martin-mickey-stusak
36 594 bodů •
10
Československá nová vlna 60. let byla plná odvážných snímků kritizující dobu a skutky, a když komunističtí straníci v 68“ bouchli do stolu a udělali všemu přítrž, všechny se rázem ocitly v takzvaném trezoru. A tento snímek je jeden z nejodvážnějších, neboť temnou dobu 50 let skutečně vykresluje tak okázale, že jde z toho až strach. A použít k tomu v ději dva přátele, kteří byli v dětství nejlepší kamarádi a až v dospělosti se jim stala osudná politika, bylo to nejlepší, co mohl scenárista Jaroslav Dietl vymyslet. A vlastně je to i nadčasové, protože i v dnešní době dokáže politický pohled a činy rozdělit. I jinak dobré kamarády. On se ten námět o združstevňování vlastně s porovnáním se snímky z let padesátých nijak neodlišuje. Jen je více zaměřen především na funkcionáře a jejich disciplínu a hodně se v tom tlačí na pilu. Jan Kačer v roli takového funkcionáře OV KSČ skutečně exceluje a v takové pozici ho snad už jinde k vidět není. Ale věrohodný je i Mojmír Fašung, který charakterově kapánek naivního milicionáře pojal taktéž výtečně. Ano, jak je tu ukázáno, skutečně stačilo malinko, aby se rázem z leckoho stal třídní nepřítel, se kterým bylo pod záštitou strany okamžitě vypořádáno. Straničtí funkcionáři, odpovědnost komunistů a duch doby. Tento snímek by se měl kvůli poučení z politického fanatismu v rámci budování a ničení lidských životů pozlatit.