Kultovní kriminálky, Nicolas Cage i cesta do minulosti. 10 klasik, na které vyrazit ve Varech

Když se na programu festivalu nachází titul staršího data výroby, je tomu většinou z dobrého důvodu. V mnoha ohledech jde o největší sázky na jistotu – pokud takový snímek není naprosto skvělý, je rozhodně alespoň důležitý. Navíc ho nejspíš poprvé v životě uvidíte na velkém plátně a v restaurované verzi v nejvyšší možné kvalitě.

Deset takových vždy důležitých a často skvělých titulů, které byste měli vidět, podtrhává i následující seznam.

Jen pár týdnů po stém výročí narození Judy Garland bude v Karlových Varech uvedený jeden z nejúspěšnějších amerických velkofilmů všech dob. Příběh Dorotky, kterou tornádo odneslo daleko od jejího rodného Kansasu. Čaroděj ze země Oz (spolu s Jihem proti Severu rovněž z roku 1939) patří mezi prototypy americké, a tudíž i světové zábavy. Pro Američany jde o jeden z národních titulů, který každý viděl a dobře zná, jde vskutku o určující moment popkultury 20. století. I když dnes nejspíš přechod z černobílého úvodu do barevné fantasy nebudí stejný úžas jako v době premiéry, kouzlo země „tam za duhou“ by nemělo divákům a divačkám uniknout, pokud ji snad doposud nenavštívili.

Vrcholné dílo prvního tvůrčího období Jima Jarmusche. Projevuje se v něm víra v multikulturní společnost, představovanou tichým afroamerickým samurajem, který vede každodenní hovory s francouzsky mluvícím prodavačem hot dogů, přestože jeden druhému nerozumí. Teroristické útoky 11. září a následná „válka proti teroru“ vedly k tomu, že Ghost Dog se málem stal posledním Jarmushovým filmem. Bylo jasné, že už nikdy nemůže natočit stejný film, naivní americká důvěra v konec historie byla pryč a Jarmushovi se zcela zhroutila jeho vize společnosti – vážně zvažoval i ukončení kariéry. Ghost Dog tak je, mimo jiné, labutí písní světa, který se chýlil ke konci. To filmu už tak plnému zvláštní melancholie dodává další význam.

Nestárnoucí pecku Roberta Zemeckise z roku 1985 jste asi viděli, nejspíš tedy stojí za zvážení, jestli si na ni v programu má cenu dělat místo. Pokud vám ale snad unikla, máte méně znalého kamaráda nebo si budete chtít odpočinout u něčeho povědomého, jistě nejde udělat chybu. Zábavná podívaná o cestě časem si nehraje na přesahy. Nikdo nikdy netvrdil, že v Návratu do budoucnosti jde o něco jiného než o sympatické hrdiny ztvárněné Michaelem J. Foxem a Christopherem Lloydem, úžasné triky a spoustu vtipných situací a gagů.

Zfilmovaný Kunderův Žert je prototypem československého trezorového filmu. Zakázaná adaptace zakázaného románu zakázaného spisovatele. I když se za víc než půlstoletí obraz Milana Kundery a nakonec celé nové vlny značně zkomplikoval a pryč je představa o boji dobra se zlem, Žert samotný neztrácí na svém ostnu a své nonkonformní atmosféře. Příběh se dává do pohybu kvůli jedinému politicky laděnému vtipu, který byl bez rozmyslu předaný špatnému člověku. Následný "efekt motýlích křídel" navždy ovlivní životy hned několika lidí. Film Jaromila Jireše z roku 1968 je schůdnější než samotná předloha, samozřejmě ji maličko zjednodušuje pro potřeby filmového média a jistě patří mezi naše nejdůležitější filmy.

Když se filmových fanoušků zeptáte na jejich oblíbené režiséry, budou často padat jména jako Spielberg, Kubrick, Scorsese. Když pak stejnou otázku položíte těmto filmařům, bude často padat jméno John Cassavetes. Tento „oblíbený režisér oblíbených režisérů“ by měl jistě dřív nebo později zkřížit cestu s každým „náročnějším divákem a divačkou“. Karlovy Vary navíc zařadily snímek Premiéra z roku 1977, který je sám o dramatické tvorbě, což celý zážitek dělá ještě víc „meta“. Po boku Geny Rowlands tu stane samotný Cassavetes a rozehrají spolu příběh o existenciální krizi respektované herečky, která se chystá předvést svůj životní výkon. Ale aby toho dosáhla, musí přečkat fyzicky a psychicky vyčerpávající tvůrčí i lidskou nejistotu. Pokud máte zájem o zásadní, ale ne okoukaný film, jde o jasnou volbu.

Němý snímek Rudolfa Měšťáka z roku 1927 už nemá daleko ke stovce a každý takový kinozážitek je zkrátka jedinečný. Historický příběh nabízí melodrama o synovi kata Mydláře, který málem sám skončil s hlavou na špalku svého otce. Pražský kat je fascinují ukázkou dvojí historičnosti. Můžeme sledovat, jak si lidé žijící před sto lety představovali lidi žijící v sedmnáctém století. Původní negativ prošel náročným profesionálním restaurováním vedeným Národním filmovým archivem, na plátně by mu to tedy mělo patřičně slušet. Doprování ho pak hudební doprovod odborníka na východočeský folklor a českou středověkou hudbu Vlastislava Matouška. A pokud nejste na němé filmy zvyklí, čeká vás nepochybně zcela unikátní zážitek. Pokud to chcete vyzkoušet aspoň jednou, nyní je vhodná chvíle!

Energická klasika Davida Lynche se zcela odvázaným Nicolasem Cagem v hlavní roli nemohla přijít v lepší chvíli. V USA si již premiéru odbyl snímek The Unbearable Weight of Massive Talent, kde Cage hraje stylizovanou verzi sebe sama a mimo jiné se hodně vrací právě ke svému pověstnému výkonu z roku 1990. Cage skvěle doplňuje Laura Dern, společně ztvárňují pár na úprku před dívčinou matkou, protože mají za to, že by se jim pokusila zabránit ve štěstí. Bizarní humor a hrůzu nahánějící noční můry se mísí v typicky lynchovské podívané, která definovala postmodernu. Jde o jeden z těch filmů, které si hned po skončení žádají o další zhlédnutí.

Režisérka Věra Chytilová, scenáristka Ester Krumbachová a kameraman Jaroslav Kučera spolu v roce 1966 natočili nejdůležitější a z mezinárodního historického hlediska nejznámější československý film Sedmikrásky. Jejich další počin byl tedy netrpělivě vyhlížený. Ovoce stromů rajských jíme, uvedené o tři roky později, zdaleka nestrhlo stejnou chválu a respekt, neznamená to ale, že nestojí za zhlédnutí. V mnoha ohledech jde o svéráznější a originálnější dílo, které nezapadalo a nezapadá do žádného snadno definovatelného vkusu, což z něj dělá tím podnětnější podívanou. Těžko uchopitelný film variující biblický příběh Adama a Evy i mnoho jiného vás rozhodně nenechá lhostejnými.

Jedna z nejlepších kriminálek devadesátých let je uváděná jako pocta letošnímu hostu Benicio Del Torovi, který v něm ztvárňuje jednu z vedlejších rolí. Je trochu nešťastné, že režisér Bryan Singer a představitel jedné z hlavních rolí Kevin Spacey jsou dnes (z dobrého důvodu) považovaní za nepřijatelné osobnosti, protože oba měli jistě velký talent. Tajuplné pátrání po ďábelském Keiseru Sözem v sobě má vše, co si člověk spojuje s dobrým thrillerem – vhodně naprofilované postavy, skvělé obsazení a jeden z nejlepších filmových zvratů.

Jako pocta zesnulé kritičce, teoretičce a také důležité osobě karlovarského festivalu Evě Zaoralové bude uvedený film, který stál na počátku její lásky k italské kinematografii. Silnice z roku 1954 patří k pozdnímu dílu neorealistického období italského filmařského giganta Federica Felliniho. Jemný a minimalistický příběh kočovných cirkusáků nabízí nadčasové tápání nad smyslem života a místě člověka ve společnosti. Jde o snímek vhodný i pro ty, kteří mají z Felliniho strach kvůli jeho pozdějším dílům výrazněji překračujícím hranice nadreálna. Zde zůstává, alespoň na povrchu, vázaný realistickým lidským příběhem.

Sci-fi hororová minisérie vstoupila na Netflixu do čtvrté a finální sezóny. Obří zakončení nás čeká 1. července. Víte, proč byl projekt původně patnáctkrát zamítnutý a na jaké jiné filmy odkazuje?