Vražda v hotelu Excelsior je další ze série čtyř barrandovských filmů, které navázaly na úspěšný televizní seriál podle povídek Jiřího Marka. Tentokrát byly vybrány z jeho knihy Panoptikum hříšných lidí. V kriminálním retro příběhu se vše točí kolem láhve od francouzského koňaku, jíž byla v prvotřídním pražském podniku zabita půvabná Dana Matoušová. Všechny nitky zapeklitého případu, kde nechybí hazard a v němž postupně upadají do podezření jak zaměstnanci hotelu, tak i hosté, včetně tajemného perského diplomata, zručně rozplétá policejní rada Vacátko a jeho spolupracovníci. O spletitou šarádu se stará především ředitel podniku Hnízdo, který se za každou cenu snaží uchovat zdání dobré pověsti hotelu... O znamenité vykreslení atmosféry 30. let se vedle všech tvůrců (Jiří Marek, Jiří Sequens, Václav Hanuš) a herců (Jaroslav Marvan, Josef Vinklář, Josef Bláha, Miloš Kopecký) zasloužil i "hotelový orchestr" s krásnou písní "Excelsior – slow" Zdeňka Lišky a Vladimíra Síse, kterou ve stylu R. A. Dvorského zpívá Eduard Hrubeš. (Česká televize)
Podvodný ředitel Arne Hnízdo, zahraný famózním Milošem Kopeckým, ve filmu jednoznačně exceluje, samozřejmě policejní rada Vacátko a jeho mordparta jsou dobří jako vždy, o tom nemůže být pochyb! Píseň "Zavři očka, zavři" v podání skvělého Josefa Langmilera nemá absolutně chybu!
Při přesunování nábytku, byly nalezeny hašlerky nalepené pod deskou stolu. Později se zjistilo, že je tam lepil Jaroslav Marvan.
Ve filmu jako kompars vystupuje otec Lubomíra a Oldřicha Lipského. Při jedné rozdvojené scéně si stoupnul tak, aby byl vidět za Marvanem a pak za pár hodin se točilo to samé s dalším hercem co před tím nebyl k dispozici a pan Lipský se tam zase motal. Pan režisér si toho všimnul a musel zastavit scénu a vysvětlit mu, že když už tam stál před tím, že teď by to vypadalo, že přeskakuje s obrazu do obrazu.
Pan Marvan se moc nesnesl s Milošem Kopeckým. Marvan nechodil zkoušet do divadla, díky tomu mohl točit už ráno, kdežto pan Kopecký zase mohl až odpoledne, takže ráno točili společnou scénu jen se záběrem na Marvana a odpoledne zase to samé jen s Kopeckým a pak se to spojilo dohromady. Marvan si přitom třeba neodpouštěl rýpnout, že by tu pan Kopecký měl být a přitom věděl, že to nejde.