„Zdraví lidé nemučí, mučí jen ti, co byli mučeni,“ říká režisér Hrany zlomu Emil Křižka

Mysteriózní thriller Hrana zlomu je váš celovečerní režijní debut, pohrávající si s žánry gore, exploatace. Jak náročné bylo film dotáhnout, aby splňoval vaše požadavky?

„Scénář je pro mě především náčrt zachycující atmosféru a emoce, které jsem zamýšlel. Zatímco do scénáře nelze vše, co vidím a slyším, zaznamenat, v hlavě zůstává vize celistvá. A v průběhu vzniku je potřeba reagovat na různá omezení, která vás na cestě k dokončení filmu potkávají. To je dost vyčerpávající, ale také to prověří odolnost a přesvědčení o vlastním záměru. Zatím se mi vždy podařilo vizi přenést tak, abych byl spokojený.“

Zaujalo mne, že jste na film dostali docela solidní grant. Jak si to vysvětlujete?

„Věřím v to, že když předložíte osobitý, originální, technicky správně napsaný scénář, je jedno, na jaký film je. Důležitá je i obhajoba, jak vše máte promyšlené a jak filmu věříte vy sami. Neohlížím se moc na diváky, pokud se jim chcete zavděčit, je to určitá forma nedůvěry v sebe sama.“

Řešíte nějak, že jste debutant?

„Neřeším, nyní se jen učím používat v praxi to, co jsem za celý život o filmové řeči nasál. O filmovém řemeslu si toho nyní můžete dohledat tolik, že jediné, co potřebujete, je ochota se vzdělávat. Beru si za vzor ty nejlepší světové filmaře a chci, aby má práce byla s tou jejich srovnatelná, nehledě na finanční nebo technické rozdíly.“

Hrana zlomu: Trailer

Narodil jste se v malebném prostředí Horní Bečvy. V tomto prostředí jste film i částečně natáčel. Jak vás formovalo? A jak to máte s kroji, folklórem a slivovicí?

„Okolí Horní Bečvy mě formovalo jako člověka, umělecky mě formoval spíše můj bohatý vnitřní svět. Prostředí Horní Bečvy jsem trochu přenesl do své knižní prvotiny Mysterium Tremendum, kde jsem si také pohrál s vnějším příběhem fiktivního autora Sebastiana Rainera. K folkloru, krojům a slivovici se stavím chladně, mám raději víno a tepláky.“

Jaké práci jste se vlastně před realizací debutu Hrana zlomu profesně věnoval?

„Studoval jsem kamenosochařství na střední umělecké průmyslové škole v Uherském Hradišti a už se několik let věnuji návrhům knižních obálek nebo ilustracím. Také vyrábím knižní trailery pro přední slovenské a české nakladatele.“

Jaké máte s filmem Hrana zlomu plány? Byl realizován v rámci produkční společnosti Bionaut a žánrové sekce Planet Dark. Cílíte tedy na vyznavače žánrovek, nebo na fanoušky Štěpána Kozuba?

„Já do poslední chvíle cílím sám na sebe, jako na diváka. Musíte být nadšeni pro to, co děláte. Je to klíč ke zdroji energie, která vám pomůže film stále zdokonalovat a promýšlet do nejmenších detailů, abyste sami před sebou uspěli a nerozhodila vás případná pozdější kritika či nepochopení.“

Emil Křižka, Štěpán Kozub — Štěpán Kozub a Emil Křižka během natáčení thrilleru Hrana zlomu. | Bionaut

V hlavních rolích se představí Štěpán Kozub (Tři tygři, sKORO Na mizině) a Pavla Gajdošíková (Chyby). Se Štěpánem jste již před lety realizoval Ruchot Raoth. V čem vás tenkrát zaujal? A jak jste dospěl k angažmá Pavly Gajdošíkové?

„Štěpán Kozub je skvělý člověk a práce s ním je úžasná, má rád výzvy a pracuje na postavě podobně důkladně, jako já na filmu. Vždycky chce ze sebe vydat to nejlepší. Hraje postavy zevnitř, takže i když sedí a mlčí, vnímáte, že se uvnitř děje něco, co toužíte poznat. Štěpán mě zaujal už v seriálu Případy 1. Oddělení a Pavla Galdošíková mě uchvátila v inscenaci Maryša.“

Hrana zlomu mě zaujala psychologií postav, mírou sugesce, ambivalencí a zajímavě uchopenými jednotlivými složkami (hudba, ruchy, kamera, prostředí). Ve snímku není příliš dialogů, důležitější je filmová řeč. Jak jste dospěl k její podobě?

„Všechno už bylo viděno, ale záleží na jedinečném uhlu pohledu, který máme každý jiný. Já ctím ten svůj a k tomu mi pomáhá filmová řeč, která je především audiovizuální. Asi tento jazyk nějak přirozeně ctím. Dialogy jsou podle mě doménou divadla.“

Příběh pomsty sledujeme na přeskáčku, se skoky v čase. Mám v tom hledat nějakou logiku, která je například v Mementu, Pulp Fiction, snímcích Davida Lynche? Šlo jen o efekt? Nebo jste chtěl upozornit na to, že lidé se v kritických situacích takto chovají?

„Řazení scén může působit chaoticky, ale není tomu tak. Scény jsou řazeny podle toho, co jsem chtěl, aby si divák o postavách v danou chvíli myslel. Kladu tím otázky, na které divák není schopen jednoznačně odpovědět, a vytváří si domněnky, jež jsem měl v plánu. Ani mi nešlo o to, aby se divák s postavami ztotožnil. Jsou to figurky na šachovnici hry zvané život a chovají se podle svého animálního instinktu a křivd z minulosti. Pokud se ale podíváte na film podruhé, měly by ve vás postavy vzbudit větší emoce.“

Petr Panzenberger, Pavla Gajdošíková — Hrana zlomu - Petr Panzenberger a Pavla Gajdošíková | Bionaut

Ve snímku se střetnou dva diametrálně rozdílné světy, ten vyšší střední třídy, který představuje herečka Pavla Gajdošíková, a ten na okraji, v postavě vyděděnce v podání Štěpána Kozuba. V čem jsou ty světy společné?

„Všechny postavy si nesou jizvy z minulosti, nebo jsou zraňovány přímo ve filmu, to z nich dělá oběti a z těchto obětí se dřív nebo později stávají hříšníci, kteří vytváří další oběti. Je to začarovaný kruh naší společnosti. Zdraví lidé nemučí, mučí jen ti, co byli mučeni.“

Jaké máte oblíbené režiséry a filmy?

„Vizuálně mě baví Ridley Scott, mistr vypravěč je pro mě Steven Spielberg, srdci blízko je mi David Lynch. Z nové vlny mám rád Denise Villeneuvea. Filmů mam oblíbených spoustu, ale nyní se mi vybavuje Blade Runnner od Scotta, Mulholland Drive od Lynche, Spielbergův Minority Report Blízká setkání třetího druhu, Hellraiser, Se7en a další.“

Hrana zlomu - Petr Panzenberger | Bionaut

Proč si myslíte, že u nás chybí tradice žánrovek – hororu, thrilleru, akčního filmu? A co se s tím dá dělat?

„Nevím, asi filmaři nemají odvahu postavit se zahraniční konkurenci, a dále nejspíš nechtějí ctít jejich pravidla, ty si musí každý nastudovat, aby žánr fungoval... Přitom si myslím, že máme velkou výhodu, protože nemáme ty peníze, jsme nucení víc přemýšlet, než utrácet. Originalita je ukryta v nás, tu nekoupíte. Jak říkám, omezení vytváří styl. Já jsem takto postupoval u Hrany Zlomu.“

Nakoplo vás natáčení a nedávné uvedení filmu na Febiofestu k tomu, že se tvorbě budete věnovat i nadále? Co chystáte?

„Jsem „nakopnutý“ už skoro od narození, vždy mě bavilo vyprávět příběhy, jen jsem hledal ten správný jazyk, kterým bych uměl vyprávět.

V létě jsem dotočil akční situační komedii Jackpot s Třemi tygry. Je to první film, který není autorský, a měl by ctít především záměr Tří tygrů. Po jeho dokončení se zase vrátím do svého světa. Připravuji komorní postapo, temný, vzrušující thriller, a dále akční řežbu, která půjde na dřeň. Něco jako Texaský masakr motorovou pilou zkřížený s Johnem Wickem.“