7 monologů, které se zaryjí pod kůži. Nechybí slzy v dešti i nadávání na muže a na New York

Dobrý monolog je pro herce či herečku úžasnou příležitostí vyniknout, publikum díky němu zase může nahlédnout pod povrch dané postavy a dozvědět se něco nad rámec obyčejných interakcí s jinými figurami. Často se také jedná o vrcholné emoční momenty celého filmu, na které pak vzpomínáme raději než na zdánlivě lákavější akční pasáže.

Následující seznam je samozřejmě opět zcela subjektivní, stejně jako pořadí jednotlivých monologů. Záměrem bylo vybrat takové scény, jež nestojí pouze na jedné populární hlášce, ale nabízejí publiku několikaminutový vhled do jádra samotného filmu. Samozřejmě budeme rádi, když se v diskuzi k článku podělíte o své vlastní favority!

Quentin Tarantino dokáže svým postavám psát stylové monology s železnou pravidelností. Samuel L. Jackson v Pulp Fiction proto hned několikrát zaujal svými biblickými průpovídkami a úvodní scéna Hanebných parchantů, jíž dominuje hrozivé povídání Christopha Waltze, se také zapsala do historie. Zmiňme však i cameo Christophera Walkena v prvním zmíněném filmu, když jako válečný veterán kapitán Koons vypráví malému Butchovi bizarní příběh o tom, jak on i jeho spolubojovníci střežili důležité hodinky na bohem zapomenutých místech.

Stylovost Matrixu se projevila nejen v revolučních akčních scénách a ikonické barevné paletě, ale i ve schopnosti herců pronášet repliky hýřící klišovitými frázemi nadmíru osudovým a strhujícím způsobem. Platí to nejen pro chvíle, kdy Morpheus (Laurence Fishburne) představuje Neovi (Keanu Reeves) matrixovský konstrukt a nabízí mu červenou pilulku, ale i pro zahořkle znechucenou touhu agenta Smithe (Hugo Weaving) opustit Matrix. Nebývá totiž zvykem, že by se během výslechu takto zřetelně provalila nenávist k zaměstnavateli – tedy systému, jež daného jedince stvořil…

Pětiminutová tiráda Edwarda Nortona je díky rychlému střihu a stupňující se hudbě Terence Blancharda strhující podívanou. Režisér Spike Lee opakovaně dokázal do svých filmů vložit silné monology; vnitřní souboj Nortonovy postavy, jež má nasledující den nastoupit do vězení, však mezi nimi hraje prim. Zdánlivě rasistický a povšechně nenávistný výlev přitom spíše odráží autorovu fascinaci multikulturním New Yorkem a také vztek hlavního antihrdiny na sebe sama.

„Všechny vzpomínky pominou stejně jako slzy v dešti.“ Závěrečný souboj mezi Rutgerem Hauerem a Harrisonem Fordem v etalonu netradičních sci-fi probíhá výrazně jinak, než by diváci a divačky čekali. Hauer jako replikant Roy Batty nejenže srdceryvně deklamuje slova smazávající hranici mezi lidmi a umělou inteligencí, ale navíc si monolog scenáristy Davida Peoplese těsně před natáčením sám upravil. Výsledek není tak dlouhý jako jiné proslovy v tomto seznamu, přesto jednoznačně stvrzuje výjimečné postavení Blade Runnera v kánonu nadčasových sci-fi.

Scenáristka a autorka literární předlohy Gillian Flynn to trefila zcela přesně. Po prvotním váhání, zdali filmový Ben Affleck svou ženu v podání Rosamund Pike zabil, či nikoli, se pravdu dozvíme z jejího flashbacku, který se zapsal mezi nejpamátnější momenty minulé dekády. Pike deklamuje chladný, a přitom emocemi nabitý monolog o tom, jak se neúspěšně snažila být „cool dívkou“, snem každého muže.

Chaplinův Diktátor dodnes patří mezi nejpamátnější filmové satiry. Slavný komik si zde zahrál dvojroli židovského holiče a hitlerovského diktátora, kteří si po čase samozřejmě prohodí místa. Dobrácký lazebník pak pronese dechberoucí projev, jehož humanistické poselství bylo v době nacistického rozmachu velmi potřebné, nicméně platné a inspirativní je i v současnosti.

Přestože drama Sidneyho Lumeta vzniklo v době, kdy televize jako médium existovala pouhé dvě dekády, tvůrcům se podařilo vystihnout její podstatu dodnes strhujícím způsobem. Obětí nikdy nekončící honby za sledovaností se v tomto příběhu stal oblíbený hlasatel Howard Beale, který po letech věrné služby dostal vyhazov. Svou frustraci ventiloval v dechberoucím živém vysílání, jež má zřetelně burcující charakter i dnes. „Mám toho dost a dál už to trpět nebudu,“ křičí společně s tisíci naštvaných Američanů a Američanek, ale mediální moloch dokáže i toto vyvření autenticity otočit ve svůj prospěch, tedy ve zvýšení sledovanosti…