Stovky bobrů jsou nejzábavnější komedií za poslední roky. Ztřeštěný gejzír nápadů patří do kin

Cokoli o tomto snímku napíšeme, nedokáže dostatečně vyjádřit ulítlost, nápaditost a nevázanost, s níž tvůrci Mike Cheslik a Ryland Brickson Cole Tews skládají poctu němým groteskám a přepáleným animákům. Krátký sumář je tedy jasný – pokud se chcete pobavit způsobem, jenž je v současné nabídce kin naprosto ojedinělý, neváhejte a vyrazte do kina. Jestliže to chcete trochu zdlouhavěji, řekneme si něco málo o příběhu a zjevných inspirací tvůrců, díky čemuž si možná o deseti procentech výsledku zvládnete vytvořit obrázek.

Hlavním hrdinou je zálesák Jean Kayak, s nímž se seznamujeme v muzikálovém úvodu. Jeanovou vášní je pálení jablkovice a následná konzumace lihového moku s přáteli i kolemjdoucími. Ze svého snového života je však Jean vzápětí vykořeněn a ocitá se v zasněženém severoamerickém lese 19. století plném nebezpečí a zvířecího osazenstva v čele se zajíci, vlky a samozřejmě i bobry.

Zpočátku nevybavený a životu v nehostinných podmínkách neuzpůsobený hipster zažívá řadu příkoří, přichází o zbytky oblečení a nedaří se mu sehnat nic k snědku. Naději představuje objevení obchodu, kde může směňovat zvířecí kožešiny za užitečné nástroje. Navíc se na první pohled zamiluje do obchodníkovy rozverné dcery a veškeré jeho konání je následně motivováno tím, aby ji mohl požádat o ruku.

Po zprvu vyčerpávajícím seznámení s prostředím i několika postavami vykrystalizuje videoherní princip vyprávění. Jean získává zálesácké zkušenosti, je stále úspěšnější v lovu zvěře, díky čemuž si může koupit lepší předměty a… být ještě úspěšnější v lovu zvěře. Mechanismy levelování jako by vypadly z klasický her na hrdiny a kombinování zdánlivě nesouvisejících objektů, pomocí nichž Jean řeší problémy, zase vycházejí z žánru adventur. Příslovečné Čechovovy pušky se objevují takovým tempem, že si divák ani nestíhá uvědomit, z čeho všeho se do konce stopáže musí vystřelit. Ale vystřelí se skutečně ze všeho – každá rekvizita se dříve či později dočká zužitkování, každý detail je s až překvapivou důsledností využitý.

To vše se navíc odehrává téměř beze slov. S výjimkou úvodní písně a několika nahodile zaznivších replik film dodržuje náležitosti němé grotesky a v duchu videoher si vystačí s vysvětlujícími animacemi. Ty většinou spočívají pouze v otaznících či vykřičnících a je fascinující sledovat, že i relativně komplexní myšlenky či situace je možné vyjádřit takto jednoduše. Člověku to připomíná, nakolik se současná tvorba často lenivě spoléhá na vysvětlující dialogy, ačkoli film jako vizuální médium dokáže pomocí obrazů předat vše podstatné.

Je vidět, jak uvědoměle Cheslik a Tews pracují se svými zdroji inspirace. Mezi ně můžeme zařadit grotesky Charlese Chaplina či Bustera Keatona, fantaskní dobrodružství Karla Zemana, slapstickové animáky z dílny Looney Tunes (v čele s Kojotem Vildou a Ptákem Uličníkem) či víkendové pořady pro děti, v nichž jsou herci navlečeni do plyšových kostýmů – právě tak zde totiž vypadají bobři i zajíci.

Leccos z toho mohlo vidět pár odvážlivců už u předchozího díla těchto tvůrců s názvem Příšera z Michiganského jezera, kde se Tews ujal režie a Cheslik snímek stříhal. V tomto případě byly patrnější inspirace monster horory z 50. let, fyzickými gagy SpongeBoba v kalhotách či surrealistickými vizemi kanadského filmaře Guye Maddina. Ve Stovkách bobrů se tuto estetiku kombinující zdánlivě neslučitelné prvky podařilo dotáhnout do ještě ucelenějšího a humornějšího tvaru.

V něm do sebe jednotlivé motivy a nápady nejen suverénně zapadají, ale navíc se je daří i průběžně rozvíjet. Když se u něčeho nezasmějete, pravděpodobně to znamená, že vtip ještě neskončil a tvůrci si jeho načrtnutím vytvářejí základ pro pozdější zúročení. Snad jediným nedostatkem může být trochu přehnaná stopáž, dosahující 108 minut. V pozdějších částech, kdy je divák zcela obeznámen s pravidly tohoto fikčního světa, totiž už hlavně čekáme, až se Jean propracuje do „finálního levelu“.

I toto čekání je však velmi zábavné a tvůrci s předvídatelností pracují tak, že některé pasáže zrychlují či obohacují frky v kulometném tempu. I lehce úmorné či nudné momenty v tomhle filmu však jsou mnohem vtipnější než nejlepší pasáže většiny komedií a přinejmenším spokojený úsměv se na tváři publika uvelebí po celou délku trvání tohoto svérázného díla.

Grotesku Stovky bobrů můžete v pražských kinech Aero, Bio Oko a Balt vídat už nyní, do širší distribuce pak vstoupí 9. května. Podívat se můžete i na náš žebříček nejočekávanějších filmů letošního roku, jemuž Stovky bobrů poněkud překvapivě, zároveň však zaslouženě vévodí.