Slavný americký válečný velkofilm je rekonstrukcí jedné ze zlomových událostí druhé světové války, útoku Japonců na americký přístav Pearl Harbor na Havajských ostrovech, v němž se útočníkům podařilo jediným úderem a téměř beze ztrát potopit nebo alespoň těžce poškodit velkou část naprosto nepřipravené americké tichomořské flotily. Tento zákeřný čin (k útoku došlo ještě před oficiálním vyhlášením války) otřásl Amerikou, která se do té doby snažila zůstat stranou od války na evropském kontinentu. Reakcí na útok byl vstup Ameriky do válečného dění, které pak vyvrcholilo zničením Hirošimy a Nagasaki.
Geniálně natočený válečný film. Žádná digitální akce, prostě čisté boje plné zničených rekvizit a techniky s nefalšovanými výbuchy a plameny. První polovina filmu, která ukazuje dny a hodiny před útokem na Pearl Harbor, krásně stupňuje napětí, které vyvrcholí v úžasně zpracované bitvě.
Opravdu kvalitní a řemeslně natočený film, od začátku sice trochu vláčný a rozveklý, chvílemi i trochu unavující a nudný, ale jak došlo na nějaké bojové či akční scény mimo, nebo přímo na tu osudovou bombardující válečnou scénu na konci filmu, byl vynikající a svým strhujícím finišem mě natolik uchvátil a vtáhl zpátky, že jsem prostě neodolal to nedokoukat až do konce. Ve filmu nehráli až zas tak významní či známí herci krom tedy admirála Yamamota (Toshiro Mifune), známý například s filmu Sedm Samurajů nebo z Pekla z pacifiku, ale i přesto všichni věděli co hrát a všichni zahráli téměř bezchybně a bez nějakých zbytečných extempore.
Předchozí válečný epos Darryla F. ZanuckaNejdelší den (1962) byl mimořádně úspěšný. Jak uvedl jeho syn, producent Richard D. Zanuck, bylo to proto, že šlo o vítězství. Na rozdíl od toho poznamenal, že Tora! Tora! Tora! je o porážce. Přestože film vydělal spoustu peněz, nevedl si zdaleka tak dobře jako Nejdelší den. V Japonsku byl však film hitem. Pro japonské publikum nejenže zobrazoval vítězství v bitvě (po pětadvaceti letech filmů zobrazujících porážku), ale také postavil útok na srozumitelnější základ; identifikoval nejen padouchy, ale také motivaci těch, kteří věřili, že jejich činy jsou čestné.
Velitel Fuchida, který velel leteckým silám při útoku na Pearl Harbor, byl nesmírně obětavý. Nakonec byl povýšen na kapitána. Když válka skončila, domníval se, že trestní řízení proti Tódžóovi a dalším členům japonského vedení je spíše pouhou odvetou než spravedlností. Řídil se názorem bušidó, že pro Američany je pomsta povinná. Později se setkal s bývalými japonskými válečnými zajatci, kteří mu řekli, že s nimi bylo zacházeno lidsky, bez mučení a jiného špatného zacházení. Byl tím překvapen a začal studovat západní způsob myšlení. Konvertoval ke křesťanství a později cestoval po USA jako evangelický řečník.
Producent Elmo Williams chtěl, aby byl film co nejpřesnější z historického hlediska. Poté, co dal dohromady původní scénář, vyhledal profesora Gordona W. Prange, považovaného za největšího odborníka na útok na Pearl Harbor. Jedna z knih doktora Prange, „Tora! Tora! Tora!“ se v Japonsku stala velkým bestsellerem a poskytla zdrojový materiál pro tento film. Williams požádal doktora Prange, aby scénu po scéně zkontroloval přesnost scénáře. Prange provedl řadu oprav a návrhů.