Staletý hollywoodský blockbuster se vrací do kin. Douglas Fairbanks ve Zloději z Bagdádu zazářil

Fairbanks náležel k nejzářivějším hvězdám showbyznysu od roku 1918, kdy natáčel romantické komedie, v nichž předváděl své akrobatické a kaskadérské dovednosti. Roku 1919 založil společně s Charliem Chaplinem, Mary Pickford a režisérem Davidem W. Griffithem společnost United Artists, která posvětila výsadní postavení těchto umělců.

Na počátku 20. let se herec rozhodl vytvořit nový prototyp filmového hrdiny a s komerčními trháky jako Tři mušketýři (1921) a Robin Hood (1922) zpopularizoval subžánr „swashbuckler“. Ten se vyznačoval reálným historickým pozadím a dokonale ctnostným protagonistou, jenž záporáky poráží díky šermířskému umění. Vrcholem této tvorby měl být roku 1924 Zloděj z Bagdádu, který studio United Artists přišel na víc než milion dolarů.

Režie připadla bývalému herci Raoulu Walshovi, jenž ve zvukové éře natočil také gangsterské klasiky jako Bouřlivá dvacátá léta, Vysoko v horách nebo Bílý žár. Hlavním tvůrcem byl ovšem Fairbanks, jemuž se v té době přezdívalo Král Hollywoodu. Roku 1920 se oženil s neméně úspěšnou Mary Pickford a společně založili organizaci Motion Picture Fund, která finančně podporovala strádající tvůrce. Díky hojně navštěvovaným dobrodružným spektáklům, jež sám produkoval a přispíval do scénářů pod pseudonymem Elton Thomas, se tehdejší Fairbanksova starpower rovnala dnešnímu postavení Toma Cruise.

Ve dvouapůlhodinovém Zloději z Bagdádu dal herec plně na odiv svou pověstnou akrobacii. Filmem se pohybuje jako tanečník Cirque du Soleil, jenž umí přelstít lidské protivníky i mytická monstra. Fairbanks měl podle všeho nad produkcí rozhodující kontrolu podobně jako jeho zloděj Ahmed nad srdcem princezny (Julanne Johnston). Energická postava měla apelovat „na každého muže, jenž ke štěstí přistupuje jako k předmětu, který lze odcizit“. Tak ji alespoň charakterizuje úryvek z biografické knihy Douglas Fairbanks, kde se dále vyzdvihuje protagonistova rebelie vůči konvencím pohodlných lidských vztahů.

Fairbanks zamýšlel stvořit orientální epiku. Najal proto výtvarníka Williama Camerona Menziese, jenž pracoval už na Robinu Hoodovi a později také na velkofilmu Jih proti Severu. Menzies vytvořil komplexní interiéry a půvabné speciální triky, které připomenou pozdější tvorbu Karla Zemana. Baron Prášil od českého tvůrce ostatně navazuje na Zloděje z Bagdádu nejen podobným vizuálem, nýbrž i svéhlavou osobností titulního hrdiny.

Na kouzelném koberci či létajícím koni Fairbanks cestuje výhradně zpola vysvlečený a posiluje image žádaného herce, jemuž leží celý průmysl i publikum u nohou. Vědomá si toho byla i Pickford, která podle některých drbů vetovala obsazení Evelyn Brent (Podsvětí) do role princezny. Brent byla pro Fairbankse první volbou, ale nakonec ji nahradila neznámá tanečnice Julanne Johnston, jež se hvězdou stříbrného plátna nikdy nestala.

Zloděj z Bagdádu vydělal přes tři miliony dolarů a dočkal se pozitivního kritického přijetí, které film provází dodnes. Jeho přetrvávající popularitu dokumentuje i množství remaků, z nichž stojí za zmínku britský z roku 1940, který spolurežíroval slavný Michael Powell (Černý narcis), nebo televizní verze s Kabirem Bedim z roku 1978. Když Americký filmový institut sestavoval roku 2008 žebříčky deseti nejlepších zástupců deseti dominantních žánrů, Zloděje z Bagdádu vybral jako deváté nejlepší fantasy kinematografie.

Fairbanks poté vedl další němá dobrodružství Černý pirát a Železná maska, ale po vynálezu zvukového filmu začala jeho kariéra skomírat. Zdraví mu podlamovalo kouření a roku 1936 definitivně skončilo manželství s Mary Pickford, jíž se pracovně rovněž nedařilo. Zemřel roku 1939 poté, co prodělal infarkt. Zloděj z Bagdádu ale zůstává impozantní němou produkcí, na jejíž ramenou stojí i řada moderních fantasy jako Princ z Persie nebo Aladin.

Třetí díl série Creed, která navazuje na šestidílnou ságu Rocky, se už musí obejít bez Sylvestera Stalloneho. Důvodem ale není hercův věk. Třetí díl Creeda nicméně odkazuje silně k Rockymu III.