Paul Verhoeven 🌟7.5

Paul Verhoeven je nizozemským režisérem. Jeho unikátní styl kombinuje explicitní násilí a sexuální obsah s sociální satirou. Narodil se18. července 1938 v Amsterdamu do rodiny učitele a kloboučnice. V roce 1943 se rodina přestěhovala do Haagu, místa, kde během druhé světové války sídlilo německé velení v Nizozemsku. Verhoevenův dům se nacházel poblíž německé vojenské základny, kde byly umístěny odpalovací zařízení pro rakety. Tato základna byla opakovaně bombardována spojeneckými silami. Dům jeho sousedů byl zasažen a Verhoevenovi rodiče málem zemřeli. Z této doby si Verhoeven vzpomíná na obrazy násilí, hořících domů, mrtvých těl na ulici a neustálého nebezpečí, jak uvádí ve svých rozhovorech. Po získání pozornosti díky televiznímu seriálu Floris v Nizozemsku se Verhoeven prosadil v oblasti filmu s romantickým dramatem Turecký med (1973), ve kterém hrál jeho častý spolupracovník Rutger Hauer. Film byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a později získal cenu za nejlepší nizozemský film století na Nizozemském filmovém festivalu. Verhoeven později režíroval úspěšné nizozemské filmy, včetně historického dramatu Keetje Tippel (1975), válečného filmu Oranžský voják(1977), teen dramatu Sprej na vlasy (1980) a psychologického thrilleru Čtvrtý muž (1983). V roce 1985 Verhoeven natočil svůj první hollywoodský film Maso a krev a později měl úspěšnou kariéru ve Spojených státech, kde režíroval vědeckofantastické filmy jako RoboCop (1987), Total Recall (1990), Hvězdná pěchota (1997) a Muž bez stínu(2000), stejně jako erotický thriller Základní instinkt (1992). Později se Verhoeven vrátil do Evropy, kde natočil nizozemský válečný film Černá kniha (2006), francouzský psychologický thriller Elle (2016) a náboženské drama Benedetta (2021), které získaly pozitivní recenze. Černá kniha a Elle byly obě nominovány na cenu BAFTA za nejlepší film v cizím jazyce a Elle získalo Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný film a cenu César za nejlepší film. Černá kniha byla také hlasováním nizozemské veřejnosti v roce 2008 vybrána jako nejlepší nizozemský film všech dob. Naopak film Showgirls (1995) obdržel Zlatou malinu za nejhorší film a nejhorší režii. Showgirls byl původně propadáke, ale později se díky videodistribuci stal kultovní klasikou.