Jak sezobnout Zlatou malinu. Poznejte nejhorší herce na světě

Razzie Awards se udílejí 41 let. (Je hrozné zjistit, že jste jako kritik stejně starý jako nejzlejší filmová cena na světě.) Vznikly jako pouhý vtip a v průběhu celé své historie se potýkají s výtkami, že jsou zbytečné. Buď proto, že jsou zapšklé a škodí filmovému průmyslu, nebo proto, že vybírají málo špatné filmy. Občas se stane, že někdo v jeden den vyhraje Maliny a den nato získá Oscara. Vždy ale za jiný film. (Příkladem může být Sandra Bullock, Malinu má za Slečnu zamilovanou a Oscara za Zrození šampiona.)

Někdy to vypadá, že Maliny se zaměřují speciálně na hvězdy, které už Oscara získaly, a slouží jako jakási výstražná kontrolka: „Dávej si pozor, co děláš se svou kariérou, nezahazuj se v laciných nesmyslech.“ Zároveň dávají pořádně zatopit netalentovaným celebritám, které si myslí, že talentované jsou (spadeno mají třeba na Paris Hilton), a zvláště zasedlá je malinová (stále se obměňující) porota na zpěvačky a zpěváky, kteří zkouší hrát ve filmech. Madonna takto byla nominována už jedenáctkrát (z toho pětkrát vyhrála), další v řadě jsou Mariah Carey či Britney Spears a Jennifer Lopez, která jediná je ale jinak i regulérní filmovou hvězdou.

Patnáctkrát byl nominovaný a pět plastových, zlatě nastříkaných ovocných skulptur si pomyslně odnesl Sylvester Stallone. (Fyzicky si je vyzvedává minimum oceněných.) Tedy právě Stallone by měl být nejhorším hercem všech dob? Je jisté, že mnohé filmy, v nichž hrál, mají často absurdně přepálenou drsňáckou stylizaci, jenomže Stallone je zároveň zjevně i dobrý herec v mnoha jiných snímcích. Těžko zpochybníte klasičnost prvního Rockyho a Ramba, neboť zdaleka nestojí jen na fyzičnu, ale také na velmi uvěřitelné psychologii (po letech se mu podařilo totéž v Zemi policajtů). Stallone průběžně prokazuje i velmi dobrý smysl pro sebeironii (Tango a Cash, Demolition Man) a je zábavný dabér animáků (Mravenec Z). Jeho nejchlapáčtější a svým způsobem i nejtrapnější stylizace v Postradatelných přitom žádnou nominaci na Maliny nemá.

Proč tedy Rocky IV a Rambo III, kde v mu akčních scénách věříme, mají být tak hrozné? Ano, Kobra je nechtěná sebeparodie a Do útoku je opravdu „over the top“, jak zní původní titul. Nicméně, Stallone a Schwarzenegger jsou prostě příliš snadné a (doslova) velké terče. Stallone není nijak jednorozměrný herec a doplácí spíš na to, pokud překročí svou nejlepší polohu posmutnělého outsidera a je přemožený kostýmem jako v Soudci Dreddovi; pokud má být čistě komický nebo romantický. Ale není v žádném případě netalentovaný nebo nezajímavý.

Mohli bychom takto rozebírat každého vícenásobně oceněného a skoro vždy narazíme na to, že je poměrně těžké určit, čím je někdo „herecky špatný“. Adam Sandler? Pardon, nemusím se na většinu jeho buranských komedií dívat, ale on ty burany a blbečky hraje skvěle. A ne, není sám žádný blbeček a primitiv. Takový člověk by nedokázal excelovat v romanci Opilí láskou nebo uhrát tak vyčerpávající výkon jako v nedávném Drahokamu.

Kevin Costner udělal spoustu špatných kariérních rozhodnutí, rozhodně se nehodí na Robina Hooda (i když už i na něj někteří vzpomínají nostalgicky), potopily ho propadáky Vodní svět a Pošťák, ale špatný je pouze ten druhý snímek, protože jde o mizernou adaptaci dobrého postapokalyptického románu. Costner je absolutně skvělý jako psychopatický vrah v Mr. Brooksovi nebo nejnověji jako hlava klanu v seriálu Yellowstone. Není žádná uměle vyhnaná hvězdička, která shořela během jedné dekády. Má přirozené charisma i sex-appeal, a přitom není pouze hezoun, který zestárnul.

Je svým způsobem pochopitelné, že se Zlaté maliny vysmívají hercům a herečkám, které jsou „pouze“ krásné a hrají v tupých směšných filmech, jako byly v 80. letech Bo Derek v Tarzanovi: opičím muži, Brooke Shields v Modré laguně nebo Brigitte Nielsen v Rudé Sonji a v Kobře. Jenomže v tom tyto ceny nejsou o nic méně sexistické než samotní producenti, kteří je dávali dohromady. Vysmějme se někomu, kdo je scénářem nucený být na plátně hloupý, jak odvážné, jak trefné! Takové ceny jsou pak vlastně laciným kanadským žertíkem na účet někoho, kdo má v hollywoodském průmyslu v dané chvíli nejslabší pozici. Jistě, hraje ve filmech a nemusí roznášet kafe v restauraci, ale nemůže o ničem pořádně rozhodovat. Musí být jen takový, jakým ho chce mít někdo jiný. Zlaté maliny v tomto třeba až příliš často šijí do černošských komiků, protože bělošské porotě přijde nějaký humor příliš ukřičený, aniž by reflektovala různé kulturní rozdíly v expresivnosti.

Co tedy Zlaté maliny znamenají? Je to cena antipatie, cena za otravnost, cena za nesoudnost (kterou udělující podsouvají oceněným), někdy je to i cena za přeplácenost – za to, že někdo dostane obří honorář za něco, co nemá žádnou kulturní hodnotu. A částečně je to cena za to, že už nebo ještě někoho zajímáte. Proto třeba Steven Seagal má jenom tři nominace (poslední z roku 2002), ačkoli ty nejhorší filmy točí posledních dvacet let.

Zlaté maliny neobjevují ty pravé „guilty pleasures“, díla způsobující provinilou rozkoš z toho, že se díváte na něco tak strašně špatného, až je to vlastně dobré. (Na ty se v Česku zaměřuje dlouhá léta Festival otrlého diváka.) Takových je jenom pár oceněných filmů za celých čtyřicet let – určitě to bude třeba dementní sci-fi Bojiště Země s Johnem Travoltou v roli třímetrového mimozemšťana a potom třeba sci-fi komedie Kačer Howard či nepopsatelná skoroparodie Hudson Hawk s Brucem Willisem.

V nominacích se občas něco originálně a nádherně nepovedeného objeví, ale většinou vyhrávají různé nevkusné fekální komedie nebo rádoby erotické filmy, což vlastně ukazuje na omezený vkus a trochu i snobství a prudérnost porot daných ročníků. Ostatně, Showgirls režiséra Paula Verhoevena, označené za nejhorší film 90. let, se s odstupem času staly svého druhu kultovním filmem a dočkaly se podobného přehodnocení jako v českém prostředí Dědictví s Bolkem Polívkou. Sexuální otevřenost i slovní vulgárnost nejsou automaticky znakem špatného filmu.

Jak se tedy pozná špatný herec či herečka? A můžou nám v tom Zlaté maliny nějak pomoci s definicí? Nejspíš ne. Herecká špatnost je až příliš subjektivní kategorie. Má smysl sledovat, jak na určité výkony reagují určité skupiny publika, ale o moc víc nezjistíme. Neznamená to, že nelze určit špatný film jako celek, jde jen o to, že herectví je příliš podřízeno filmu jako celku. Pakliže herec či herečka dělají to, co má být cílem filmu, což lze odečíst z jeho formy, je jedno, zda takzvaně přehrávají. Některé filmy zkrátka mají být hyperstylizované a nadživotné. Proto jsou někdy John Travolta nebo Nicolas Cage skvělí, a jindy ne. Stejně tak ani třeba Cage nemusí být vždy vyšinutý, ale dokáže podat tlumený výkon jako v loňském snímku Pig, který má neuvěřitelných 97 % kladných recenzí.

Keanu Reeves může být zdánlivě bezvýrazný, ale to patří k některým jeho melancholickým rolím, případně stačí být ušlechtilý a tajemný, nepotřebuje mít široký rejstřík. Kristen Stewart se léta vyčítá, že se tváří ve stylu „mouchy snězte si mě“. Jenomže zároveň dokáže velmi jemně zachytit vnitřní utrpení a ejhle, je z toho letos nominace na Oscara za princeznu Dianu. Ben Affleck je naprosto přesný na jistý typ namachrovaných amerických pásků a jeho jistá nesympatičnost může být velmi efektivní ve filmech jako Zmizelá, kde ho máme podezírat z vraždy manželky. Tom Cruise je někdy možná až moc snaživý, ale jak toho dokázali využít až geniálně zneužít režiséři v Magnólii, Eyes Wide Shut nebo v Tropické bouři!

Jinými slovy – když už se někdo propracuje na úroveň, kdy je v Hollywoodu opakovaně obsazovaný, a dokonce zaujme i porotu Zlatých malin, není nikdy úplně špatný herec nebo herečka. Jen někdy více nebo méně zvládne odhadnout, do jakého projektu se svým typem hodí. Chtělo by se jenom dodat: až na toho a toho, tu či onu, ti jsou opravdu absolutně netalentovaní! Ale ty už si doplníte sami…