Zdeněk Liška

Zdeněk Liška se narodil 16. března 1922 ve Smečně u Kladna. Jeho tatínek hrál v hornické kapele na místním zámku a často jezdil hrát na pohřby. I přes odpor rodičů odešel z gymnázia ve Slaném na pražskou konzervatoř a prý se toužil stát dirigentem. To je ale zřejmě jen domněnka, protože symfonickou hudbu v pokročilejším věku v zásadě odmítal. Nicméně si založil dívčí pěvecký sbor, který chvíli i vedl a jednou pronesl neuvěřitelnou hlášku po zkoušce s dirigentem: ,,Mě neposlechnete, ale pak přijde ten s rákoskou a jste posraný.“ Po válce působil v Baťových ateliérech ve Zlíně a skládal hudbu k sérii Pana Prokouka Karla Zemana i Ferdovi Mravencovi Hermíny Týrlové. Právě kvůli jeho působení na Moravě k němu měli tak blízko všichni dobří rodáci František Vláčil, Karel Kachyňa a Vladimír Sís. Ze začátku psal za šunku, kterou celý život miloval až se neuvěřitelnou pílí a profesionalitou propracoval k astronomickým honorářům. Za rok vydělal až 2 miliony korun, v době kdy byl průměrný plat 1500 korun! Liška také zachraňoval Vláčila při dokončování Markety Lazarové. Zatímco režisér se potil u střihu své rozmáchlé fresky, Liška tvrdil, že nemá ještě dokončenou hudbu pro film, aby umožnil Vláčilovi film patřičně cizelovat v postprodukci. Je snad nad slunce jasné, že hudbu už složenou dávno měl. Liška skládal v projekci se stopkami v ruce a často zasahoval i do střihu. Kameraman Emil Sirotek jednou řekl:,,Když jsem věděl, že bude film skládat Liška, točil jsem dlouhé panoramatické záběry, aby mohl mistr komponovat. Měl to moc rád.“ Jednou Liška také zapomněl napsat hudbu pro několikaminutovou scénu s plesem, což pro něj bylo naprosto nezvyklé. Režisér jen zíral a Liška pohotově zvolal:,,Moment!“ Odběhl na dvě hodiny pryč a složil naprosto brilantní originální kompozici. Liška svou práci miloval a snažil se neustále vymýšlet nové motivy. Pro film Ovoce stromů rajských jíme Věry Chytilové mlátil v rytmu do stěny prknem a pro Hříšné lidi města pražského si oblíbil flašinet. Pokud se začtete do našich profilů na Realfilmu byl Liška stejným typem skladatele jako Jerry Goldsmith nebo John Williams. Oba tito pánové variovaly často spíš tóny a rytmus než skutečnou hudbu. Liška by se tak měl přestat považovat jen za vynikajícího skladatele, ale za autora zvukové složky filmu, tzv. ,,sounddesignu“, který je v Americe hlavní náplní člověka zodpovědného za hudbu. Za svého života se dočkal i řady ocenění, ale příliš vážně se také nebral. Jednou v létě nebyl pozván na MFF v Karlových Varech, ačkoli měl festival v programu pět filmů s jeho hudbou. Na protest si sedl s kamarády před hotel Pupp, kde zorganizoval piknik s výběrovou šunkou a pečenými kuřaty a rozdával kolemjdoucím na ochutnávku. Když už jsme u jídla, pak si také jednou podle vyprávění známých vyžádal v Interkontinentalu bůvolí šunku a když se jí vydal číšník hledat do lednice, tak ho tam zabouchl. O Zdeňku Liškovi by se dalo jistě napsat, ještě mnohem víc a pokud budete mít možnost zhlédnout dokument Zdeněk Liška režiséra Petra Ruttnera z roku 2000(mrkněte na youtube, ale neříkejte, že to máte ode mě), pak určitě neváhejte. Zdeněk Liška dosáhl glorioly legendy ještě během svého života a když mu jeden hudební skladatel řekl:,,Slož také nějaký kus mimo film. Filmy se dají do archivu a na koncerty se bude chodit pořád.“ Zdeněk Liška se prý jen usmál, mávl rukou a odešel. 13. července 1983 pak odešel beze slov naproti filmové nesmrtelnosti.