Články

Cameron Diaz bývala přední hereckou hvězdou s nejblyštivějším úsměvem Hollywoodu, který zářil v romantických komediích a svedl i dramaticky ztuhnout v náročnějších produkcích. Roku 2014 se ale jeden z Charlieho andílků profesně odmlčel a dvaapadesátiletou blondýnku znovu přivedl na scénu až Netflix, a to v nově uvedené akční komedii Návrat do akce (Back in Action). Nejde o hereččin životopis, nýbrž zcela univerzálně vystavěnou špionážní rampu, z níž může Diaz s pomocí parťáka Jamieho Foxxe a režiséra Setha Gordona (Šéfové na zabití) vzlétnout ke streamovací prominenci. Jen jestli takhle rutinní, i když v tempu skoro neškobrtající výplach bude publiku stačit.

Otázka přímé adopce, potažmo obecně péče o děti, je téma, o němž se v současné společnosti hodně mluví a začíná se objevovat i v aktuálních českých seriálech. Jako hlavní motiv slouží například seriálu České televize Děcko, jehož první dvě epizody jsme měli možnost vidět a bude divákům zpříjemňovat páteční večery.

Tvorba Martyho Pohla, známého pod uměleckým jménem Řezník, je známá vulgárním humorem, naturalistickými prvky a chytrými pointami. Sám se označuje za tvůrce art brut, syrového umění bez jasně definovaných rysů a stanovené techniky. Odpovídala by tomu i jeho filmová tvorba, která do jednoho kompaktního narativního celku skládá nechutné obrazy a nejhrubší dialogy. Nejinak je tomu u jeho posledního snímku Na plech.

Seriály České televize patří k těm nejchválenějším. Může za to také jejich tendence upozorňovat na společenské problémy s nenuceným apelem, jenž bývá zabalen do vztahového dramatu. Podobný ráz mají i první dvě epizody komediálního seriálu Limity, jehož hlavní hrdina se začne podivuhodně zmítat mezi ekologickým aktivismem i problémy se svým byznysem, likvidací odpadu.

Jedna z nejvýznamnějších operních pěvkyň 20. století už se v několika filmech objevila. Bylo by ostatně trochu zvláštní, kdyby osobnost jejího kalibru neměla nějaký filmový portrét. Nicméně snímek Maria podle scénáře Stevena Knighta je čímkoliv, jen ne životopisným portrétem.

Takhle divoké to cestou na západ snad nikdy nebylo. Půda po celém světě je vykoupená, respektive vydobytá na tratolištích krve, které tekly z náboženských či imperiálních vrtochů lidstva. Málokde to pocítili tak názorně jako v Severní Americe během 19. století, v jehož padesátých letech se odehrává špinavý příběh série Netflixu Kdysi dávno v Americe (American Primeval). Kulky do týlu v ní na území původních obyvatel, kočovných osadníků, armády Spojených států či fanatických mormonů padají tak často, až se náročnější divák začne sám sebe tázat, zda má všechno to násilí i jiný než velmi povrchní vypravěčský smysl.

Maďarsku vládne železnou rukou kontroverzní premiér Viktor Orbán a tamní filmaři se tážou, co si společnost odnesla z vlasteneckých bojů za císařské vlády či v období Sovětského svazu. Citlivé téma národní hrdosti, paměti a identity inspirovalo režiséra Gábora Reisze (Jsou věci divné a nevysvětlitelné) pro jeho dvouapůlhodinovou důvtipnou satiru Vysvětlení všeho (Magyarázat mindenre), v níž jedna obyčejná a zpackaná maturitní zkouška vede k celostátnímu zpravodajskému poprasku. Odvážná poloepizodická hra s různými perspektivami zachází od osobního k národnímu traumatu, v čemž místy kulhá, ale v součtu hloubavě a přístupně pokrývá ideologické rozkoly v postsocialistické zemi. Po loňském úspěchu na karlovarském festivalu nyní přichází do kin.

Platforma Voyo už se u nás stala v podstatě odborníkem na true crime dramata a nyní posílá do světa seriálové zpracování případu, o němž slyšeli asi úplně všichni. Minisérie Studna od prověřené režisérky Terezy Kopáčové (Smysl pro tumor, Metanol) bude chtít ukázat, co se tehdy ve Vonoklasech opravdu stalo, a zároveň se přitom vymezit vůči legendární epizodě z 30 případů majora Zemana. Tvůrci k látce přistupují v úvodních dvou dílech zatím zajímavým, i když velmi pozvolným způsobem.

Po podzimní premiéře na Canal+ dnes večer na České televizi startuje historický seriál Dcera národa, který rozhodně ambicemi a odvahou nešetří. Přináší totiž nevšední pohled na dobu národního obrození, konkrétně na mnohými proklínanou Zdenu Havlíčkovou, dceru Karla Havlíčka Borovského. Nečekejte ale usedlé kostýmní drama, mladí režiséři Matěj Chlupáček a Cristina Groșan totiž dali látce svižnější háv, který možná řada konzervativních diváků bude mít problémy zkousnout.

Letos slaví už pětatřicáté narozeniny a krásné výročí šperkují teprve druhým celovečerním snímkem po oscarovém Prokletí králíkodlaka. Nepochopený vynálezce Wallace s nepochopitelně geniálním psem Gromitem na Netflixu od 3. ledna poznávají, že skutečná pomsta má tvar černobílého peří a ikonické červené chocholky. V osmdesátiminutovém plastelínovém dobrodružství Nicka Parka Wallace a Gromit: Pomstu poznáš po peří (Wallace & Gromit: Vengeance Most Fowl) totiž vlajkové duo studia Aardman znovu stojí proti jednou zdolanému nepříteli z Nesprávných kalhot, proradnému tučňákovi Pírku McGrawovi. A po letech odmlky dostáváme nálož vizuální i vypravěčské zábavy jako za starých časů, snad jen s přehnanou příměsí jistoty moderních legacy sequelů.

Téměř každý rok se mezi animáky, jenž mají šanci získat prestižního Oscara, pohybuje mezi velkolepými produkcemi od Disneyho či Pixaru jeden méně známý kousek, který přichází buď s osobitější animací, nebo se pokouší k pohádkovému příběhu přistupovat trochu jinak. Animák Kočičí odysea (Flow) od lotyšského režiséra Gintse Zilbalodise splňuje oba tyto atributy a počítá se mezi nejoriginálnější žánrovky poslední let. I přesto si film možná neužije úplně každý.

Snímek Roberta Eggerse Nosferatu je filmem, na který jsme díky četným odkladům čekali hodně dlouho. Čekání se vyplatilo, remake stěžejního snímku filmové historie Upír Nosferatu, který je sám neoficiální adaptací románu Dracula, představuje stylovou surrealistickou hrůzu.

Hudebních životopisných filmů se v posledních letech vyrojilo tolik, že už to diváci ani pomalu nestačí počítat. Jen letos jsme tu měli ohlédnutí za životem krále reggae Bob Marley: One Love či nevýrazné Back to Black o Amy Winehouse. Aktuální Better Man o divokém životě Robbieho Williamse ovšem měl nakročeno k tomu stát se jednou z nejoriginálnějších a nejživelnějších biografií za poslední roky. Svůj potenciál ale novinka využila tak nějak napůl.

Konverzační komedie V dobrém i zlém zdánlivě představuje střet dvou životních přístupů, ve skutečnosti je ale jednostrannou párovou terapií vedenou bizarními postavičkami. Snímek vzdoruje diváckým očekáváním, bohužel i scenáristickým kvalitám.

Kdo z vás před pár lety tušil, že zrovna z Ježka Sonica vyroste prototyp ideální podívané pro celou rodinu? My bychom si na to po jeho první ohyzdné digitální verzi, která musela být po kritice fanouškovské základy změněna, teda rozhodně netipli. Jenže tvůrci se v případě modrého ježoura poučili ze svých chyb a i do třetice servírují sympatický průnik mezi filmem pro děti a videoherní adaptací, který je navíc tentokrát ještě svižnější a zábavnější.