Stephen King

Do nikdy nekončící a vždy subjektivní debaty o nejlepších hororových filmech historie vstoupil věhlasný magazín Variety, který vybral hned stovku pilířů oblíbeného žánru, u něhož strach, bezmoc a někdy i čiré znechucení zastupují kýžené reakce publika. V první desítce komplexního žebříčku, jenž zohledňuje různorodé žánrové odrůdy vzhledem k jejich přetrvávajícímu efektu i obecnému vlivu na vývoj média, najdeme několik notoricky známých a také poměrně překvapivých titulů. Horor není jen o krvavé hrozbě zabijáků a hysterickém úprku obětí, což tato mnohovýznamová topka dokládá.

Nějaká ta anomálie v tvůrčí filosofii je pro každého autora běžná a několikrát v dobrém smyslu postihla také Stephena Kinga, jenž si odskočil od hororových nálad třeba k humánním dramatům Vykoupení z věznice Shawshank a Zelená míle. Právě těmto adaptovaným filmovým skvostům se má blížit hvězdně obsazená novinka Chuckův život (The Life of Chuck) dle krátkého příběhu z Kingovy sbírky Když teče krev. Tuplovaná feel-good anomálie od jinak výhradně hororového režiséra a Kingova superfanouška Mikea Flanagana má po festivalové premiéře v Torontu nakročeno k pověsti jednoho z nejpovedenějších a překvapivě i nejpříjemnějších filmů na motivy spisovatelova bohatého díla.

Že by se blížil další hororový hit? Podobná tvrzení se objevují každou chvíli, spojení následujících jmen ale vypadá nadmíru lákavě. V únoru se totiž v amerických kinech objeví snímek The Monkey (Opice), za nímž stojí Osgood Perkins, aktuální terč superlativů v souvislosti s chválenou hororovou detektivkou Longlegs, jíž se brzy dočkáme i u nás. A právě Perkins adaptoval povídku koho jiného než Stephena Kinga, aby si na publikum nachystal další dávku hrůzy.

Stephen King se často a rád vyjadřuje k filmům – a to nejen k nekonečným zástupům adaptací svých knih. Nyní na sociální síti X pochválil očekávaný horor, který se i od kritické obce zatím dočkal nadšeného přijetí, ale většinové publikum je zatím o poznání opatrnější.

V padesátých letech Hollywood vyprodukoval spoustu napínavých příběhů spadajících pod žánr noir, přičemž Lovcova noc (The Night of the Hunter) z roku 1955 patří mezi ty nejoriginálnější. Jediný režijní zářez proslulého herce Charlese Laughtona (Svědek pro obžalobu) sleduje sériového vraha Powella (Robert Mitchum) na stopě balíku peněz, který jeho spoluvězeň ukryl do panenky své dcery. Moderní verzi vynikající adaptace stejnojmenné knihy Davise Grubba chystá režisér Scott Derrickson s dvorním scenáristou C. Robertem Cargillem, kteří stojí za horory Sinister a Černý telefon (The Black Phone).

Je to možná nejžhavější filmové téma posledních týdnů, k němuž se vyjádřilo mnoho celebrit a nakonec ho musela uvádět na pravou míru také osoba, již se proti její vůli týká. Margot Robbie byla hlavní tváří loňského megahitu Barbie, který v lednu sice sklidil osm oscarových nominací včetně té na nejlepší film roku, avšak Robbie i režisérka Greta Gerwig ve svých kategoriích ostrouhaly. Herečka přesto vyjádřila radost ze zbylých nominací a projevila týmového ducha, jenž je pro mnoho tvůrců spolu s kvalitou jejich výrobku důležitější než hmotné ceny. Kde je ale pravda? Opravdu hercům a herečkám na zlatých soškách s výrobní cenou kolem tisícovky dolarů (23 430 Kč) zas tak nesejde?

Jeden z nejzdařilejších hororů posledních let, mysteriózní Černý telefon od režiséra Scotta Derricksona (Sinister), bude pokračovat i se čtveřicí původních herců. Mrazivý příběh o zlověstném únosci dětí Grabberovi (Ethan Hawke), jenž bez zřetelných motivací zavírá a posléze vraždí cizí ratolesti ve svém zvukotěsném sklepě, vychválil i Stephen King. Snímek s rozpočtem kolem 17 milionů dolarů vydělal po celém světě 161 milion a patří k největším hitům hororového studia Blumhouse. Pro druhý díl, který do kin zamíří 26. června 2025, se kromě herců vrátí jako spoluscenárista také Derrickson.

Z novinky režiséra Briana Duffielda (Chůva na zabití, Pod vodou) Nikdo tě nezachrání je spisovatel Stephen King, jindy k žánrovým filmům značně kritický, natolik nadšený, až tvrdí, že tu 60 let nic podobného nebylo.

Jedná se o jeden z nejodvážnějších mainstreamových filmů posledních let, který je stejně opulentní jako jeho název. Babylon od režiséra Damiena Chazelleho (Whiplash) šel v lednu do kin s oscarovými ambicemi a vyprávěl o dekadentním, avšak strhujícím a podmanivém hollywoodském zákulisí v době přechodu na zvukový film. Publikum ale hektický příběh nezaujal a spisovatel Stephen King, jenž Babylon nadšeně recenzoval na platformě X, vidí paralely s ikonickým hororem Osvícení.