Nejrealističtější filmoví psychopati. Na Psycho a Mlčení jehňátek můžete zapomenout

Charakterizace psychopatů je překvapivě rozmanitá. (Současný, medicínsky správný termín je antisociální porucha osobnosti, pojem psychopat používají laici.) Většinou zahrnuje bezohlednost, impulzivnost, sebevědomí, naprostý klid v krizových situacích, nulovou náchylnost ke strachu, šarm, charisma a nedostatek či úplnou absenci empatie a svědomí. Tito lidé mohou přepínat mezi zdánlivě oddělenými osobnostmi bez předchozího varování a vykonat děsivé či nepředstavitelné činy bez jakýchkoli výčitek a zaváhání.

Belgický profesor psychiatrie Samuel Leistedt rozjel roku 2014 ojedinělý výzkum, jehož součástí bylo sledování čtyř set filmů z let 1915 až 2010. Po třech letech došel se svým týmem k závěru, kteří filmoví psychopaté nejvíc odpovídají realitě. V daném vzorku našli 126 uvěřitelných psychopatů, z nichž pouze 21 tvořily ženy.

Zde je výběr deseti nejpřesvědčivějších filmových psychopatů, v němž překvapivě schází legendární záporáci jako Hannibal Lecter z Mlčení jehňátek nebo Norman Bates z hororu Psycho – ty Leistedt považuje spíše za univerzální strašáky než za uvěřitelné psychopaty.

V oscarovém kriminálním thrilleru Antoina Fuquy si bere zkušený policista Alonzo Harris na starost nováčka Jakea Hoyta (Ethan Hawke), jehož provádí po jižním Los Angeles. Místa plná korupce a zločinu jsou drsná sama o sobě, ale záhy vychází najevo, že nejvíce zloby a vypočítavosti dřímá a vybuchuje v samotném Harrisovi.

Jeho psychopatická nátura spočívá ve schopnosti využívat slabost druhých a ignorovat jakékoli profesní či morální bariéry. Sociální interakce jsou pro něj jen cestou, jak nad někým nabýt násilnou převahu, a právě v kontrastu s jeho nelítostným přístupem a Hoytovým humanismem tkví největší síla filmu Training Day.

Washington obdržel za svůj výkon Oscara a netají se tím, že jde o jeho nejoblíbenější roli. Není divu, když mu vynesla místo mezi deseti nejpřesvědčivějšími psychopaty filmových dějin.

Kouzlo Catherine Tramell, již v kultovním erotickém thrilleru Paula Verhoevena ztvárňuje Sharon Stone, není tak obtížné definovat. Její atraktivní vzhled jí zajišťuje rozhodující náskok v interakci s mužskými oběťmi, které dovede využívat ve svůj prospěch. Ve druhém dílu z roku 2006 je podrobena psychologické analýze, podle níž je „její chování poháněno závislostí na riskování a je kompulzivní touhou dokázat, že umí snést rizika a vyváznout z nebezpečí, jakým jiní lidé podlehnou, přičemž čím větší risk, tím lepší důkaz její všemohoucnosti“.

Tato charakteristika odpovídá studiím, podle nichž jsou psychopaté imunní vůči strachu. Nemají běžné emocionální zábrany a s ostatními rozehrávají nebezpečné hry, v nichž mají díky zmíněným predispozicím mnohem větší šanci na vítězství. Psychologické hry jsou pro Tramell velká zábava a scenáristé dokázali její charakter přesvědčivě vymodelovat.

Věděli jste, že až 12 % lidí, kteří vykonávají vysoké funkce výkonných ředitelů, vykazují psychopatické známky?Archetypem mocichtivého, neústupného a chladnokrevného byznysmena je právě Gordon Gekko v podání Michaela Douglase, jenž zazářil v dramatu Olivera Stonea ze zákulisí obchodování na Wall Street.

Gekko založil investiční korporaci Gekko & Co. a je workoholik, který miluje pouze peníze. Je jako dravec, jenž jde za vytouženou kořistí přes mrtvoly. S chladnou vypočítavostí kontroluje své bohaté impérium a podle knihy Snakes in Suits od Paula Babiaka a Roberta Hareho představuje dokonalý prototyp psychopata na vedoucí pozici, který stojí za většinou problémů na pracovišti. „Psychopatičtí pracovníci byli často identifikováni jako zdroj konfliktů na oddělení. V mnoha případech štvou lidi jednoho proti druhému. Někomu říkají jednu verzi příběhu, jinému totálně odlišnou,“ uvedli autoři.

Douglas si svou roli, za niž obdržel Oscara, zopakoval ještě v přímém pokračování Wall Street 2: Peníze nikdy nespí z roku 2010.

Poněkud přehlížený celovečerní snímek Petera Jacksona (trilogie Pán prstenů) vypráví o vraždě čtrnáctileté dívky Susie Salmon (Saoirse Ronan), jejíž duch dohlíží na zdevastovanou rodinu. Té se zároveň pokouší sdělit, že vrahem je George Harvey (Stanley Tucci).

Harvey je typický psychopat, jenž vystupuje jako nesmělý strýček odvedle a nedaleko školy má podzemní doupě, v němž vraždí mladé dívky. Je posedlý svou sbírkou panenek a film jej nevykresluje jako monstrum, nýbrž jako člověka – a jeho činy jsou tím pádem mnohem děsivější.

V rámci příprav na roli se Tucci na dva dny zavřel do jedné místnosti s agentem FBI Johnem Douglasem a následovali scénář vyšetřujícího agenta a sériového vraha. Herec za svůj výkon obdržel oscarovou nominaci a podle studie jde o jednoho z nejvěrněji zachycených sériových vrahů ve filmu.

Psychopaty můžeme nalézt také ve vojenských uniformách, likvidující nastražené nálože, neboť mají sníženou náchylnost ke stresu či k posttraumatickým poruchám. To se týká i Williama Jamese, hlavního hrdiny oscarového dramatu Kathryn Bigelow Smrt čeká všude z roku 2009.

James způsobuje uvnitř své jednotky napětí kvůli svým bezohledným metodám a nedostatku respektu tváří v tvář životu nebezpečným situacím. Navzdory fatálním událostem se James snadno oklepe a pokračuje dál s nezměněnou buldočí vůlí, čímž se odlišuje od ostatních, především od kolegy Owena Eldridge (Brian Geraghty), jenž musí navštěvovat psychologa.

V eseji What Psychopaths Can do that Everyone Else Can't vysvětluje doktor George Simon následující: „Více než nedostatek svědomí a empatie mě na psychopatech znepokojuje jejich schopnost potlačit emoce. Vypadají, jako kdyby normálně cítili, soužili se i soucítili. Jaký to pak je šok – někdy i smrtící –, když vyjde najevo, jak snadno dokážou utnout jakékoli vazby.“

I v tomto případě si Renner vysloužil oscarovou nominaci a navzdory psychopatickým tendencím jsme mohli s jeho postavou, která se ocitala v permanentním ohrožení života, lehce soucítit.

V psychologickém thrilleru z roku 1992 hraje Jennifer Jason Leigh postavu jménem Hedra Carlson, která se přes inzerát přistěhuje k Allison (Bridget Fonda). Allison se právě rozešla s přítelem a nejprve jí nedochází, že její nová spolubydlící, jíž nedávno zemřela mladší sestra, hodlá zaplnit vzniklé mezery v životech obou žen i pomocí notorického lhaní či vraždy.

Výzkumný tým profesora Leistedta došel k závěru, že většina ženských psychopatů je ve filmech znázorňována jako manipulátorky, jejichž největší zbraní je sexualita. Mužské sexuální potřeby dokážou využít ve svůj prospěch. Vedle toho je Hedra také patologická lhářka, která umí být tak přesvědčivá, že oponent začne o své verzi pochybovat i navzdory jasným důkazům.

A to je další projev psychopatie, která spočívá mimo jiné v tom, že lidé si vymyslí a řeknou cokoli, aby dosáhli svých cílů. Typické je svádění viny na obětní beránky a proradné našeptávání lží či slibů, které daný člověk nikdy nesplní.

Slavná filmová adaptace románu Stephena Kinga sleduje spisovatele Paula Sheldona (James Caan), jehož po autonehodě zachrání a ve svém domě ubytuje Annie Wilkins (Kathy Bates). Ta je obrovskou fanynkou Sheldonova díla, které zahrnuje především sérii knih s ženskou hrdinou Misery. A když se dozví, že v nejnovější knize, která má výt vydána a jejíž manuskript jí dá Paul přečíst, Misery zemře, Annie se ze sladké hostitelky mění v zuřící nevypočitatelnou věznitelku.

Postavu Kathy Bates charakterizují jednak narcismus, jednak náhlé změny nálad. V jednu chvíli je jako starostlivá matka, v další bere do rukou kladivo, takže by před ní prchl i ten nejdivočejší vlk. Nezastaví se před ničím a se svou obětí, připoutanou na lůžku, manipuluje v chladnokrevných schématech. Psychopaté často mívají takto obrácené stránky osobnosti, a byť dokážou mezi lidmi fungovat a projevovat se normálně, jejich pravá nátura bývá překvapivá a nesoucitná.

Jak už možná tušíte, pro Kathy Bates z toho byl zasloužený Oscar.

Vítězná trojice nás zavádí mezi vskutku odpudivá lidská individua. Prvním z nich je pedofil a sériový vrah Hans Beckert, jenž děsil publikum už v mistrovském díle rané zvukové kinematografie. Vrah mezi námi v režii Fritze Langa (Metropolis) je často zařazovaný mezi nejlepší filmy všech dob a vedle progresivní stylistické složky mu v tom pomáhá i naprosto realistické zobrazení titulního psychopata.

Podobně jako výše zmíněný George Harvey také Beckert dlouho uniká spravedlnosti díky své chameleonské osobnosti, která může být stejně nenápadná jako hrozivá. Jeho úděsné činy na nezletilých dívkách nechávají celý Berlín ve strachu a dodnes slouží jako příkladné znázornění vraždícího psychopata.

„Lorre ztvárňuje Beckerta jako navenek nenápadného člověka trýzněného nutkáním rituálně vraždit děti,“ uvádí vědci v rámci výzkumu. Psychopati nedokážou ignorovat tyto impulzivní pohnutky a hledají vzrušení, které bohužel často plyne z extrémního násilí.

Zřejmě životní výkon podal herec Michael Rooker, jehož dnes známe díky Strážcům Galaxie, ve znepokojivém thrilleru založeném na životě skutečného sériového vraha Henryho Lee Lucase. Ten byl obviněný z vraždy jedenácti lidí, ale nafoukaně tvrdil, že připravil o život nejméně tři tisíce obětí.

Lucas si oběti vyhledával náhodně, když začátkem osmdesátých let cestoval několika americkými státy, a pomáhal mu v tom jeho komplic Otis Toole (Tom Towles). U soudu vinil vlastní matku, která jej nutila nosit ženské šaty a mlátila ho tak, až skončil v nemocnici. Roku 1960 tedy matku zavraždil a byl poslaný do psychiatrické léčebny, odkud jej po deseti letech propustili.

Ve filmu je Henry propuštěný z vězení a zanedlouho začíná vraždit. Většinou své činy s Otisem pečlivě plánují, jindy jsou výsledkem náhlého popudu. Henryho nedoprovází ani záblesk výčitek a zabíjení je pro něj něco tak přirozeného či potřebného jako pro ostatní ranní sprcha. Utrpení svých obětí někdy nahrávají na kameru.

Film i Rookerův výkon se dočkaly pochvalných ohlasů stejně jako znázornění titulního psychopata s jeho nefunkčním rodinným zázemím a apatickou povahou.

Číslem jedna mezi uvěřitelnými filmovými psychopaty je dle výzkumu lovec lidí Anton Chigurh v podání Javiera Bardema, jenž se touto rolí v krimi Tahle země není pro starý vyšvihl mezi čelní hollywoodské herce. Chigurh pronásleduje válečného veterána Llewelyna Mosse (Josh Brolin), jenž odcizil dva miliony dolarů po nepovedeném drogovém ochodu, a bez mrknutí oka rozsévá čiré zlo. „Zdá se být naprosto nezranitelný a imunní vůči jakémukoli projevu emocí či lidskosti,“ uvádí výzkumníci.

Bardem, jenž za roli získal Oscara, o ní pro magazín Independent prohlásil: „Anton je muž svého slova. A také symbol, jakýsi násilný osud, o který jste si koledovali – džin vyproštěný z lahve. Nemám toho chlápka rád, ale líbí se mi, co reprezentuje.“

Je třeba uznat, že s takto nonšalantním klidem zřejmě žádná jiná postava v dějinách filmu nebrala ostatním životy. Níže přiložená ukázka, která slouží jako etalon filmových psychopatů, pak mluví za vše.

Sci-fi hororová minisérie vstoupila na Netflixu do čtvrté a finální sezóny. Obří zakončení nás čeká 1. července. Víte, proč byl projekt původně patnáctkrát zamítnutý a na jaké jiné filmy odkazuje?