Krátce po Baladě o sedmi oběšených došlo k druhému uměleckému setkání Emílie Vášáryové s nedávno zesnulým režisérem Martinem Hollým. Uprostřed nádherné tatranské přírody, daleko od nastupující normalizace, vznikl romantický příběh, který dodnes společně s volným pokračováním Orlí pírko (1971) patří mezi nejoblíbenější slovenské filmy. Tři kamarádi, Pirin, Valér a „R“, pracují na malé vysokohorské chatě . Poté, co na chatu dorazí Pirinova manželka Saška, je do té doby nerozlučné přátelství tří mužů vystaveno těžkým zkouškám. „Byl to pokus o útěk před životní realitou . Bukovčanův scénář jsem se snažil ještě víc posunout tak, aby vznikla atmosféra nostalgie po něčem krásném, neuchopitelném a nenávratném,“ vzpomínal režisér.
V televizi prakticky nehraný příběh o tom, co může udělat žena s přátelstvím tří kamarádů. Nádherné záběry hor a slovenské přírody v jinak docela obyčejném filmu.
Nestárnoucí snímek o třech kamarádech poklidně žijících v malé horské chatě na hřebenu Vysokých Tater, na který může být slovenská kinematografie náležitě hrdá. Není dalšího filmu, který by tak okouzlil nejen vcelku skromným příběhem mající ve své jádru určitý dobrodružně-romantický motiv v souladu s horami, které jsou navíc zvýrazněny nádhernými scenériemi, navíc nápaditě zachycené širokoúhlou kamerou. Námět s klasickou ryze lidskou šablonou, ve které poklidný život kamarádů rozbourá příchod ženy, svým způsobem může být předvídatelný, ale to na věci nic nemění. Kriminální motiv na konci už je jen coby doplněk, který by tam být ani nemusel, ale na druhou stranu, proč ne. Do daného prostředí se to hodí. Snímek natočený na počátku sedmdesátých let, ale jakoby byl včera. Tak je nestárnoucí a dějově stále aktuální. Jaký jiný film se tímto může pyšnit. Režisérovi Martinu Hollýmu ml. se tímto povedl filmový majstrštyk, na který mohou být Slováci náležitě hrdí.
Film se líbil svou úsporností, přitom má hloubku. Partě přátel, která pracuje vysoko v horách naruší jejich klidný staromládenecký život žena. Příběh tragický, lehce melancholický, syrový. Vše v krásném a drsném prostředí Tater. Viděl jsem film vůbec poprvé a měl jsem z něj velmi dobrý dojem.
Exteriéry se točily: Bratislava, Tatranská Lomnica, Javorina, Lomnické Sedlo, Lomnický štít, Kežmarský štít, Gerlachovský štít, štít Bradavica, Veľká vidlová veža, Mengusovská dolina, Skalnatá dolina, Velická dolina, Žabia dolina, Javorová dolina, Zelené pleso, Veľká studená dolina.
Proměnlivé počastí komplikovalo natáčení a pro některé záběry tak museli tvůrci často čekat i několik hodin, než mohli začít točit.
Během natáčení onemocněl Ivan Mistrík a režisér Hollý byl studiem nucen, aby pokračoval v natáčení. Hollý se tak pokusil najít za Mistríka náhradu, ale výsledky byly katastrofální a muselo se tak čekat, až se Mistrík uzdravil.