Před 95 lety se narodil modrooký frajer Paul Newman. Těchto 7 skvělých filmů s ním možná neznáte

Většina diváků zná Newmana především z filmů jako jsou Kočka na rozpálené plechové střeše, Frajer Luke, Butch Cassidy a Sundance Kid, Podraz nebo Skleněné peklo. Tyto a některé další snímky z jeho filmografie jsou pravidelně vysílány domácími televizními stanicemi. Některé pecky, v nichž se také objevil v hlavní roli, jsou však nezaslouženě trochu ve stínu jeho nejslavnějších hitů. Zde je sedm z nich.

Velkolepý a téměř neuvěřitelný životní příběh skutečného boxera Rockyho Graziana v tomto snímku zpracoval multižánrový hollywoodský specialista Robert Wise (Strašení, West Side Story, Za zvuků hudby). Pro Newmana šlo o jednu z prvních filmových rolí v kariéře, přesto se role problematického mladíka z chudých poměrů, jemuž jeho extrémně horkokrevná povaha a uzemňující pravý hák přinesly spoustu potíží, ale zároveň z něj učinily slavného sportovce, zhostil s neuvěřitelným zápalem. Newman se s Grazianem během natáčení setkával, aby tak co nejlépe odpozoroval jeho mimiku a způsob řeči. Jeho výkon je naprosto fantastický a nepřehlédnutelnou energií, která z něj doslova tryská, nabíjí celý film, jenž si ve své době odnesl dva Oscary.

Možná jste viděli Barvu peněz, kde si Newman zahrál s tehdy začínajícím Tomem Cruisem. Newman zde ztvárnil stárnoucího hráče biliáru Eddieho Felsena a za svůj výkon dostal svého jediného "regulérního" Oscara (na kontě má ještě dvě čestná ocenění). Není však všeobecně známým faktem, že je snímek v režii Martina Scorseseho volným pokračováním v našich končinách nepříliš známého černobílého dramatu Roberta Rossena. Newmanův Eddie je zde vyobrazen jako mladý a velmi nadějný, ale také značně hrdý a ambiciózní hráč kulečníku. Vyzve na zápas vyhlášeného profesionála (Jackie Gleason), ten je však nad jeho síly. Duševně zlomený Eddie se musí vyrovnat se svou prohrou, na kterou nebyl připravený. Během shánění peněz na odvetný turnaj se seznámí s mladou ženu (Piper Laurie), která však začíná propadat alkoholu... Biliárový král je velmi pochmurnou, až depresivní podívanou, v níž většinu času sledujeme vztah dvou ztrápených duší, které se zrovna nacházejí v možná nejtěžším období svého života. O biliáru jako takovém snímek vlastně moc není, ovšem scény, které se jeho hraní věnují, rozhodně stojí za to. Eddie Felsen každopádně patří mezi Newmanovy nejlepší role a Oscara by si zasloužil už za tuto jeho nezralou mladou "verzi". Tehdy si však Paul vysloužil "jen" nominaci. Film samotný jich získal sedm (včetně nominace na nejlepší film, režii i scénář), dva i vyhrál (za nejlepší černobílou kameru a výpravu černobílého filmu).

Skvělý důkaz, že Newman dokázal skvěle zahrát i nesympatického a silně arogantního frajírka, s nímž se téměř nedá ztotožnit. Hud Bannon (Newman) je mladý texaský farmář, který žije se svým otcem Homerem (Melvyn Douglas) a synovcem Lonem. Hud je sobecký, nemorální, skoro až bezcitný alkoholik. Stárnoucí otec je z Hudova nezodpovědného chování znechucený, zatímco dospívající Lon v marnivém strýci vidí svůj vzor. Třetí snímek, jenž Newman natočil s režisérem Martinem Rittem, se dá vnímat jako moderní western, ještě více však jako rodinné drama, které zkoumá střet tří generací Američanů, z nichž každá zastává jiné hodnoty. Silný, byť ne zrovna příjemný a snadno stravitelný snímek v roce 1964 získal tři Oscary - za nejlepší černobílou kameru, pro Melvyna Douglase za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli a pro Patricii Nealovou, jež ztvárnila postavu hospodyně Almy, za hlavní ženský herecký výkon. Za složitou roli Huda Newman obdržel svou třetí (z devíti celkových) hereckou nominaci.

Pokud si nedokážete představit, jak někdo jako Paul Newman hraje nevyzpytatelného mexického banditu, určitě se podívejte na tuto pozapomenutou americkou předělávku Rašomonu, totální japonské klasiky od Akiry Kurosawy. Stejně jako v původním snímku i zde sledujeme netradičně pojatý příběh o vyšetřování vraždy a znásilnění. Netradiční proto, jelikož každý z přímých účastníků či náhodných svědků nabízí odlišnou verzi daných událostí... Zneuctění zřejmě nepatří mezi úplně nejlepší Newmanovy snímky, jeho výkon je však i zde přinejmenším pozoruhodný. Navíc jde po filmech jako Sedm statečných a Pro hrst dolarů o další ucházející pokus přenést děj samurajské klasiky do westernových kulis.

Hombre určitě není vyloženě neznámý či zapadlý snímek, přesto mám pocit, že se mu nedostává zdaleka tolik pozornosti, kolik by si dle mého názoru zasloužil. Pátá (a poslední) spolupráce Newmana s režisérem Martinem Rittem má podobu vynikajícího psychologického westernu, v němž modrooký hezoun ztvárnil neskutečně cool postavu bělocha vychovaného indiány, jenž se dostane do smrtelně nebezpečné situace, kdy je okolnostmi donucen pomáhat lidem, jimiž morálně pohrdá. Hombre nestojí na složitém ději, velkoleposti či akci, ale na skvěle napsaných, zrežírovaných a zahraných dialogových výměnách, při nichž se znamenitě obnažují charaktery a na povrch vystupuje jejich podlost, slabošství a pokrytectví. Velká pecka, která dokáže skrze svůj jednoduchý, ale velice chytlavý koncept pohltit, i pokud westernům zrovna neholdujete. A Newmana tady budete kvůli jeho stylovému drsňáctví a stoicismu vyloženě zbožňovat.

Herecká legenda tentokrát jako tvrdý, cynický, protřelý, ale přesto velmi svědomitý polda, sloužící v oblasti s největší kriminalitou v celých Spojených státech. Snímek Daniela Petrieho je výborným policejním krimi dramatem, které navzdory datu vzniku svým stylem a syrovou atmosférou dokonale zapadá mezi spřízněná žánrová díla 70. let. Ačkoli film nepostrádá nosnou zápletku (vražda dvou policistů zdrogovanou prostitutkou), jeho cílem i hlavní silou je přesvědčivé a sugestivní ztvárnění každodenní policejní práce a života v ulicích, které jsou plné nejrůznějších zlodějů, podvodníků, drogových dealerů, narkomanů, gangsterů apod. Navíc i mezi příslušníky policejního sboru se najdou tací, jimž porušování zákonů nečiní velké potíže...

V tomto nenápadném dramatu v režii hollywoodského klasika Sidneyho Lumeta (Dvanáct rozhněvaných mužů, Pahorek, Psí odpoledne) Newman představuje Franka Galvina, stárnoucího advokáta, jehož pracovní i osobní život je v posledních letech doslova v troskách. Žije sám, nedaří se mu sehnat žádný případ a svoji nepříjemnou situaci řeší alkoholem. Jeho přítel a kolega (Jack Warden) za ním jednou přijde s kauzou, která by mu mohla zachránit kariéru. Frank se případu se zaujetím ujme, čeká ho však ho značně nerovný boj proti renomované nemocnici, jejím doktorům a hlavně jejich armádě protřelých právníků, v jejichž čele je špičkový Ed Concannon (James Mason). Lumetův snímek má přes dvě hodiny, minimálně zpočátku možná až příliš uvolněné tempo vyprávění a samotný případ může někomu připadat zdánlivě banální (jde zde o obvinění z nedbalosti a vysouzení odškodného). Rozsudek však sbírá body zejména za precizní pozvolnou gradaci, díky níž je tato soudní parafráze souboje Davida s Goliášem ke konci čím dál tím více neokázale emočně strhující. A může za to nepřekvapivě i opět jiný, ale jako takřka vždy skvělý Newman.