Stephen King označil nejděsivější film všech dob. Vyhrává u něj děsivý levný kult

„Hodně jsem o této otázce přemýšlel, možná víc, než si téma — můj nejděsivější horor — zaslouží… ale viděl jsem spoustu hororů, takže to možná je oprávněná otázka,“ započal King svou úvahu na zdánlivě triviální téma, které pod jeho léty zkrvaveným i démonizovaným perem nabývá důležitého kulturního významu. Soustavně adaptovaný spisovatel na síti X pravidelně vychvaluje a doporučuje různé filmové novinky v čele s horory, čímž sympaticky podporuje cizí práci a prokazuje svůj široký rozhled, jenž mimo jiné filtroval už před čtyřmi dekádami také v knize Danse Macabre – Svět hororu.

„Jak vyděsit Stephena Kinga“ vlastně není až tak zapeklitou záležitostí, jak se vzhledem k jeho tvůrčímu renomé může zdát. Rodák z Maine má vcelku tradiční empatické reakce a nově ocenil především ty horory, které nejsou dějově či technicky překomplikované. Spíš naopak. „Došel jsem k závěru, že ‚nejděsivější‘ film se liší podle věku diváka,“ připravil si King půdu pro různorodější výčet. „Jako šestnáctiletému mi připadalo nejděsivější Strašení Roberta Wise. Jako dospělého mě nejvíce vyděsila Záhada Blair Witch, s tím narůstajícím pocitem zkázy a těmi opravdu hroznými posledními 35 vteřinami,“ zmínil dvě klasiky, jež dělí 36 let vývoje filmové řeči.

Obecně preferuje starší díla, jejichž vliv uzrál a jejich efekt otestoval čas. Svědčí o tom také volba soukromého favorita, který se vešel i do první desítky dle Variety. „Ale celkově bych musel říct Noc oživlých mrtvol, mistrovské dílo George A. Romera s nízkým rozpočtem,“ vynesl verdikt nad svým nejděsivějším hororem vůbec.

Noc oživlých mrtvol je opravdu nízkonákladový praotec subžánru o zombie, tedy hordách nemrtvých těl, jež se plahočí (moderněji už po jamajském vzoru sprintují) za vábivým lidským masem. V černobílém filmu z roku 1968 se skupina přeživších ocitne na farmě pod náporem záhrobníků a Kinga dodnes fascinují onehdy zakoušené pocity beznaděje či efektivní filmařské volby. „Nakonec nikdo nepřežije. Tento film za ta léta ztratil svou původní sílu — stal se téměř vtipem půlnočních projekcí, jako Rocky Horror Picture Show — ale stále si pamatuji ten bezmocný strach, který jsem cítil, když jsem ho viděl poprvé.“

„A teď, když o tom přemýšlím, je tu velká podobnost se Záhadou Blair Witch. Oba mají minimální nebo žádnou hudbu, oba jsou obsazeni neznámými herci, kteří působí, jako by sotva zvládli letní divadlo v Paducahville, a oba mají nízkorozpočtové speciální efekty. Nefungují však navzdory těmto věcem, ale právě díky nim,“ ocenil kreativní autor komplexních i přímočarých povídkových příběhů minimalismus, s nímž nadšenečtí tvůrci utvářeli pozdější milníky.

Noc oživlých mrtvol vydláždila nástup okamžitého fenoménu, který vedle Romera zesilovali také o dost úchylnější evropští filmaři. Zombie dnes zná každý a jejich nebezpečí formuje trvalé napětí na různých kinematografických stupních, od dalších levných experimentů (REC) přes blockbustery (Světová válka Z) a adrenalinové akčňáky (Vlak do Pusanu) až po seriálové dystopické epiky (The Last of Us). Záhada Blair Witch zase nakopla dokumentární kamufláž found footage a ve své době se v kinech jednalo o cosi nevídaného. A utvářejícího osobní prožitky, podle nichž každý jedinec podobné žebříčky nevyhnutelně sestavuje.

Prohlédněte si žebříček nejlepších hororových filmů podle uživatelů a uživatelek Kinoboxu.

Zdroje: Movieweb, Variety