Články

Letos slaví už pětatřicáté narozeniny a krásné výročí šperkují teprve druhým celovečerním snímkem po oscarovém Prokletí králíkodlaka. Nepochopený vynálezce Wallace s nepochopitelně geniálním psem Gromitem na Netflixu od 3. ledna poznávají, že skutečná pomsta má tvar černobílého peří a ikonické červené chocholky. V osmdesátiminutovém plastelínovém dobrodružství Nicka Parka Wallace a Gromit: Pomstu poznáš po peří (Wallace & Gromit: Vengeance Most Fowl) totiž vlajkové duo studia Aardman znovu stojí proti jednou zdolanému nepříteli z Nesprávných kalhot, proradnému tučňákovi Pírku McGrawovi. A po letech odmlky dostáváme nálož vizuální i vypravěčské zábavy jako za starých časů, snad jen s přehnanou příměsí jistoty moderních legacy sequelů.

Téměř každý rok se mezi animáky, jenž mají šanci získat prestižního Oscara, pohybuje mezi velkolepými produkcemi od Disneyho či Pixaru jeden méně známý kousek, který přichází buď s osobitější animací, nebo se pokouší k pohádkovému příběhu přistupovat trochu jinak. Animák Kočičí odysea (Flow) od lotyšského režiséra Gintse Zilbalodise splňuje oba tyto atributy a počítá se mezi nejoriginálnější žánrovky poslední let. I přesto si film možná neužije úplně každý.

Snímek Roberta Eggerse Nosferatu je filmem, na který jsme díky četným odkladům čekali hodně dlouho. Čekání se vyplatilo, remake stěžejního snímku filmové historie Upír Nosferatu, který je sám neoficiální adaptací románu Dracula, představuje stylovou surrealistickou hrůzu.

Hudebních životopisných filmů se v posledních letech vyrojilo tolik, že už to diváci ani pomalu nestačí počítat. Jen letos jsme tu měli ohlédnutí za životem krále reggae Bob Marley: One Love či nevýrazné Back to Black o Amy Winehouse. Aktuální Better Man o divokém životě Robbieho Williamse ovšem měl nakročeno k tomu stát se jednou z nejoriginálnějších a nejživelnějších biografií za poslední roky. Svůj potenciál ale novinka využila tak nějak napůl.

Konverzační komedie V dobrém i zlém zdánlivě představuje střet dvou životních přístupů, ve skutečnosti je ale jednostrannou párovou terapií vedenou bizarními postavičkami. Snímek vzdoruje diváckým očekáváním, bohužel i scenáristickým kvalitám.

Kdo z vás před pár lety tušil, že zrovna z Ježka Sonica vyroste prototyp ideální podívané pro celou rodinu? My bychom si na to po jeho první ohyzdné digitální verzi, která musela být po kritice fanouškovské základy změněna, teda rozhodně netipli. Jenže tvůrci se v případě modrého ježoura poučili ze svých chyb a i do třetice servírují sympatický průnik mezi filmem pro děti a videoherní adaptací, který je navíc tentokrát ještě svižnější a zábavnější.

Navázat na fenomenální úspěch seriálového hitu, který pobláznil celý svět a stal se během vteřiny jednou z nejcennějších značek Netflixu, rozhodně není nic snadného. Obzvláště, když váš úspěch přišel jako blesk z čistého nebe a nikdo s ním moc nepočítal. Své o tom ví režisér a scenárista Dong-hyuk Hwang, jenž brutálními dětskými hrami a tvrdými rýpanci do kapitalismu ve Hře na oliheň (Squid Game) před třemi lety všechny šokoval. Napjatě očekávaná druhá řada je konečně tady. Mohl ovšem návrat Gi-huna do krvavých arén vůbec napodobit efekt první řady?

Den po Štědrém večeru tu máme romantickou pohádku, která podle tvůrců reflektuje společenské dění. Čarovné jablko ale ukazuje několik aspektů toho, o čem se ve společnosti mluví, a zároveň představuje poměrně svižnou romantickou záležitost.

„Nová doba.“ Přesně tak komentuje jedna z hlavní hrdinek štědrovečerní pohádky Tři princezny skutečnost, že právě krásné a sličné královy dcery se tu uchází o ruku mladého prince. A také se jedná o jeden z typických důkazů toho, jak se snaží být novinka letošních Vánoc moderní a snad i progresivní. Dokáže ovšem svou snahou o převrácenou pohádkovou formuli diváky oslovit?

Misky vah spravedlnosti bohyně Themis mají v novém soudním dramatu legendárního Clinta Eastwooda Porotce č. 2 (Juror#2) významnou alegorickou funkci. Jak pravil už Aristoteles, zákon by měl být rozum oproštěný od emocí, což ve filmu uvedeném dnes na službě Max zosobňuje dvanáctičlenná porota, která je vybraná k vynesení rozsudku ve zdánlivě jednoznačném procesu. Porotce číslo dvě Justin Kemp (Nicholas Hoult) si nicméně záhy uvědomuje, že právě on inkriminovaného dne zřejmě nevědomky spáchal projednávaný zločin.

Disneyho, zčásti však spíš Shakespearův, koloběh života z pohádkové africké savany roztáčí tři dekády po animovaném mistrovském díle další emotivní příběh. Mandril Rafiki tentokrát vypráví dosud nenavštívenou životní pasáž později zrazeného krále Mufasy, jenž se jako lvíče zatoulá od rodiny a naváže bratrské pouto s mladým druhem Takou. Spolu unikají před pomstychtivou lví smečkou do zaslíbeného kraje Melile a oscarový tvůrce Barry Jenkins (Moonlight) se stará o to, aby Mufasa: Lví král (Mufasa: The Lion King) navzdory opakovaným problémům předchozího fotorealistického remaku nebyl jen povinnou a nicneříkající investicí.

Znělo to jako základ na solidní akční jednohubku, která se navíc poveze na tradici vánočních žánrovek. Příručák (Carry-On) působil už od prvního traileru jako mix několika filmových hitů, které zde jsou zabaleny do intenzivní hry kočky s myší mezi sekuriťákem Taronem Egertonem a nebezpečným Jasonem Batemanem. Jenže svižně působící kousek se velmi rychle proměnil v typickou netflixovskou rutinu, u níž se navíc nevyplatí přemýšlet.

Adept na příštího Jamese Bonda Aaron Taylor-Johnson si udělal z břicha struhadlo na cukety a okázale vstoupil do světa marvelovských IP v držení Sony Pictures. Kromě poměrně populárního Venoma zde neslavně válčili třeba Morbius a Madam Web. Lovec Kraven (Kraven the Hunter) měl tuto upadající stáj záporáků Spider-Mana zachránit před zánikem a vydat se ve stopách krvavého neowesternu od DC, Logana. Příběh posázený výhradně zápornými postavami se sice snaží vytěžit ekologické i psychologické aspekty hlavního loveckého motivu a nabízí dostatek zběsilé akce, avšak jako origin slavného zloducha s kořeny v reálném světě je uspěchaný, emočně plochý a často až směšně kýčovitý a schematický.

Záchrana hradu, bizarní průběh letního táboření a pokus o vzkříšení mrtvého žánru. Léto s Evženem má ale pár much, které je potřeba vychytat.

Převrácený příběh Čaroděje ze země Oz se dostal ze stránek románu na divadelní prkna a zaznamenal značný úspěch. Není žádné překvapení, že filmová adaptace na sebe nenechala moc dlouho čekat. Čarodějka (Wicked: Part I) představuje příběh větší než život, tím si ale na sebe plete bič.