10 nejlepších filmů o panovnících: Nestřídmá Kleopatra, zvrhlý Caligula či bizarní Favoritka

Těžko nezmínit jeden z největších filmů všech dob, kterému kvůli spoustě problémů s produkcí nabobtnal rozpočet do té míry, že se nejen jednalo o nejdražší film své doby, ale že téměř způsobil i bankrot studia Twentieth Century Fox. Jaké jiné dílo by si však zasloužilo takovou extravagantnost nežli biografie možná nejslavnější panovnice s tehdy největší hollywoodskou hvězdou Elizabeth Taylor v hlavní roli?

Mezi nejvýraznější anglické panovníky patřil i Jindřich II. Plantagenet, jenž vládnul v druhé polovině 12. století. O jeho životě vznikla v půlce 60. let divadelní hra a krátce poté i britské historické drama, v němž hlavní role strhujícím způsobem ztvárnili Peter O’Toole a Katharine Hepburn jako Jindřichova odcizená manželka Eleanor. Snímek mísí historickou epiku s rodinným dramatem, neboť se Jindřich snaží urovnat vztahy mezi třemi syny. Za zmínku stojí i první zásadní role Anthonyho Hopkinse či Timothyho Daltona.

Anna Boleynová patří mezi velmi často zpodobňované historické postavy, čemuž se nelze divit – její tragický osud rezonuje umělci už několik staletí. Druhá manželka Jindřicha VIII. skončila na popravišti pouhé tři roky po svatbě, oficiálně z důvodu zrady – ve skutečnosti však bylo jen příliš komplikované a nepřípustné se s ní rozvést, když se Jindřich zamiloval do Jany Seymourové.

Oběť královské zvůle ve filmech zpodobnila třeba Natalie Portman v Králově přízni, Helena Bonham Carter v televizním dvojfilmu Jindřich VIII. a samozřejmě také Jodie Turner-Smith v nenáviděné třídílné minisérii z roku 2021. Dosud nejlepším zachycením této osudové lásky a následné zrady však zůstává snímek Tisíc dnů s Annou z roku 1969, kde ústřední dvojici ztvárnili Richard Burton a Geneviève Bujold.

Nenapravitelný zhýralec TInto Brass proslul jako autor rozpustilých voyeuristických komedií a z většiny jeho tvorby by člověk rozhodně netipoval, že dokáže stvořit i takto ambiciózní a po všech stránkách megalomanskou biografii. Jeho více než dvouapůlhodinové mapování rozkladu jedné osobnosti je však i dnes fascinující, a to nejen díky maniakálnímu výkonu Malcolma McDowella v úloze jednoho z nejšílenějších římských císařů a nestřídmým pornografickým záběrům, které syrově dotvářejí obrázek dekadence tehdejšího vrcholu civilizace, nýbrž i za vizuálně podmanivou narůstající paranoiu hlavního antihrdiny.

V tomto výběru jde o zřejmě nejvolněji pojatou adaptaci historických událostí, velkolepá klasika Akiry Kurosawy má však tolik kvalit, že jí to snad ani nelze neodpustit. Kurosawa zde vycházel jednak ze Shakespearovy tragédie Král Lear, zároveň ale děj zasadil do Japonska 16. století. Inspiroval se životním osudem vysoce postaveného šlechtice Motonariho Móriho, který měl rozdělit své panství mezi tři syny, ovšem osud tomu chtěl jinak. Ran se opakovaně ocitl ve výběrech nejlepších filmů všech dob a honosí se dramatickými osudy řady postav i vpravdě strhujícími kostýmy a výpravou.

Mistr rozmáchlých eposů Bernardo Bertolucci se po XX. století zaměřil na život posledního čínského císaře známého jako Pchu I z dynastie Čching. Sledujeme ho od útlého dětství, neboť se stal císařem už ve třech letech a do svých osmnáctin se nedostal za hranice pekingského Zakázaného města. Většinu svého života však Pchu I strávil jako loutkový panovník, neboť už během jeho dětství se v Číně začala rozmáhat komunistická strana. Střídavě vězeň a válečný zločinec, Pchu I svým nezáviděníhodným životem ukázal na tragickou vrtkavost 20. století. Filmové zpracování však bylo obrovským úspěchem, navzdory téměř tříhodinové délce celkem uspělo v kinech a posbíralo i devět Oscarů.

Panenská královna Alžběta I. vládla téměř celou druhou polovinu 16. století, čímž se zařadila mezi nejvytrvalejší panovníky na anglickém trůně. Zřejmě nejlepšího ztvárnění se dočkala v roce 1998 v díle Shekhara Kapura, jemuž dominoval výkon Cate Blanchett. Ta se jako Alžběta představila ještě o dekádu později v o poznání horším pokračování Královna Alžběta: Zlatý věk, ovšem za oba výkony si Blanchett právem vysloužila nominace na Oscara.

Sofia Coppola se celou kariéru věnuje útrapám privilegovaných a zdánlivě spokojených žen, jejichž nitra však skýtají spoustu problémů. Mezi ně se působivým způsobem zařadila i francouzská královna Marie Antoinetta, manželka Ludvíka XVI., jež stejně jako on padla za oběť Velké francouzské revoluci. Coppola ji za pomoci Kirsten Dunst velmi stylizovaně vykreslila jako nezralou a osamělou ženu vrženou do víru dějin, jež ji osudově přesahují.

Novodobou klasikou na poli historických dramat a také definicí typicky oscarového snímku se před více než dekádou stala Králova řeč.  Snímek Toma Hoopera se vracel do předvečeru druhé světové války, kdy se na anglickém trůně překvapivě ocitl Jiří VI., jemuž reprezentativní rovinu vládnutí notně ztrpčovala logopedická vada. Tu se za pomoci svérázného terapeuta musí pokusit odstranit, aby inspiroval anglický národ. Poměrně šablonovitý, přesto však bezesporu uspokojující snímek stojí hlavně na sehraných výkonech Colina Firtha a Geoffreyho Rushe.

S Favoritkou pronikl řecký samorost Jorgos Lanthimos naplno do mainstreamu, pro Olivii Colman vybojoval Oscara a definitivně ukázal, že přístupný historický film se může pokoušet naplnit i náročnější umělecké ambice. V jeho centru stojí anglická královna Anna Stuartovna, za jejíž vlády na počátku 18. století vznikla spojením Anglie a Skotska Velká Británie. Film se však nezabývá jejími politickými činy, nýbrž podivně manipulativními až toxickými vztahy vůči dvěma dvorním dámám s tvářemi Rachel Weisz a Emmy Stone, jež s nerozhodnou panovnicí rozehrávají nebezpečnou mocenskou hru.

Významných historických snímků o panovnících či aristokracii by samozřejmě šlo zmínit ještě mnohem více. Své příznivce má Vévodkyně s Keirou Knightley, rozmáchlá Královna Margot, severské melodrama Královská aféra či Královna s Helen Mirren o Alžbětě II. či nedávné drsnější podívané Král s Timothéem Chalametem a Král psanec. Historie nás tedy nepřestává fascinovat a ať už dáme přednost realističtějšímu, či umělečtějšího zpodobnění dávných událostí, filmové médium nás o jejich podnětnosti stále dokáže přesvědčovat.

Podívejte se proto na náš žebříček nejlepších historických filmů.

Zdroje: Wikipedia, Ranker, YardBarker, The Silver Petticoat Review