tu umocňují i hlasy zvenčí, jež občas terorizují zmatené trio králičích hrdinů a právě ponurá, paranoiu a úzkost vyvolávající nálada zaujala i vědce z kanadské Univerzity Britské Kolumbie.

V roce 2013 informoval web Los Angeles Times o výzkumu zaměřeném na lék Tylenol, jehož účinnou látkou je i u nás dobře známý paracetamol (a následně prodávaný třeba jako Paralen či Panadol). Kanadští výzkumníci zkoumali hypotézu, že lék tlumící fyzickou bolest může podobně působit i na emocionální strasti, úzkosti či existenciální strach. Části zkoumaných osob proto podali Tylenol, části pouze placebo. V sérii výzkumů následně některým probandům promítli klipy z Lynchových Rabbits, jiné skupiny se dívali třeba na Simpsonovi a jiné animáky, zhlédli výtržnosti zuřících hokejových fanoušků anebo si třeba měli představovat vlastní smrt.

Výsledky ukázaly, že dobrovolníci s Tylenolem byli shovívavější vůči problematicky se chovajícím lidem (třeba zmíněným agresivním sportovním fandům) a navrhli by jim menší tresty. Ukázala se tak provázanost fyzické i psychické bolesti, lék učinil probandy citlivějšími vůči druhým lidem. Samotné sledování znepokojivých obsahů (v tomto případě tedy Rabbits) bez podání léku však vedlo k tomu, že lidé navrhovali spíše přísnější tresty. A to kvůli tomu, že ve chvílích nejistoty a úzkosti se člověk snáze přimyká k dlouhodobě zastávaným hodnotám – tedy například že rabování a výtržnictví by nemělo zůstat nepotrestáno.

Výzkumníci upozornili, že léky tlumící bolest rozhodně nejsou adekvátní náhradou terapie či podobných metod k umenšení psychických problémů. Zdá se však, že sféru duše a těla opravdu nelze oddělit. Ba co víc, znepokojivá a až existenciálně ohrožující díla, kam bezesporu Lynchova králičí show patří, nás mohou rozhodit do té míry, že pak musíme hledat aspoň nějaké jistoty.

Pokud se chcete podobnému zážitku přesto vystavit, Rabbits jsou ke zhlédnutí na YouTube kanálu David Lynch Theater. Podívat se můžete i na náš žebříček nejlepších mysteriózních filmů.

Zdroje: Los Angeles Times, NPR, Collider