Akira Kurosawa

Jste-li mezinárodně uznávaným režisérem nejslavnějších japonských filmů jako Sedm samurajů či Tělesná stráž, nemusíte mít nutně na růžích ustláno. Akira Kurosawa natočil v letech 1950 až 1965 mnoho kanonických filmů, avšak následně jej japonský průmysl začal považovat za zastaralého. Do roku 1980 tak vytvořil jen tři snímky, nemohl sehnat financování a pokusil se o sebevraždu. A poté natočil Ran, své poslední mistrovské dílo inspirované Shakespearem a také životem feudála Mori Motonariho z 16. století. Nejdražší japonský film své doby tento týden míří díky společnosti Pannonia Ent. do českých kin a stále je na něj radost pohledět, přestože vzešel z Kurosawovy bolesti a pojednává o lidské vypočítavosti, krutosti a smrti.

Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech neznamená pouze přehlídku současného filmu. V bohatém programu si můžete připomenout i několik desetiletí staré filmy a objevit zaprášené poklady kinematografie.

Britská akademie filmového a televizního umění rozdala v neděli 19. února v pořadí 76. výroční ceny BAFTA. A protože většina nominací se shodovala s těmi oscarovými, může se jednat o jasný signál, kdo si 13. března odnese plešatou zlatou sošku.

Britská nová vlna i přehled filmového braku. Tradiční uherskohradišťská Filmovka (letošní ročník bude uzavřen zítra 4. srpna) nasytila fanoušky a fanynky vysokého i nízkého přístupu ke kinematografii.

Nová filmová adaptace jedné z nejslavnějších her Williama Shakespeara na sebe přitahuje hodně pozornosti. Ať už formálními kvalitami nebo obsazením černošských herců do rolí, které z pohledu předlohy i historie náleží bělochům. The Tragedy of Macbeth v prvé řadě nabízí hutné prolnutí divadelní a filmové řeči, a ačkoli v nekonečné sérii shakespearovských adaptací nenabídne revoluční dramatický impuls, tento skvěle obsazený a nasnímaný film skýtá dost pozoruhodných aspektů.

Ten, kdo od nejnovějšího filmu Ridleyho Scotta očekává pořádnou řežbu, jako tomu bylo v Gladiátorovi, bude zklamaný. Snímek má své kvality v úplně jiném směru.

Věčně se řeší, jak je to s kvalitou filmových pokračování. Často se debatuje o tom, které dvojky dokázaly dorovnat či dokonce překonat první díl. Jen málokdy se ale polemizuje o trojkách, přitom u některých filmových sérií je jejich třetí část z různých důvodů naprosto klíčová. O jaké snímky a série jde?

Na filmové předělávky se obvykle nadává kvůli jejich zbytečnosti a údajnému "špinění" původního díla. Občas se ale stane zázrak a remake se svému předobrazu nejen vyrovná, ale dokonce ho v něčem možná i předčí. Kterým filmům se něco tak mimořádného povedlo?

Za tři roky, co píšu o filmech, je Psí ostrov (2018) pouze druhý film, kterému udílím maximální počet bodů. Tím prvním bylo Místo u moře (2016). A proč jsem jim dala plné skóre? Ani u jednoho z nich jsem nedokázala přijít na nic, co by mi na nich vadilo, nebo mi připadalo špatně udělané či nedotažené. Oba snímky se mi zdály vysoce originální, bavily mne po celou dobu své stopáže a ve svém žánru byly příkladně úspěšným úkazem.