27 filmů, které vás zaručeně vytrhnou z pocitu izolace

Hned na úvod se sluší použít žánrové zaškatulkování 'road-movie', tedy snímky, jejichž příběhovou kostrou je cestování skupinky postav či jediného protagonisty za určitým cílem, za láskou, divočinou či jen za tím nenahraditelným pocitem svobody. Takové filmy budou pochopitelně tvořit velkou část seznamu, který ale zahrne také příběhy, jež motiv silnice zcela či většinově vynechávají - útěkem z izolace ostatně může být i putování divočinou či hledání klidu a míru v místech, kde lidská společnost, momentálně zahalená do roušek a obav, nevrhá na jednotlivce takřka žádný fyzický či psychický útlak. Zde je prvních 9 snímků, při jejichž sledování zaručeně uniknete z osidel svých monotónních domácích aktivit. Základním motivem bude každopádně putování a zůstaneme výlučně u pozitivněji pojatých příběhů, byť i některé výjimky (bez nichž by tento článek zkrátka nemohl existovat) potvrzují pravidlo.

Nic vám název téhle pohodové road-movie neříká? Za prvé to není takové překvapení, neboť do českých kin se film slavného scénáristy a tentokráte i režiséra Boba Galea (Návrat do budoucnosti) vůbec nepodíval a pro širokou veřejnost bohužel není nijak známý. A za druhé byste měli tento rest rychle napravit a Dálnici 60 si zažít na vlastní kůži - obzvlášť v dnešní nelehké době představují tyto 'Epizody z cest' ideální prototyp oddechové a příjemné podívané, která na diváka přenese radost a vzrušení z poznávání nových lidí i míst a z podnikání životních cest, jež se zdají nemožné, ale ve skutečnosti je máte na dosah. Nápaditý scénář plný vkusného humoru a podnětných myšlenek navíc zdobí i nezapomenutelná herecká vystoupení Jamese Marsdena (v jeho dost možná životní roli), Garyho Oldmana (v jeho možná nejsympatičtější roli), Christophera Lloyda, Chrise Coopera, Kurta Russella či krásné Amy Smart. Vybraná společnost pro neotřelý a krásný snímek.

Ačkoli samotné finále tohoto proslaveného filmu nepatří k těm pozitivnějším, jedná se o nezpochybnitelný pilíř road-movie a jeden z nejdůležitějších startérů volnomyšlenkářské éry Nového Hollywoodu, z něhož pocit nesvázanosti a úniku od každodenních rituálů doslova odkapává. Za zvuků legendární dobové hudby může divák nasát atmosféru končícího hnutí hippies a za neodmyslitelného aroma mariánky zakusit zvláštní a vtahující filmový zážitek, který možná není kovaný pro každého, ale o to více zapůsobí na vybrané šťastlivce nejen z řad drsných motorkářů. K dobru lze přičíst také přesvědčivé herecké výkony, z nichž přeci jen vyčnívá vedlejšák Jack Nicholson ve své průlomové anarchistické úloze. Skladba Born To Be Wild váš byt zaručeně oživí za každé situace.

Bez přehánění jeden z nejoblíbenějších nezávislých snímků z počátku tohoto století je těžko popsatelným zážitkem, který stoprocentně prodává osobité charaktery svých hrdinů a strhne diváka jízdou za pochybným cílem, který postupně nabývá objemných rodinných rozměrů. Nelehká interakce mezi nesourodými postavami je velmi vtipná, režie i oscarový scénář disponují dostatečným množstvím zajímavých nápadů a herecké výkony patří k těm nezapomenutelným - ačkoli už je to nějaký ten pátek, kdy jsem snímek viděl naposledy, na sestavu ve složení Greg Kinnear, Steve Carell, Toni Collete či Alan Arkin (Oscar za nejlepší vedlejší roli) vzpomínám stále s úsměvem na tváři.

Snímek Camerona Crowea je upřímným vyznáním režisérovy lásky k muzice a k životnímu stylu rockových kapel sedmdesátých let, k němuž měl Crowe coby vůbec nejmladší přispěvatel časopisu Rolling Stone velmi blízko. Na pokraji slávy tak z velké části vychází z jeho vzpomínek založených mimo jiné na rozhovorech s hudebními velikány jako Led Zeppelin či Bob Dylan a vypráví o smyšlené kapele, o jejímž turné touží mladý a entuziastický William Miller napsat podrobnou reportáž. Snímek pochopitelně nepostrádá nádech hudební road-movie a kromě znázornění touhy po tvůrčí a myšlenkové svobodě se může pochlubit také přesně vykreslenými charaktery a jemnocitnou režií, která hudebníky neglorifikuje, ale sleduje je z pozice Millera a ukazuje jejich přirozeně lidské slabiny. Jen málokdo odolá, aby si společně s postavami ve scéně zachycené na obrázku nezazpíval alespoň pár taktů Tiny Dancer od Eltona Johna.

Od road-movies na chvíli odbočíme k výpravnému dobrodružství v režii slavného Akiry Kurosawi. Děrsu Uzala je nádherným filmem o stejnojmenné postavě, která přežívá coby domorodý lovec a stopař v divoké ruské tajze. Na počátku dvacátého století se Děrsu účastní několika expedicí pod vedením geografa Vladimira Arseňjeva, mezi muži se vytvoří nesmrtelné přátelství a zkušený domorodec zasvěcuje civilizovaného druha do tajů a nebezpečenství okolní kruté i nádherné přírody. Film vychází ze skutečných událostí a z knih samotného Arseňjeva a v režii Kurosawi nepostrádá velký myšlenkový rozměr i epický nádech fyzického dobrodružství v místech, kam civilizace stále nedosáhla. Snímek získal Oscara za cizojazyčný film a patří k největším a nejinspirativnějším ozdobám tvorby slavného japonského filmaře.

Značně usedlejší filmařinu naopak představuje nenápadný snímek režiséra Alexandera Paynea, v němž své herecké mistrovství znovu potvrdil Jack Nicholson v roli stárnoucího muže, jenž po smrti své ženy podstupuje neočekávaný trip s cílem změnit některé věci ve svém životě a zanechat po sobě smysluplný a hodnotný odkaz. Jeho putování je rámováno dopisováním s africkým sirotkem, jehož se ještě před smrtí své ženy rozhodl sponzorovat a jenž se stává pomyslným naslouchačem, skrze něhož Schmidt filtruje své pocity a frustrace. Jde o posmutnělou tragikomedii, která se naplno opírá o výjimečný Jackův výkon a zvládá podkládat epizodickou strukturu do emocionálně silného a oslovujícího finále, u něhož vás zahřeje u srdce a navrch se vymaníte z depresivních pocitů, vlastních v úvodu filmu také izolovanému Schmidtovi.

Možná tomu nebudete věřit, ale posledním finančním hitem Johna Travolty je právě tato bláznivá komedie, od které by přitom jeden očekával hlavně nenáročné odreagování během dlouhých znuděných dnů. A něco takového Divočáci zvládají opravdu dobře - už po pár sekundách dostanou diváka přesně do té ležérní polohy, kde ho mít chtějí, a po celou dobu ho nepřestanou v rychlém tempu zásobovat sympaticky uhozenými zvraty, které se sice občas míjí účinkem, ale v zásadě nejsou trapné ani vyloženě nevkusné. Nadupaný soundtrack a rychlé motorky navíc sluší i čtveřici hlavních hrdinů, kteří si to celé evidentně užívají, a ani největší odpůrce Martina Lawrence by tentokráte neměl mít problém tuhle nenáročnou jízdu zvládnout až do konce.

Osobitý příspěvek italského režiséra Paola Sorrentina možná čas od času zabředne do zvláštních existenciálních rovin, ale rozhodně si ponechává punc nepředvídatelné a uhrančivě odvyprávěné road-movie, jejíž podivný hlavní protagonista si nakonec při jeho pouti skrze americké kulturní prostředí získá divácké sympatie. Sean Penn podává soustředěný a ojedinělý výkon, prostředí se pravidelně proměňuje a s ním i zajímaví vedlejší protagonisté a celkově jde o trochu 'odlišný' snímek, který by mohl být pro odreagování z neměnného domácího prostředí vítanou alternativou. A skvělé (byť krátké) role si připíší také mistři vedlejších úloh Shea Whigham a Harry Dean Stanton.

Celovečerní debut Terrence Malicka sice nepatří zrovna k pozitivním příběhům, které byste dětem vyprávěli před spaním, ale do seznamu určitě náleží. Touha vysvobodit se ze špinavého prostředí bez světlé budoucnosti a z okovů rodičovské autority rozehrává netradiční milostnou zápletku, kterou nejlépe charakterizuje melancholický obraz automobilu ujíždějícího skrze prach do zapadajícího slunce. Špetka Bonnie a Clyde v charakteristickém balení přemýšlivého a trpělivého tvůrce značí výjimečný snímek, jehož atmosféru stojí za to nasát, byť už se k ní dost možná nebudete chtít vracet. 'Únikovější' snímek budete každopádně shánět jen těžko, navíc ověnčený hereckými výkony Martina Sheena a Sissy Spacek.

To bychom měli pro začátek, druhá část s dalšími devíti kandidáty dorazí v blízké době.