Hnutí MeToo už není tématem jen moderních filmů. Středověký Poslední souboj mu dává zcela nový rozměr

Poslední souboj od známého britského tvůrce Ridleyho Scotta své diváky zajisté překvapí v mnoha věcech. Scott, jehož mateřskými žánry jsou hlavně sci-fi (Marťan, Vetřelec) a filmy s historickými tématy (Království nebeské, Gladiátor), je ale také známý svými emancipačními myšlenkami. Je považován za průkopníka snímků s výraznými ženskými hrdinkami. Stačí si vzpomenout na jeho Vetřelce, kde vystupuje postava Ellen Ripley, jež sama bojuje proti vesmírnému nepříteli, nebo na Elizabeth Shaw z Vetřelce: Covenant. S výraznými ženami si ale pohrává i mimo sci-fi, podívejme se například na militaristickou G.I. Jane nebo na Thelmu a Louise.

Nyní se ale jeho postoj k bezpráví objevuje ve zcela nečekaném žánru a aranžmá. Poslední souboj je historické drama natočené podle stejnojmenné knihy Erica Jagera. Scénáře se chopila Nicole Holofcener společně s Benem Affleckem a Mattem Damonem. Příběh, inspirovaný skutečnými událostmi, se odehrává ve středověké Francii, převážně v Paříži a na panstvích v jejím okolí. Vypráví o posledním, oficiálním, Francií posvěceném duelu mezi dvěma muži: Jeanem de Carrougesem (Matt Damon) a Jacquesem Le Grisem (Adam Driver).

Byli to dlouhodobí přátelé, ze kterých se ale kvůli jejich pýše stanou rivalové. Středobodem vzájemné nenávisti je Marguerite (Jodie Comer), žena Carrougese. Podle jejího svědectví ji měl Le Gris napadnout v jejím vlastním domě a následně znásilnit. On však před králem Karlem VI. tvrdí, že je nevinný a ničeho takového by se nikdy nedopustil. Carrouges se rozhodne bránit a výsledkem je duel, v němž se utkají o život. V případě prokázání neviny Le Grise navíc Marguerite hrozí upálení zaživa.

Ridley Scott tento námět pojal vskutku originální formou. Jestli čekáte tradiční lineární kompozici, tak jste na omylu. Tento zhruba 153minutový snímek je rozdělený do tří kapitol, v níž je nám pokaždé vypravován jeden a týž příběh. Začíná bitvou a přátelstvím a končí nevěrou. To se na první pohled může zdát jako nuda, ale je velmi důležité dbát na pozorování detailů. Pokaždé je totiž ona pravda, o niž tu primárně jde, zachycena z pohledu jedné ze tří hlavní postav. Začíná to verzí Carrougese, poté vypráví svůj příběh Le Gris a konečné slovo má Marguerite.

Kromě toho, že se tyto verze liší ve spoustě výraznějších detailů, je důležité důkladně pozorovat například i mimiku postav. Carrouges vnímá svou manželku jako typickou středověkou ženu, která je se vším, co jí manžel přichystá, spokojená. Pořád se na něj usmívá a těší se na něj. Sebe naopak definuje jako bezchybného a hrdého muže, který by pro svou ženu udělal cokoliv. Le Gris Marguerite „čte“ jako svůdnici, jež s ním od prvního okamžiku flirtovala a chce od svého manžela utéct. Svádí jej pohledem a nechá si vše líbit. Příběh vyprávěný z pohledu Marguerite je ale opět ve spoustě ohledů jiný. Carrouges možná není tak dokonalý, jak si myslí, a Le Gris je zřejmě až příliš sebestředný.

Právě v této části filmu se začne nejvíce odrážet problém přetrvávající v i současném světě, kdy ženy mají stále obavu promluvit o svých zážitcích týkajících se znásilnění. Ano, Scott se ve středověkém tématu chopil myšlenek současného společenského hnutí MeToo, jež bojuje proti sexuálnímu zneužívání žen. Tato rozčleněná struktura byla poprvé použitá ve filmu Rašomón (1950) od Akiry Kurosawy, jenž se taktéž chopil tématu znásilnění. Existuje i westernový remake tohoto filmu s názvem Zneuctění, režíroval jej v 60. letech Martin Ritt a jednu z hlavních rolí si zde zahrál Paul Newman.

V Posledním souboji nečekejte žádného typického kladného a záporného hrdinu. Ze začátku to tak sice může vypadat, ale čím dál postupujete v příběhu, tím se stávají charaktery komplikovanějšími. Poté, co jsou odvyprávěny všechny důležité aspekty celého sporu, následuje zhruba desetiminutový duel na život a na smrt, který je jedním z nejbrutálnějších a nejdynamičtějších soubojů, jaký jsem kdy viděla. Zároveň se tím pádem připravte na krvavé scény, z nichž se možná citlivějším divákům a divačkám může dělat trochu nevolno.

Kromě tří hlavních postav zde vystupuje také postava Pierra d'Alençona, jehož ztvárnil Ben Affleck. Zosobňuje typického středověkého šlechtice, bratrance Karla VI., který si potrpí na dobré víno a ženskou společnost. Králův bratranec je sice vedlejší postavou, ale natolik komickou, že se vedle ústřední trojice vůbec neztratí a dává titulu jistý komediální prvek. Celkově jsou ale herecké výkony všech herců neskutečně přirozené a nenucené. Důležitou částí filmu jsou primárně dialogy a důraz na mimiku, s nímž pracují bravurně.

Poslední souboj je historické drama se vším všudy. Masky, kostýmy, zbraně, prostředí či lidská mentalita, dialogy, ponurá barevnost a hudba, to vše dohromady funguje a dává nám tak náhled na neskutečně realistické zpracování období, jež je proslulé jak jistou krásou, tak primárně špínou, nemocemi a brutalitou. Přestože jsem se nejprve bála představy sedět dvě a půl hodiny bez přestávky v kině, snímek jsem si skutečně užila.

Děj poměrně rychle ubíhá, i přes neobvyklou kompozici snímek stále graduje a ve chvíli, kdy se blíží rozuzlení, si budete nedočkavostí kousat nehty. Jestli ale čekáte film plný bitev, tak jste na omylu. Primární roli zde mají dialogy mezi hlavními postavami. Ty jsou ale tak dobře zpracované, že vám to vůbec nepřijde jako nějaká slabina. Jediné minus tohoto snímku podle mě je, že se na něj pravděpodobně nebudete chtít podívat dvakrát. Hlavní myšlenkou tohoto filmu je totiž právě samotný závěr, tudíž už vás podruhé moc nepřekvapí.

Hodnocení: 85 %