Recenze: Nový Sebevražedný oddíl je brutální, drzý a překvapivý. První díl překonává ve všem

Plukovník Rick Flag (Joel Kinnaman) dá dohromady nový tým složený výhradně z odsouzených zločinců, aby je využil na další operaci, kterou mnozí z nich pravděpodobně nepřežijí. Jeho členy jsou jak dříve známé tváře jako Harley Quinn (Margot Robbie) či Captain Boomerang (Jai Courtney), tak nováčci jako Bloodsport (Idris Elba), Peacemaker (John Cena) nebo King Shark (v originálním znění dabovaný Sylvesterem Stallonem). Smrtelně nebezpečná mise se však fatálně zvrtne...

Když před pěti lety přišel do kin velmi očekávaný první Sebevražedný oddíl, mnoho natěšených filmových a komiksových fanoušků odcházelo ze sálů s pocitem zklamání. Po stylových a zatraceně lákavých trailerech jsme dostali film, z něhož doslova sálal potenciál, jenž však byl nakonec ubit kvůli veřejně známým neshodám studia Warner Bros. s režisérem Davidem Ayerem, které vedly k mohutným přetáčkám. I přes vlažné divácké i kritické přijetí ale prakticky nebylo pochyb, že takhle vděčná látka dostane v dohledné době ještě minimálně jednu šanci. A ještě že tak!

Druhý Sebevražedný oddíl, jenž na ten předchozí navazuje naprosto minimálně (v podstatě ho k plnému docenění tohoto nového vůbec nemusíte vidět), dostal scenáristicky i režijně na starost James Gunn. Velmi svérázný filmař, jenž má jakožto režisér na kontě povedený sci-fi horor Slimák a především oba díly marvelovských Strážců Galaxie (a navzdory rozepřím se studiem Disney nakonec bude točit i chystanou trojku), je znám svou nápaditostí a hravostí. A vzhledem k výslednému filmu nelze moc pochybovat o tom, že studio WB tentokrát nechalo najatému filmaři hodně tvůrčí svobody. A právě to je možná hlavním důvodem toho, proč je sequel o tolik lepší než jeho nedopečený předchůdce.

Gunn totiž udělal z antihrdinské superhrdinské týmovky velkolepou, ale hlavně setsakra drsnou, drzou a černohumornou akční jízdu, která si nebere téměř žádné servítky a nejednou skoro až lavíruje na hraně dobrého vkusu a zvrhlé brakové zábavy. O Sebevražedném oddílu se s velkou pravděpodobností bude mluvit jako o "mládeži nepřístupných Strážcích Galaxie". Něco takového se logicky čekalo - a také jsme to nakonec i opravdu dostali. A osobně jsem za to převelice rád.

Zatímco Ayerův snímek si na drsnou podívanou spíš jenom hrál, Gunnův takový opravdu je. Snadno vás o tom přesvědčí už úvodní akční scéna výsadku na pobřeží smyšlené jihoamerické země, v níž se téměř celý film odehrává. Ta je již od prvních chvil explicitně brutální, krvavá a k postavám velice nekompromisní. Vzhledem k povaze scény se snadno nabízí srovnání s legendárním rozjezdem jednoho (neméně legendárního) válečného velkofilmu. Přiznám se, že už dlouho jsem u žádného nového blockbusteru nezažil takhle intenzivní a masakrální "otvírák"...

Strhujícím a dech beroucím prologem však Gunnova krasojízda v žádném případě předčasně nekončí. Diváka jím sice náležitě namlsá, rozhodně však nepoleví. Naopak. Snímek svou režií žene sebejistě kupředu prostřednictvím každé scény, bez ohledu na to, zda je velká a akční, či "komorní" a ryze dialogová. A to až k bezmála půlhodinovému epickému finále, které by svou výstavbou, zvraty, emotivními momenty a špičkovými produkčními kvalitami mělo plně zasytit i ty nejhladovější milovníky filmového popkornu.

V akčních scénách, kterých je filmu vzhledem k stotřicetiminutové stopáži hodně a jsou bez výjimky velmi zručně zrealizované, se Gunn utrhl ze řetězu asi úplně nejvíce. Nebojí se v nich totiž skoro ničeho. Postavy nechává explodovat, roztrhávat je na kusy, devastovat jim obličeje, zaživa sníst atp. Násilím, krví a úchylnými nápady, jak někoho zabít či zmrzačit, tvůrci opravdu nešetřili, takže film je kvůli tomu chvílemi krutý, zlomyslný a proklatě černohumorný podobně jako např. sci-fi snímky Paula Verhoevena (Robocop, Total Recall, Hvězdná pěchota).

Režisérova rozpustilost, invence a tvůrčí entuziasmus se výrazně projevují i na nechronologickém vyprávění, které dle potřeb různě skáče v čase, vizuálních vychytávkách (flashback promítaný na okně dodávky, kontaktní souboj zrcadlící se na lesklé helmě), ale i na vtípcích, které jsou někdy až dětsky nevinné (lepší filmová reklama na krysy tu nebyla od Ratattouille).

Gunnovo pokračováníale rozhodně nestojí jen na hardcore akci, různých typech humoru či formálních hrátkách. Skvěle v něm totiž fungují i všechny důležité postavy, včetně jejich osobních linií a dramatických oblouků. Absentujícího Willa Smithe zcela plnohodnotně nahradil opět náramně chlapácký Idris Elba (ztvárňované charaktery zmíněných herců jsou navíc takřka identické). Neméně výživní jsou i Cenův zábavně psychopatický "ochránce" míru či trikově parádní King Shark, jenž dokáže být roztomilý, děsivý i dojemný. Margot Robbie je ve své aktuálně nejslavnější roli opět náležitě excentrická a nevyzpytatelná a její jedna zdejší velká sólová akční sekvence je pomalu lepší než celé Birds of Prey... Lahůdkově obsazené jsou ale i některé vedlejší (mini)role. Rozsahem malé, ale pro příběh zásadní charaktery zde představují např. Peter Capaldi (Pán času) nebo populární herec a režisér Taika Waititi (Thor: Ragnarok, Králíček Jojo). A došlo i na Gunnovy oblíbence Nathana Filliona a Michaela Rookera.

Sebevražedný oddíl je ohromně nadupaný film, který obsahuje všechno, co by současný komiksový velkofilm obsahovat měl. Výborně natočenou a dobře stylizovanou akci, kvalitní triky a výpravu, potřebný nadhled i hodně zajímavé hrdiny. Všem určitě nesedne, protože jeho pojetí, které pravidelně a s neskrývanou chutí kombinuje roztomilé a okouzlující momenty s velmi drsnými a brutálními výjevy, které by se neztratily ani v leckterém hororu, zkrátka bude pro některé diváky asi až příliš odvážné, podvratné a celkově nepřijatelné. I tak se ale jedná o jeden ze tří nejlepších filmů z DCEU, které odstartoval Snyderův Muž z oceli.

Hodnocení: 85 %