Charles Chaplin

Syn anglických herců z předměstských londýnských scén vyrůstal v nuzném prostředí. Od pěti let vystupoval s psychicky nemocnou matkou a s bratrem Sydem ve vaudevillech a v kabaretech jako imitátor, akrobat a hudební klaun. Od roku 1908 působil jako člen pantomimické společnosti Freda Karna, se kterou vyjel dvakrát na turné do Spojených států. V roce 1913 tu přijal angažmá u filmové společnosti Keystone, do jejíchž ateliérů jej uvedl Mack Sennett. Pro Keystone natočil během v roce 1914 čtyřiatřicet krátkých grotesek plných honiček, kopanců a šlehačkových bitev. V první grotesce Chaplin si vydělává na živobytí, stejně jako ve svém celovečerním debutu Chaplin honí dolary (1914) se objevil v úlohách mazaných podvodníků, postupně však vykrystalizovala typická figurka po životě ve vyšší společnosti toužícího šmajdavého tuláka s knírkem, jenž je oděn a la Max Linder v ošuntělém černém fraku a v plandavých kalhotách, zároveň ale nosí světáckou buřinku a hůlku. Protože poslední třetinu grotesek (počínaje filmem Chaplin a náměsíčnice) začal sám režírovat a jeho pojetí humoru se vzdalovalo Sennettovým představám, v roce 1915 přešel ke společnosti Essanay. Pro ní natočil třináct dvoucívkových ?slapstickových? grotesek a středometrážní parodii Carmen (1915). Kvůli rozporům s producenty přešel následující rok ke společnosti Mutual, kde během dvou let natočil dvanáct filmů v délce mezi dvaceti a pětatřiceti minutami, které mísí klauniádu se sociálně a sentimentálně laděnými prvky a představují vrchol jeho krátkometrážní tvorby. V roce 1919 založil s Douglasem Fairbanksem, Mary Pickfordovou a D. W. Griffithem produkční a distribuční společnost United Artists, jež mu měla zajistit kontrolu nad spirálovitě stoupajícími zisky. Pracovat v ní ale vzhledem k smluvním závazkům mohl až od roku 1923. Mezitím režíroval pro firmu First National Pictures svůj první dlouhometrážní snímek Kid (1921), dojímavé tragikomické melodrama o sklenáři, který se ujme odloženého chlapce. Po atypickém a proto komerčně neúspěšném dramatu o chudé venkovské dívce vydržované boháčem Pařížská metresa (1923), v němž Chaplin hrál jen epizodní roličku, se k postavě zbitého a hladového outsidera vrátil v nesmrtelné zlatokopecké klasice Zlaté opojení (1925). Za melodramatickou romanci Cirkus (1927) získal zvláštního Oscara. Protože se Chaplin odmítal přizpůsobit technice zvukového filmu, jeho následující snímek Světla velkoměsta (1932) ? příběh o tulákovi, který se zamiluje do slepé květinářky ? natočil opět jako němý, jen hudbou podkreslený snímek. Ani v uštěpačné sociální satiře Moderní doba (1935), zesměšňující zautomatizovanou tovární velkovýrobu, Chaplinova postava ještě nemluvila, jen oddrmolila popěvek. Mluvené slovo z jeho úst zaznělo až v plamenném protiválečném proslovu ve filmu Diktátor (1940). Další film natočil až po válce: v titulní roli tragikomedie Monsieur Verdoux (1947) hrál seladonského sňatkového podvodníka vraždícího bohaté ženy. V nejosobnějším snímku Světla ramp (1952), za který získal Oscara za hudbu, ztvárnil stárnoucího kabaretního klauna. Jelikož mu byl kvůli neamerické činnosti? znemožněn pobyt v USA, usadil se ve Švýcarsku. Vlastní neblahé zkušenosti z éry mccarthismu zobrazil v rozhořčené satiře Král v New Yorku (1957). O devět let později natočil svůj poslední (a jediný barevný) film, nevydařenou staromódní komedii Hraběnka z Hong Kongu (1966), v níž se mihl v roli lodního stevarda. Chaplin byl držitelem mnoha cen, včetně Oscara za celoživotní dílo (1971). V roce 1975 byl britskou královnou povýšen do šlechtického stavu.