V hororu Noční koupání zabíjí smrtící bazén. Bát se u toho však nebudete

Stominutový snímek v podstatě aktualizuje téma prokletých domácností populární minimálně od premiéry Poltergeista (1982). Na pohled vlídná rodinná usedlost stojí v místech dřívějšího pohřebiště nebo, jako v tomto případě, na pramenu schopném plnit lidem jejich nejniternější tužby. Voda je nezkrotný a pro mnohé tajuplný přírodní živel, z něhož lidstvo dle evoluční teorie kdysi vzešlo, a zasadit hororový příběh do bazénu spojovaného s volnočasovými aktivitami a regenerací je bezesporu nadějný nápad. 

Noční koupání, které debutující režisér a scenárista Bryce McGuire natočil dle svého stejnojmenného kraťasu z roku 2014, má vcelku umírněnou a psychologicky řízenou zápletku s jasně definovanými postavami. Zatímco otec Ray Waller (Wyatt Russell) v novém obydlí pookřeje, voda urychluje jeho uzdravování a přibližuje mu vysněný návrat k baseballu, manželka Eve (Kerry Condon), dcera Izzy (Amélie Hoeferle) i syn Elliot (Gavin Warren) v bazénu naráží na zneklidňující věci. Drží si tedy odstup, ale kvůli Rayovi zvláštní okolnosti tolerují. A to až do doby, kdy se otec začíná chovat podezřele a Eve se dopátrá temné minulosti bazénu, jehož přičiněním se zřejmě zabilo několik dřívějších rezidentů.

Zpočátku je film formálně svěží díky tomu, že temná zákoutí domu mění za mrtvolně klidnou vodní nádrž, v níž podle všeho přežívá ohyzdná příšera. McGuire si dává záležet na kreativních pozicích kamery, která například v jednu chvíli supluje hledisko při kraulování. Publikum při každé změně úhlu nervózně očekává leknutí, ale tvůrci lacinými „jump scary“ přece jen šetří. Zcela si je neodpustí, ale příběh se spoléhá spíš na celkové mysterium než na nárazové lekačky. 

Nikam se nespěchá a první hodina kvůli tomu občas vyznívá monotematicky. Někdo se jde koupat, matně zahlédne či zaslechne podivnosti a poté se vše racionálně uklidní. Některé bazénové scény jsou přitom velmi povedené – například hra Marco Polo, do níž se vloží bytost připomínající Netvora z Černé laguny, je napínavá a morbidní. Mnoho dalších momentů ale pochází z jiných filmů, potažmo je McGuire příliš nerozvíjí. Obšlehl kupříkladu scénu z A.I. Umělé inteligence, v níž robot David nechtěně stahuje pod vodu svého lidského sourozence. A bohužel se dál nevěnuje Elliotově rozumnému rozhodnutí natáčet velkou bazénovou párty na kameru, aby případně zachytil jakékoli anomálie.

Příběh se posléze přeorientuje na detektivní pátrání, jež objasňuje také úvodní sekvenci filmu odehrávající se roku 1992. Tehdy bazén doslova pozřel malou holčičku, již poté Elliot slyší volat o pomoc ve scéně nápadně připomínající kanálový teror z Kingova To. Všude možně načerpané inspirace naštěstí nejsou až tak otravné, neboť formální uchopení má film skutečně na úrovni a díky dobrým postavám nás jejich osudy nepřestanou zajímat. Zásluhu nesou i herci a herečky, které si Blumhouse (kooperující se společností Atomic Monster a distribuujícím Universalem) vždy uměl obstarat. 

Wyatt Russell zdědil část charismatu po otci Kurtovi a v nejednoznačné poloze dlouho udržuje kýžené sympatie. Z jeho pohledu sledujeme příběh o nadějném sportovci, jenž kariéru vždy upřednostňoval před rodinou a nyní se musí pod vlivem vyšších sil rozhodnout, co je pro něj důležitější. Voda jej totiž postupně ovládá a za jeho štěstí chce něco nazpátek. Kerry Condon má za sebou zaslouženou nominaci na Oscara za Víly z Inisherinu a jinak rutinní úlohu starostlivé matky svým herectvím povyšuje na silnou hororovou hrdinku.

Navzdory originálnímu nápadu se ovšem zdá, že Universal především oživuje kánon svých letitých i novodobých klasik. Noční koupání je nadčasovější než době poplatná M3GAN a není tak napínavé či tematicky hutné jako Neviditelný. Jedná se o vcelku komorní drama o tom, že v rodině se musíme dokázat jeden pro druhého obětovat, přičemž hororové atrakce zůstávají až na pár výjimek za očekáváním. 

McGuire v poměrně krátké stopáži načrtává perspektivy všech čtyř hlavních postav, což přesně stačí k tomu, aby nás dopředu signalizovaný konec dramaturgicky uspokojil. Přece jen však dostaneme pouze spotřební rychlokvašku, která má minimum momentů, o nichž by youtubeři nebo twitteroví cinefilové mohli na internetu nadšeně diskutovat. Běžné koupání ve zcela normálním bazénu je tak v součtu záživnější než tahle šedivá novinka, o které už po týdnu zřejmě neuslyšíme.

Prohlédněte si žebříček nejlépe hodnocených hororů dle uživatelů a uživatelek Kinoboxu.