Proslulá historická balada Františka Vláčila dodnes fascinuje zemitostí, s jakou je postižen život ve středověku. Titulní hrdinkou je ctná dívka, předurčená klášteru, ale přinucená stát se milenkou násilnického mladíka. Brutální boje i bizarní postavičky ploužící zdivočelou zemí jsou postiženy s mimořádnou výmluvností i obrazovou podmanivostí. Režisér chystal tento podmanivý projekt několik let, nachystal si podrobně rozkreslené koncepty záběrů, pečlivě studoval dobové reálie, oblečení způsob bydlení. Snažil se co nejvěrohodněji postihnout mentalitu středověkého člověka ( ale zase ne natolik, aby poslavy nechal rozmlouvat staročeštinou ). Ve snaze zachytit jakoby v průřezu celé společenské spektrum do příběhu ještě zařadil výjevy odehrávající se na královském dvoře, ale ty již nemohl realizovat. Jednak by výsledná délka příběhu kvůli tomu přesáhla únosnou projekční dobu, jednak by se ještě o mnoho zvýšily finanční náklady - ostatně i tak Markéta Lazarová zůstává nejdražším filmem 60. let.
Film je perfektně zpracovyný, atmosféra krutého střdověku na mě doslova dýchala a téměř jsem cítil, že tam jsem. Cítil jsem štípání mrazu a marnost té doby. Dějově je pro mě ale Markéta Lazarová spíše průměrným filmem. Celkově mi z toho vychází 70%..
Po umělecké stránce nádhernej film. Ale vydržet koukat na takový umělecký záběry tak dlouho, to už na mě bylo celkem dost. Ale to není to nejhorší, na co bych si stěžoval. Tím byl totiž zvuk. Troufám si říct, že v 50% všech dialogů jsem jim nerozumněl a bylo to způsobeno buď tím, že mluvili německy nebo huhňali nebo obojí. To huhňání, respektive různé šumy a všechno možné, mi zážitek z filmu hodně ochudilo. Navíc to bylo jaksi předabovaný, což se mi taky dost příčilo. Na druhou stranu obrazové ztvárnění nemělo chybu. Některé záběry jsou ty nejlepší v české kinematografii. Škoda, že tam bylo tolik jmen a postav, protože jsem se v tom dost ztrácel.
Markéta Lazarová byla v anketě filmových tvůrců, teoretiků a kritiků vyhlášena nejlepším filmem za období 100 let československé kinematografie.
Náklady na film byly tak vysoké, že studio Barrandov donutilo režiséra Vláčila zavázat se, že natočí ještě jeden film ze středověku, v němž využije kostýmy a dekorace vyrobené původně pro Markétu. To byl jeden z hlavních důvodů, proč vůbec vzniklo Údolí včel.
Scény z kláštera byly natáčeny v třebíčské bazilice svatého Prokopa, památce význačné svým unikátním stavebním slohem a členstvím na seznamu UNESCO.