Nebe, peklo a rozdělená lidská společnost. Před 60 lety vznikl nejhloubavější procedurální thriller všech dob

Mezi nejznámější filmy Akiry Kurosawy patří historické epiky jako Sedm samurajů, Rašomon, Krvavý trůn, Tělesná stráž nebo pozdější Ran a Kagemuša, v nichž adaptoval klasické literární zdroje včetně Shakespeara či Gorkého a mnohé si půjčoval z westernových tradic. Přehlížet by se ale neměl ani režisérův vliv na detektivní a gangsterský žánr, který utvářel ve filmech jako Opilý anděl (1948) či Toulavý pes (1949).

Toulavý pes o policistovi (Kurosawův dvorní herec Toshiro Mifune), jemuž v poválečném Tokiu odcizí služební zbraň a páchají s ní hrdelní zločiny, platí v Japonsku za klasiku. Sám Kurosawa ale filmem pohrdal. „Chtěl jsem natočit film po vzoru Simenona, ale selhal jsem,“ svěřil se režisér v knize The Films of Akira Kurosawa. Narážel na belgického spisovatele psychologických detektivek Georgese Simenona, jenž vymyslel postavu detektiva Maigreta. „Ten film je příliš technický. Samá technika a žádná skutečná myšlenka,“ přiznal.

Nebe a peklo, které mělo premiéru 1. března 1963, mu umožnilo ponořit se hlouběji do psychologie ohavného zločinu, za jaký Kurosawa únos dítěte považoval. Děj vychází z románu King’s Ransom, který vydal Evan Hunter pod pseudonymem Ed McBain roku 1959. Kniha pojednává o třech zločincích, jimž mají peníze za vrácení syna bohatého obchodníka pomoct z finanční tísně. Poprvé ji zfilmovali Američané, a to jako 21. epizodu kriminálního televizního seriálu 87th Precinct, který vycházel v letech 1961 a 1962.

Japonská verze ustavuje jako protagonistu ředitele obuvní společnosti Gonda (Toshiro Mifune), jenž právě dokončuje nákup rozhodujícího akciového podílu, který mu umožní převzít celou firmu. Telefonní hovor s neznámým pachatelem, jenž jej informuje o únosu jeho syna, ale vše změní. Únosce se sice spletl a unesl syna Gondova chudého řidiče, avšak v obchodníkovi se ozývá svědomí. Nezaplatí-li požadovaných 30 milionů yenů, nevinný chlapec může zemřít. Zaplatí-li, plánovaný nákup neuskuteční a ostatní nepřátelští ředitelé jej ze společnosti vyštípou.

Snímek trvá 142 minut a během první hodiny neopustí kulisu Gondova luxusního apartmá. To se vznešeně tyčí na kopci nad hustě zastavěnou a chudinskou částí města. Kurosawa zasazuje do prostoru jediného obývacího pokoje, do něhož lze z okolí nahlížet jako do vitríny, dusnou a přitom uvěřitelnou psychologickou debatu. Oči publika, racionálních detektivů i zkroušeného řidiče se upírají na Gonda, jenž musí v mžiku revidovat své hodnoty. Stojí život cizího chlapce za to, aby svou vlastní budoucnost, zatíženou hypotékou a půjčkami, dal všanc?

Kurosawa v této části zachovává jevištní ráz a interiér postavený ve studiích společnosti Toho snímal z prostoru pomyslného hlediště pomocí objektivů s dlouhou ohniskovou vzdáleností. Převážně statické záběry bez hudby se soustředí na neustálý pohyb několika postav, mezi nimiž existují nevyslovené, leč drastické rozdíly. Bezmocný sluha poníženě prosí Gonda o pomoc a slibuje mu nehynoucí službu. Jeho zaměstnavatel, jenž se před okamžikem vyhříval na vrcholu sil, uvažuje, že jej zaplacení výkupného může uvrhnout do finanční tísně podobné řidičově. A detektivové v čele s rozvážným inspektorem Tokurem v tichosti přihlíží, jaké padne rozhodnutí.

„K boháčům většinou láskou nemrhám,“ říká Tokurovi starší policista Taguchi během následné cesty vlakem, během níž má dojít k předání peněz a vrácení chlapce. První část filmu představuje pro Gonda osobnostní test. Jelikož projde, jeho honosnou vyvýšenou vilu lze v symbolické rovině považovat za nebe. Následuje rapidní přesun k procedurálnímu vyšetřování a sbírání stop v „pekle“ pod Gondovým obydlím, kde se pachatel potí ve čtyřicetistupňových vedrech bez klimatizace, jak sám během úvodního telefonátu sděluje.

Kurosawa takto zhmotňuje kritiku sociální nerovnosti prostřednictvím prostorových kontrastů. Detektivové se pokoušejí dopátrat spojitostí mezi dvěma blízkými, a přitom natolik vzdálenými světy. Slouží jim k tomu nejen indukce, ale také množství technologických či fyzikálních pomůcek, jež Kurosawa v Toulavém psovi kritizoval. V zalidněném prostředí hledají stopy prostřednictvím určování úhlů pohledu, dopadu slunečního světla, pořízených vizuálních záznamů z předání peněz či analyzování nahrávek únoscových hovorů s Gondem.

Kurosawa pracuje se všemi těmito motivy hladce, a dokonce využívá dosud neprozkoumané vlastnosti filmového materiálu. Detektivové totiž dali do tašky s penězi látku, která po zapálení hoří růžovým plamenem. A když se jí chce pachatel v místní spalovně zbavit (záměrně vybrali nezaměnitelnou a nápadnou), černobílý film pročísne růžový kouř z komína. Šlo o vůbec první užití barvy v režisérově díle, než roku 1970 natočil kompletně barevný snímek Dode’s-Ka Den.

Klíčová je však rivalita mezi Gondem a únoscem, v jejichž vztahu se zračí metafora moderní společnosti. Jeden se vypracoval až na vrchol a lidem umí uvážlivě velet, druhý jimi opovrhuje a touží vidět utrpení bohatších spoluobčanů, jejichž vily se chudákům z výšky vysmívají. Kurosawa nikoho morálně neodsuzuje, zobrazené činy vyplývají z hluboce zakořeněných přesvědčení, jimiž postavy odůvodňují své společenské postavení.

Nebe a peklo je film o dvojí zkoušce, té bezprostřední psychologické a retrospektivní procedurální. Jejich složením Kurosawa vyjadřuje naději, že za ohavný zločin stále následuje zasloužený trest. Optimismus přítomný v zodpovědné práci sympatických detektivů a jejich součinnosti s médii ale ustupuje sociální kritice a vědomí toho, že zmírnění společenské nerovnosti je v nedohlednu.

Japonský prominentní filmový magazín Kinema Junpo zařadil Nebe a peklo na 13. pozici nejlepších japonských filmů všech dob. V první desítce figurují Kurosawovy proslulejší snímky Sedm samurajů (druhé místo) a Rašomon (sedmá pozice). Tím ale zdaleka nevystihl jeho vliv na detektivní žánr, který je patrný z jednotlivých scén i celkového aranžmá příběhu. Procedurální thrillery, v nichž sesbírané stopy vedou k bezútěšnému poznání společnosti, získaly novou popularitu po přelomu tisíciletí s filmy jako Vzpomínky na vraha (2003) nebo Zodiac (2007).

Určování lokality prostřednictvím zvuků nadzemky, které lze zaslechnout z nahrávek hovorů s pachatelem, pak hraje významnou roli třeba v krimi hororu Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru od Daria Argenta nebo v hollywoodském Uprchlíkovi. Všechny tyto filmy by možná vypadaly jinak, kdyby Kurosawa před šedesáti lety nepředstavil natolik perfekcionistický a progresivní způsob vyprávění.

Třetí díl série Creed, která navazuje na šestidílnou ságu Rocky, se už musí obejít bez Sylvestera Stalloneho. Důvodem ale není hercův věk. Třetí díl Creeda nicméně odkazuje silně k Rockymu III.