Velká česká dramatická zpěvačka Ema Destinová sklízí úspěchy na jevištích amerických divadel již osmou sezónu. Dvoří se jí Toscanni, Caruso a další významné osobnosti, ale ona touží vrátit domů, do Čech. Všichni Destinovou varují, protože Evropa zuří první světovou válkou. Ema však odmítá dobře míněná varování a nebere na vědomí ani nové fantastické smlouvy a nabídky. Konečně je na cestě do Prahy... (Filmbox)
Poněkud didaktický film, který hodně bojuje se svou strnulostí. zajímavé konflikty jsou sice předkládány, ale jejich zpodobnění je tak strašně moc sošné a nelidsky strnulé.
Skvělá Božidara Turzonovová a její hlas - neméně skvělá Gabriela Beňačková. Dvě slovenské ženy ztvárňují naši českou operní dramatickou pěvkyni Emu Destinovou. Hudba - skvělý Zdeněk Liška, režie Jiří Krejčík, scénář Zdeněk Mahler, samé superlativy by se k těmto jménům hodily. A přece jen mi něco na tom filmu až zas tak úplně nesedlo. Snad mi vadí ten národnostní patos, který je typický pro Američany, ale ne zas až tak u našich filmů, protože česká mentalita je jiná. Nesedí mi tam ani Juraj Kukura jako lesní správce Viktor, Emin přítel. Asi mi dost vadilo zbytečné předabování Radoslavem Brzobohatým, který má zcela jiný hlas a vůbec je zcela jiný typ. Vzpomínám si, že film ve své době vzbuzoval velké dojetí, v Praze např. lidé po jeho skončení vstali a tleskali. Ale já bych přivítala poněkud civilnější pohled a rovněž aby nenudil. To, že je někdo vyobrazen na dvoutisícovce, ještě neznamená, že to musí být nutně nuda! Nicméně klobouk dolů před paní Turzonovovou, protože i když nezpívala, texty árií musela ovládat. Škoda za tu schematičnost její postavy. Líbila se mi scéna, v níž se Ema rozčiluje, že jí četníci zbořili můstek k zámku ve Stráži nad Nežárkou.
Hlídající četník: „Něm tudom.”
Ema: „Žádný něm tudom! Však ty mi dobře rozumíš.”