Filmy, které otevřely téma znásilnění a sexuálního obtěžování. Od Bergmana přes Chytilovou až po Atletku A

Tématu znásilnění (a pomsty za něj) se v jednom ze svých nejslavnějších filmů věnoval už legendární švédský režisér Ingmar Bergman. Pramen panny, snímek oceněný Oscarem za nejlepší cizojazyčný film roku, vypráví o bohatém statkáři (Max von Sydow), jenž pošle svou patnáctiletou dceru do kostela zapálit svíčky za Pannu Marii. Během cesty si naivní dívka užívá klid a krásu jarního lesa, dokud nenarazí na skupinu tuláků, kteří ji znásilní a následně zabijí. Když zdivočelí muži hledají na noc úkryt, nabídne jim ho právě hluboce věřící statkář, čekající na dceřin návrat z kostela. Otec se zmítá mezi biblickým přikázáním, které káže nezabít, a nesmírnou bolestí ze ztráty dcery, kterou doprovází nepřekonatelná touha po pomstě.

Bergmanovo dílo je dodnes cenné jako syrový a autentický obraz života ve středověku, jenž může snadno připomenout například pozdější vrcholná díla Františka Vláčila (Marketa Lazarová, Údolí včel). Ve filmu se střetává nevinnost a naivita s krutostí, křesťanská víra s téměř zvířecími pudy.

Architekt Paul Kersey (Charles Bronson) nemá nic společného se světem násilí. Když je však zavražděna jeho žena a znásilněna dcera, změní se v bezcitného mstitele. Každý večer se vydává do ulic velkoměsta a vraždí nebezpečné zločince, zloděje a pasáky, kteří se mu připletou do cesty.

Slavný thriller je typickou ukázkou specifického subžánru rape and revenge (znásilnění a pomsta), který v 70. letech zažíval velký rozmach (viz také Plivu na váš hrob, Poslední dům nalevo aj.). Příběh poukazuje na skličující bezmocnost zákona proti zločinu a na tendence obyvatel brát v takovýchto případech spravedlnost do vlastních rukou. Od většiny podobně zaměřených titulů se významně liší v tom, že samozvaný mstitel bezpráví neobrací svůj hněv proti konkrétním viníkům, ale proti všem, kteří se nechovají dle jeho představ. Film se dočkal čtyř pokračování, které však byly pouze bezmyšlenkovitou béčkovou zábavou. Typické na této linii je, že znásilnění je pouze vehiklem pro další akci muže. Ženy jsou v tomto pojetí akčních filmů dobré pouze jako mrtvé. Zmiňované filmy jako Plivu na vaše hroby nechají hrdinku přežít a z pasivní oběti se stává aktivní figura.

První snímek, za nějž Jodie Foster získala hereckého Oscara, upadl trochu v zapomnění, přitom jeho téma je dnes aktuální možná ještě víc. Foster zde ztvárnila vyzývavou servírku, která je v nočním baru znásilněna třemi muži. Jejího případu se ujme mladá prokurátorka (Kelly McGillis), která se rozhodne obžalovat nejen násilníky, ale také okolostojící muže, kteří všemu přihlíželi, a nejenže zločinu nezabránili, ale naopak provinilce ještě nadšeně povzbuzovali. Prokurátorka se při vedení obžaloby musí potýkat především se svou nedůvěrou vůči hlavní hrdince, která je kvůli neuspořádanému životu u soudu a médii nahlížena jako nevěrohodná svědkyně.

Film je vyzdvihován především kvůli přesvědčivému výkonu Jodie Foster, jež vytvořila svou první velkou „dospělou“ roli, za niž kromě Oscara obdržela ještě například Zlatý glóbus. Kelly McGillis, v té době velmi známá díky hlavní ženské roli v diváckém hitu Top Gun, jí zde byla rovnocennou partnerkou. Snímek Jonathana Kaplana ani po více než třiceti letech neztratil nic ze své naléhavosti. Spíše naopak, v době kampaně #MeToo, kdy jsou známé osobnosti obviňovány ze sexuálního obtěžování, má jeho existence a vyznění o to větší smysl.

Tématu znásilnění a pomsty za něj se v jednom ze svých pozdních filmů věnovala i přední česká režisérka Věra Chytilová. Architekt Petr (Tomáš Hanák) má přítelkyni, kterou ale u sebe moc nechce. Ona s ním naopak hodlá počít dítě. Pepa Dohnal (Miroslav Donutil) je poslanec, je už roky ženatý a jeho život ovládá stereotyp. Oba se znají ze školy a jsou v obchodním kontaktu s mafiánem Bachem (Milan Lasica), na jehož večírek oba dorazí. Když druhý den společně odjíždějí, naberou stopařku Lenku (Zuzana Stivínová), které došel benzin. V lese ji znásilní a Lenka upadne do bezvědomí. Když se probere, tvrdí, že si nic nepamatuje, a nechá se odvézt domů. Pozve muže dál, uspí je a vykastruje, jelikož je veterinářka. Touto odplatou však příběh zdaleka nekončí.

Chytilová i zde zůstala věrná své svébytné poetice a na motivy skutečné události natočila sžíravý a nesmírně černohumorný feministický film, v němž za podlý a odporný zločin přijde náležitě krutý trest. Film je zároveň dobovým záznamem divokosti a surovosti 90. let.

K palčivé problematice se svým nezaměnitelným způsobem vyjádřil i kontroverzní francouzský provokatér Gaspar Noé. Mladá a krásná Alex (Monica Belluci) je v opuštěném podchodu znásilněna a bezcitně zbita neznámým mužem. Její impulzivní manžel Marcus (Vincent Cassel) a jejich společný přítel Pierre (Albert Dupontel) se pak rozhodnou vzít spravedlnost do svých rukou.

Noé natočil extrémně drsný a nepříjemný film, v němž jsou scény znásilnění i pomsty za něj natočeny natočeny natolik brutálně a sugestivně, že se téměř nedají sledovat. Děj expresivně pojatého počinu je navíc vyprávěn pozpátku (a zdánlivě na jeden záběr), takže zatímco úvod, v němž dojde k nemilosrdné odplatě, je temný a odpudivý, závěr, jenž je vlastně začátkem, je zdánlivě doslova „sluníčkový“. Noé přitom střídá výrazové prostředky a znásilnění zabírá v nekonečně dlouhém devítiminutovém statickém záběru, zatímco krvavou pomstu snímá roztřesenou ruční kamerou, jež vyvolává dojem závrati.

Dokument z produkce Netflixu popisuje vzestup a pád zakladatele hot jógy Bikrama Choudhuryho od zrodu jeho globálního impéria až po odhalení znepokojivých skutečností.

Bikram Choudhury se svou metodou jógy prorazil v Kalifornii v 70. letech. Mezi jeho klientelu patřily například Gwyneth Paltrow, Madonna nebo Barbra Streisand. V roce 2013 ho některé z bývalých klientek obvinily ze sexuálního obtěžování nebo dokonce znásilnění. Ze stejné kategorie můžeme jmenovat ještě obsáhlé dokumentární minisérie jako Leaving Neverland, věnující se sexuálním skandálům Michaela Jacksona, či Allen vs. Farrow, pojednávající o obvinění slavného amerického režiséra ze sexuálního obtěžování své nevlastní dcery.

Minisérie z produkce televize Showtime pojednává o aférách kolem Rogera Ailese (k nepoznání namaskovaný Russell Crowe), zesnulého zakladatele a šéfa kanálu Fox News, jenž zásadně zasahoval do nejvýznamnějších událostí nedávných amerických dějin (následky 11. září, prezidentské volby).

Precizně koncipovaný portrét egocentrického republikána a odpůrce všeho levicového, jenž byl na jedné straně výjimečně schopný mediální pracovník a manažer, současně ale také bezskrupulózní samolibý demagog a manipulátor. Ailesovu kariéru utnula série obvinění ze sexuálního obtěžování několika svých podřízených. Minisérie přesvědčivě zobrazuje, jak obtížné je postavit se proti svému zaměstnavateli, i když jsou dané ženy mediálními hvězdami. O stejném tématu pojednává i snímek Jaye Roache Šokující odhalení, kde Ailese ztvárnil John Lithgow.

Osmidílná minisérie vycházející ze skutečných událostí vypráví o dívce obviněné ze lži o znásilnění (Kaitlyn Dever) a dvou policejních vyšetřovatelkách (Merritt Wever, Toni Collette), které vyšetřují sérii podezřele podobných útoků.

Neuvěřitelná je procedurální feministická detektivka skloubená s osobním dramatem o jedné osudové křivdě. O znásilnění (a jeho důsledcích) už vzniklo mnoho filmových děl, málokterý počin se ale této závažné problematice věnuje tak důsledně jako tento titul, jenž na jedné straně důkladně zobrazuje pátrání po rafinovaném sériovém násilníkovi, na druhé pak jednu z jeho obětí, která však měla tu smůlu, že jí policie její výpověď neuvěřila, což postupně vedlo k téměř kompletní devastaci jejího dosavadního života. Seriál tak kromě značné empatie k obětím výrazně poukazuje na nedokonalost systému, který někdy z obětí dělá viníky.

Úspěšný a oceňovaný seriál z produkce Apple TV mapuje události, které odstartovalo obvinění národem milovaného televizního moderátora (Steve Carell) ze sexuálního obtěžování několika svých kolegyň.

Hvězdně obsazený televizní hit je nejcennější tím, že se fenomén #MeToo snaží obsáhnout z mnoha úhlů pohledu. Přestože se postupně ukáže, na jaké straně barikády tvůrci stojí, témata sexuálního zneužití a mocenských intrik a manipulací v žádném případě nezjednodušují, naopak jim dodávají značný a potřebný kontext.

Dokument se zaměřuje na tým investigativních novinářů z The Indianapolis Star, kteří odhalili příběh lékaře Larryho Nassara, jenž sexuálně napadl stovky mladých gymnastek, a na následná obvinění, která zachvátila USA Gymnastics a jejího tehdejšího generálního ředitele Steva Pennyho.

Oceňovaný snímek Bonni Cohen a Jona Shenka vrhá nelítostné světlo na strašlivé zneužívání, stejně jako na systém, který něco takového umožňoval dělat po celá léta. Název odkazuje na gymnastku Maggie Nichols, která byla takto označována, aby chránila svou identitu, zatímco vyšetřování jejího sexuálního zneužívání Nassarem teprve probíhalo.

Arabella je bezstarostná a sebejistá Londýňanka, která má partu skvělých kamarádů, nového přítele z Itálie a vzkvétající spisovatelskou kariéru. Když jí však sexuální napadení v nočním klubu převrátí život vzhůru nohama, mladá žena je nucena všechno přehodnotit – svou kariéru, vztah s přáteli a dokonce i s rodinou. Zatímco se Arabella snaží vyrovnat s tím, co se jí přihodilo, vydává se na bolestnou cestu sebepoznání.

Provokativní drama scenáristky Michaely Coel, která je současně představitelkou hlavní role, se zabývá principem dobrovolnosti sexu v dnešní době v moderním velkoměstě, kdy je možné dosáhnout kýženého uspokojení prostřednictvím pouhé mobilní aplikace. Seriál se však dotýká i jiných složitých témat, jako jsou rasismus, sexismus a homofobie.

Cassandra (Carey Mulligan) hraje zvláštní hru. Chodí do barů, předstírá v nich těžkou opilost, nechává se sbalit muži, kteří v ní vidí snadnou kořist, a když má dojít k sexu, nemilosrdně na ně zaútočí. Útoky bývají spíš psychického rázu, ale její oběti i tak poznamenávají velmi bolestivě. Mladá žena tak činí kvůli traumatu, jež si nese z dob vysokoškolských studií.

Oscarem za scénář oceněný celovečerní debut Emerald Fennell je pro éru #MeToo jedním z klíčových děl. Motiv pomsty za sexuální násilí je zde využit neotřele a podnětně. Danou problematiku opět sledujeme z pozice oběti, ovšem za co přesně se protagonistka mstí, se dozvídáme postupně. Pozice viníků je navíc chytře a komplexně relativizována, takže film nevyznívá jako jednorozměrná a prvoplánová kritika mužů a jejich vůči ženám mnohdy nepřijatelného chování.

Mezi zajímavé snímky s tímto tématem můžeme zařadit také celovečerní debut Terezy Nvotové Špína, minimalistické drama Asistentka (evokující chování Harveyho Weinsteina) či ve své době kritikou zcela ztrhané Showgirls Paula Verhoevena, které jsou svým vyzněním v dnešní době velmi aktuální.