„Největší sadista všech dob.“ Po společném natáčení Brando uznávaného Chaplina nesnášel

Brando získal dva herecké Oscary, a to za hlavní role ve snímcích V přístavu a Kmotr. Zatímco první dílo z něj udělalo zářivou hvězdu v hollywoodské výkladní skříni, ocenění za to druhé si kvůli znechucení filmovým průmyslem odmítl převzít. Mezi těmito dvěma milníky natáčel i romantickou komedii Hraběnka z Hongkongu se stárnoucím Chaplinem, pro něhož se jednalo o poslední režijní štaci.

Tou dobou už měl Chaplin za sebou hvězdnou kariéru, jež prodělala několik výrazných obratů. Během desátých a dvacátých let se londýnský rodák etabloval v milovaného komika a vůdčí postavu němé éry. Jeho komedie Kid, Zlaté opojení, Světla velkoměsta, Moderní doba či Diktátor vždy dokázaly posunout technologické hranice hollywoodského mainstreamu či obohatit žánr o sociálně-kritické přesahy.

Po druhé světové válce však vinou bouřlivých románků i obvinění z komunistického smýšlení jeho sláva rapidně uvadla, ačkoli snímky jako Pan Verdoux či Světla ramp si vysokou kvalitu udržet dokázaly. I díky této dlouhodobé a nesamozřejmé schopnosti natáčet navzdory proměnám doby relevantní díla se ve filmařské obci dočkal uznání – a to dokonce i od vycházející hvězdy Branda, jenž Chaplina označil za komediálního génia a nemohl se dočkat společného natáčení.

I proto odkýval svou účast na Hraběnce z Hongkongu ještě předtím, než měl k dispozici finální verzi scénáře. Tohoto rozhodnutí však posléze litoval, neboť ve svých pamětech Brando: písně, které mě naučila matka (původně vyšlých v roce 1994) vzpomínal, že nezažil natáčení se sadističtějším a krutějším člověkem, než jakým byl Chaplin. Filmař prý prostřednictvím svého perfekcionismu tyranizoval celý štáb, nutil zbytečně opakovat už natočené scény a různými způsoby si dokazoval moc nad všemi ostatními – Branda nevyjímaje.

Nejvíce však hvězdného herce údajně popudilo Chaplinovo chování k jeho vlastnímu synovi. Tehdy čtyřicetiletý Sydney Chaplin si totiž také zahrál jednu z vedlejších rolí a otec s ním v rukavičkách rozhodně nejednal – podle Branda se s ním nebavil jinak než sarkastickým tónem a neustále mu dělal naschvály, pokud měl pocit, že jej Sydney dostatečně neposlouchá.

Branda prý režisér přede všemi seřval za to, že přišel o pár minut později a označil jeho chování za neprofesionální. Snad díky Chaplinově vlivu ve filmovém průmyslu se tento názor vžil a s Brandem se táhl až do konce života. Poté, co jej Chaplin na place označil za „ostudu své profese“, se Brando na dvacet minut zavřel do šatny s tím, že pokud se režisér během této doby nepřijde omluvit, herec okamžitě odjede z natáčení. Chaplin nakonec skutečně ustoupil a film se podařilo dokončit.

Z Brandových memoárů, které vznikaly více než dvě dekády po Hraběnce z Hongkongu, je však patrné, že ztracený respekt Chaplin nikdy zpátky nezískal. I když své vzpomínání v knize završil shovívavým prohlášením, že „největší génius, jaký vzešel z filmového média, byl prostě rozporuplnou osobou, stejně jako my všichni ostatní.“ A o rozporuplnosti sám Brando věděl víc než dost.

Podívejte se na náš nový žebříček nejlepších herců.

Zdroje: Brando: písně, které mě naučila matka; Collider; Far Out