Lidé omdlévají u hororu, kde to drsně odnáší i děti. Tvůrci se hájí odkazem na Stephena Kinga

Film sice vypadl z tuzemského výhledu premiér, ale v zámoří už vyvolává poprask podobně jako před dvěma lety Terrifier 2. Jím Leone navázal na pár drsných kraťasů a okrajově uváděnou celovečerní jedničku, přičemž čtvrtmilionový rozpočet se díky pozitivní fanouškovské šeptandě a pro hororovou komunitu labužnické krutosti proměnil v patnáctimilionové dolarové tržby.

Ve třetí části, k níž už režisér a scenárista vymýšlí další nášup, se nadpřirozený a šklebící se řezník promítne do vánoční pohody opětovné protagonistky Sienny (Lauren LaVera) a jejího okolí tím nejméně svátečním způsobem. Tento masakr pozitivně ustavených tradic, navrch poplatný divokým žánrovým trendům osmdesátek, má být zatím nejdrsnější z celé franšízy. A to jsme v ní už viděli rozřezání ženy tupou pilou od rozkroku nahoru a další extrémy, jež nyní zahrnují už i zatím mimoobrazové násilí na dětech.

K němu už se Leone musel vyjadřovat v rozhovoru pro GamesRadar a spektakulárnost násilí, jemuž má vévodit mimo jiné scéna pojednávající o intimním kontaktu motorové pily s mužským pozadím, přisoudil tvůrčímu procesu naprosté identifikace se záměry fiktivního zabijáka. „Všechno mé psaní musí být organické a věrné té postavě,“ vysvětlil Leone, jenž tabu posuzuje z perspektivy zcela amorálního a chladnokrevného přízraku.

„Občas to tak trochu cítím s Artem, když narazím na nějakou scénu nebo tabuizované téma, a říkám si: ‚Co když je to už trochu moc, to lidi vyděsí.‘ A on mi řekne: ‚Já bych to udělal.‘ A já musím uznat: ‚Máš pravdu, ty bys to udělal.‘ A pak to musím do příběhu vložit. Stává se z toho opravdu vzrušující výzva – mohu se dotknout těchto tabuizovaných témat a udržet diváky na jejich místech? Uvidíme.“

První historky i záznamy kamer nasvědčují tomu, že problémy nesklopit zrak má i ta část publika, která v podobných masakrech nalézá nevinnou zábavu. A nejde přitom jen o děti, které v hororových filmech umírají minimálně od roku 1931, kdy Frankenstein hodil do jezera malou holčičku. Spielberg nechal v Čelistech drasticky pozřít sotva náctiletého chlapce a nejvýdělečnějším filmem s ratingem R byla nějakou dobu úvodní adaptace Kingova To z roku 2017, v níž klaun Pennywise vraždí a požírá výhradně dětské oběti.

Právě na to poukázal Artův představitel Thornton, jenž odmítl, že by tvůrci v tomto směru postupovali zvlášť krutě a necitlivě. „Tohle byl přece celý základ postavy Pennywise. Zabíjí děti, jí je. Je to prostě určitý tropus. Myslím, že důležité je, že v těchto filmech neděláme něco jako vraždy dětí v uličkách, kde bych seděl a mučil je – to by pro mě bylo problematické.“ Thornton je bývalý učitel s pozitivním vztahem k dětem a mezi záběry, kdy se na ně hrozivě šklebil, se sám staral o jejich duševní bezpečí. Mluvil s nimi a ujišťoval se, že vše zvládají bez problému.

Přestože dětské vraždy tak ve třetím Terrifierovi, který dle kasovních predikcí tento víkend možná sesadí z trůnu selhávajícího druhého Jokera, nejspíš neuvidíme napřímo, k traumatickým reakcím publika to může stačit. A kdyby ne, Leone má mít v záloze dost šíleného materiálu pro znechucení celé generace. Kritici zatím jeho řezničinu převážně kvitují jako nejlepší a nejlépe natočenou z celé trilogie a Art už má své místo mezi hororovými legendami zajištěné. Nebýt dokonalým výchovným vzorem si zjevně může dovolit.

Prohlédněte si žebříček nejlepších extrémních filmů podle uživatelů a uživatelek Kinoboxu.

Zdroje: Movieweb, GamesRadar