Margot Robbie nenominovali na Oscara a strhl se poprask. Jak moc hercům na ceně záleží?

Na obranu Robbie a Gerwig promptně přispěchali jejich nominovaní kolegové Ryan Gosling a America Ferrera, podle nichž se Akademie dopustila velkého přešlapu. „Bez Barbie není Ken,“ nechal se slyšet třiačtyřicetiletý kanadský herec, jenž za roli neodlučitelného panenčina parťáka může uspět v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli. Tam mu bude největším konkurentem Robert Downey jr., jenž vyhrál Zlatý glóbus za Oppenheimera. Také on přitom vyjádřil roztrpčení a poznamenal, že Margot Robbie nepřiznávají dostatečný kredit.

„Nevidím důvod ke smutku, když jste součástí tak požehnaného úspěchu,“ zchladila Robbie nahromaděné emoce v hromadné diskuzi pro hereckou asociaci SAG-AFTRA. Cílem Barbie podle ní bylo „ovlivnit kulturu“, což se podařilo už vzhledem k více než 1,4 miliardě dolarů utržených v kinech. Snímek ostatně na Zlatých glóbech triumfoval v nově zavedené kategorii oceňující výjimečný kasovní úspěch, čehož si třiatřicetiletá herečka spolu s Gerwig na pódium nesmírně považovaly.

Robbie prý lituje pouze toho, že nominaci neobdržela její režisérka, která přitom dokázala něco ojedinělého. Týmová solidarita je hezkým gestem a Robbie, jež má dvě dřívější nominace za Šokující odhalení a Já, Tonya, momentálně nepotřebuje oscarové pozlátko k tomu, aby svou kariéru povýšila. Stala se z ní ostatně i vlivná producentka a právě ona Barbie rozhodujícím způsobem prosadila.

Oscar však navzdory povzdechům nad uvadající prestiží zůstává tím oceněním, které je pro mnoho herců (a tvůrců obecně) definitivním zadostiučiněním za vynaloženou dřinu. Mezi nominovanými herečkami letos nechybí ani Carey Mulligan (Velký Gatsby), kterou Akademie poctila za výkon v životopisném dramatu Maestro. Britská herečka pro The Times popsala upřímnou radost z každého ocenění, o němž rozhodují její souputníci, a zpochybnila tvrzení všech, kteří se o Oscary a další ceny navenek nezajímají. „Je to ta nejskvělejší věc,“ prohlásila o nominaci. „Je to totiž uznání od vašich kolegů a kolegyň. A ty tisíce herců, s nimiž jsem se potkala a tvrdí, že na ocenění nehledí a záleží jim pouze na jejich díle? Ti stoprocentně lžou,“ uzavřela Mulligan, která se o Oscara ucházela také za dramata Škola života a Nadějná mladá žena.

Oscarové ceremoniály jsou už skoro 100 let celospolečenskou událostí, kde si hollywoodská šlechta pochlebuje za dobře odvedenou práci. V průběhu let se pravidla a okruh hlasujících dynamicky vyvíjely, přičemž impulsem ke změnám mohlo být například i to, když nějaký herec či herečka vyhrávali moc často. „Provinilcem“ byl dnes v podstatě neznámý Walter Brennan, jenž v letech 1937 až 1942 získal tři Oscary za nejlepšího vedlejšího herce ze čtyř nominací. Byl totiž extrémně populární osobností mezi členy komparzu, kteří tehdy mohli také hlasovat.

I na tento popud komparzisté o hlasovací práva přišli, Akademii pak tvořili zejména starší muži podílející se na průmyslu v různých úlohách, což ostatně platilo také o studiovém vedení do konce 60. let. Představa akademické komise plné profesorů s bílým plnovousem je ovšem samozřejmě zcestná, dnes Akademii tvoří takřka deset tisíc členů včetně většiny lidí z branže, kteří někdy oscarovou nominaci obdrželi. Umělci si tedy přirozeně váží toho, když si na ně jejich kolegové a kolegyně vzpomenou.

Na základě čeho ale hlasující své favority vybírají? „Oscarové nominace a preference publika jdou svými vlastními cestami,“ uvedl v reakci na absenci Grety Gerwig a Margot Robbie v nominačních listinách spisovatel a velký filmový fanoušek Stephen King. Jak jsme informovali v nedávném článku, z pohledu oceňování těch statisticky největších a nejúspěšnějších filmů roku se King tolik nemýlí. Z filmů, které v rámci tržeb ukázaly většinové konkurenci záda, se za posledních dvacet let z Oscara radovala pouze Králova řeč. Ani ta se přitom neblížila největším soudobým hitům jako Toy Story 3 nebo Počátek.

Jenže u individuálních umělců je to složitější a rozhoduje mnoho faktorů, v prvé řadě pak ten lidský a také marketingový. Rádi bychom si mysleli, že Oscaři jsou naprosto objektivním oceněním mimořádných uměleckých výsledků, což však nikdy nebude úplně pravda. A zapomeňte teď na kontroverzní kvóty, jež Akademie v reakci na stížnosti proti „příliš bílým a menšinám zapovězeným“ Oscarům nedávno zavedla. Když se nad nimi totiž trochu pozastavíme a oprostíme se od „anti-woke“ postojů, podmínky vyžadující zákulisní i příběhové zapojení určitého procenta etnických menši či LGBTQ+ komunity jsou pro velké produkce s oscarovými ambicemi velice snadno dosažitelné a formu díla nemusí nijak nápadně ovlivňovat.

Mnohem větší roli sehrávají osobní vazby umělců usilujících o Oscara s hlasujícími lidmi, popřípadě také marketingové kampaně, za něž si každá produkce nemůže a nechce dovolit utrácet. Mocní producenti jako Harvey Weinstein v minulosti tak aktivně a nákladně lobovali za své projekty, až docházelo k šokujícím výhrám ve stylu Zamilovaného Shakespeara, jenž roku 1999 „okradl“ favorizovaného Zachraňte vojína Ryana. Za tentýž film tehdy překvapivě triumfovala i Gwyneth Paltrow, která rozhodně nebyla favoritkou a již Weinstein také protlačil. Po letech jej spolu s mnoha dalšími herečkami obvinila ze sexuálního zneužití.

Obecně je důležité, když se o filmu a o jeho obsazení hodně mluví a obklopí ho zvěsti o výjimečném počinu. Řada méně nákladných produkcí toho dosahuje relevancí svého obsahu ve vztahu k aktuálnímu světovému dění. V posledních letech tak Oscary často vyhrávají příběhy vyzdvihující životy menšin, ať už jde o Moonlight s gay protagonistou, o jihokorejského a sociálně kritického Parazita, o drama V rytmu srdce zaměřené na neslyšící postavy (ztvárněné neslyšícími herci a herečkami) nebo o loňskou sci-fi Všechno, všude, najednou s téměř kompletním asijským obsazením a východními kulturními motivy.

Hlasující členové Akademie jsou také jenom lidé, kteří přes den pracují a k tomu musí najít čas k tomu, aby zhlédli co nejvíc filmů. Přirozeně si vybírají ty, o nichž se hovoří v největších superlativech, popřípadě ty, v nichž hraje jejich oblíbený herec a potenciálně také kamarád. Barbie například jistě viděli všichni (a také dostala hromadu nominací), ale tak silně mainstreamový projekt může paradoxně sympatie ztrácet. Konkrétně diskuze kolem nejlepší herečky roku se na podzim stočila k Lily Gladstone, která v Zabijácích rozkvetlého měsíce ztvárnila historickou oběť bílého muže a nyní získala nominaci jako vůbec první původní obyvatelka. A na to dnes hlasující, kteří po zveřejnění nominací určují konečné vítěze, samozřejmě slyší víc než na další uznání pro etablovanou Robbie za roli emancipované panenky.

Vítěze a vítězky mohou ovlivňovat také takzvané našeptávací kampaně, které naopak šíří nepěkné drby o nominovaných osobnostech. Týkalo se to například Caseyho Afflecka, jenž byl roku 2016 hereckým favoritem za snímek Místo u moře. Vyrojily se zprávy, podle nichž roku 2010 obtěžoval několik žen. Tehdy však Oscara přesto získal, i když jeho největší konkurent Denzel Washington z toho dle odměřeného potlesku neměl velkou radost. „Tohle není žádná humanitární cena, je to Oscar pro nejlepšího herce,“ oponoval expert časopisu The Hollywood Reporter Scott Feinberg v rozhovoru pro ABC News.

Všechny tyto debaty mohou hlasování ovlivnit, což občas zkrátka vyústí do překvapivých absencí či naopak uznání. Loni se například vášnivě diskutovalo o herecké nominaci Andrey Riseborough za drama To Leslie, které skoro nikdo neviděl. Byl to šok iniciovaný slavnými kolegyněmi jako Gwyneth Paltrow, Kate Winslet, Jane Fonda nebo Frances Fisher, jež Riseborough veřejně podporovaly a pořádaly speciální projekce filmu.

Dostat Oscara je tedy strastiplná cesta závisející na řadě proměnných, tudíž široká veřejnost hodnotu ocenění automaticky zpochybňuje a shazuje. Také herci a herečky, z nichž však mnozí jistě netuší o všech zákulisních machinacích a mediálním pokrytí, musí brát rozhodnutí Akademie s rezervou. To všechno ale nic nemění na tom, že Oscar zůstává a zůstane nejprestižnějším uznáním nejen hereckého aspektu kinematografie. Znamená totiž, že se o vás dost mluví, a to následující kariéře většinou pomůže.

zdroje: Kinobox, Time, Variety, ABC News, People, X