Recenze #2: Králíček Jojo - Vztyčený prostředníček Adolfu Hitlerovi a jeho ideologii

Recenze #2: Králíček Jojo - Vztyčený prostředníček Adolfu Hitlerovi a jeho ideologii
Králíček Jojo | CinemArt
Maminka Rosie (Scarlett Johansson) se sice snaží Josepha vymanit ze zfanatizovaného uctívání, není jí to ale nic platné. Synovu bezbřehou loajalitu totiž navíc podporuje svérázná imaginární podoba samotného vůdce (Taika Waititi), který je chlapcovým rádcem v obtížích a částečnou náhradou za otce odešedšího do války. Nepoměr zvrátí až Josephovo zjištění, že maminka v pokoji po zemřelé sestře ukrývá židovskou dívku Elsu. Zdánlivě skálopevný světonázor desetiletého milovníka svastik počíná pukat, jak se prohlubuje jeho vztah s tajemnou dívkou. Na Josepha čeká rozřešení nelehkých neznámých: Spí židé hlavou dolů jako netopýři? Kolik varlat má vůdce? A jak vměstnat přátelství, lásku a solidaritu do nacistické ideologie?
Potom co resuscitoval sošného, ale nepříliš životaschopného Thora, navrací se Novozélanďan Taika Waititi k dětskému hrdinovi. S přihlédnutím k dosavadní tvorbě, vyznačující se nebývalou originalitou, vnímavostí a hravostí, je nabíledni, proč režisér, scenárista a herec v jedné osobě často volí spolupráci s dětskými herci.

Trailer:

Králíček Jojo: 2. trailer | Searchlight Pictures US
Svou novinkou adaptuje knihu Leunens Christine Caging skies, podle níž sepsal scénář již v roce 2011, avšak realizace se dočkal až po úspěchu třetího Thora, kterým deklaroval své schopnosti i na poli blockbusteru. Pokračuje tak ve šlépějích odvážlivců jako je Charlie Chaplin (Diktátor) či Mel Brooks (Producenti), již „Hitlerovi a celé jeho ideologii ukazují prostředník.“
Waititi opět užívá k dosažení svých cílů satirického humoru, tentokráte k obnažení absurdnosti nacistické a stejně tak jakékoliv jiné ideologie. Nepředkládá nikterak sofistikovanou kritiku, naopak si vystačí s bazálními znalostmi, čímž dosahuje víceméně univerzálního dorozumění na celé věkové škále (to potvrzuje i divácká cena s mezinárodního festivalu v Torontu). Ztotožňuje dětskou naivitu a ignoranci dospělých, obě pohlcené absurdním viděním světa, jehož pouhá artikulace vyvolává smích. Účelně užívá dětských protagonistů, které vsazuje do nepatřičných situací, v nichž se ocitají se střelnou zbraní, granátem nebo alespoň nožem. Hojnou výchozí situací je dichotomie My a Oni a tak na přetřes přijdou i pověstné nelichotivé vlastnosti Rusů a hlavně židů, od škudlilství po růžky a charakteristický zápach. Každopádně vždy s vědomím patřičného odstupu, jemně se vyhýbajíc nenávistným ostnům a jednostrannému zaměření. Zdánlivě triviální zesměšnění navíc natrefuje na nosná témata (např.: dítě ideologií dohnané do opozice vůči rodičovi), s nimiž se posléze sebejistě manévruje v různých rovinách.
Taika Waititi
Králíček Jojo | Fox Searchlight Pictures
Scénář totiž často osciluje mezi humorným a vážným, přičemž i v rámci jedné scény je s to nuancovaně měnit svou tóninu. Podobnou bipolaritu nalézáme u některých postav, zvláště u Josephovy matky (Scarlett Johansson), v níž se pozoruhodně mísí hřejivá laskavost s rázným „chlapáctvím“, které okolní situace a snaha zastoupit obě rodičovské role vyžaduje, což v sobě opět nese dvousečný potenciál.
Přestože Jojo symbolicky pozvedá prostředník proti Hitlerovi, činí tak až v druhém plánu. Jistě je platné mu přisuzovat atributy jako protiválečný, popřípadě protinacionalistický, každopádně především vypráví očistný příběh nazíraný dětskou optikou, akcentující hodnoty přátelství a solidarity, a půdorys nacistického Německa je tomu vhodným prostředkem. Na obou frontách je dosaženo úspěchu: jednak v podobě katarzního závěru, jednak přesně mířenou černohumornou komikou.
Stephen Merchant
Králíček Jojo | Fox Searchlight Pictures
Pár bezvýznamných plusových bodů samo sebou patří za natáčení v České republice, konkrétně v Žatci, Dolních Beřkovicích nebo Lenešicích. Závěrečné titulky pak odhalí, kolik Čechů (a nejen kaskadérů) finalizaci projektu napomohlo.
Nadto po celou dobu snímek nepřestává být nesmírně zábavným, i díky líbivému soundtracku (např.: Beatles a David Bowie v němčině) a zručné kameře, jenž funkčně volí zpomalení a komponuje záběry v symbióze s režisérským záměrem.
Jak uznávají tvůrci, jejich smysl pro humor není nepodobný tomu z Monty Python. Asi mi to v tuto chvíli neuvěříte, ale i prosté heil Hitler vám nejednou pocuchá koutky.
Hodnocení: 85%
Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE