Quentin Tarantino

Streamovací domovina nejdražšího seriálu všech dob, Prstenů moci ze světa Pána prstenů, ještě ve světě nemá takový apel jako Netflix nebo HBO. Na Amazon Prime Video přesto nalezneme několik více či méně zaprášených klasik, které s moderním publikem artikulují způsoby rozmanitými, nadčasovými a místy vyloženě rozkošnými. Problém nicméně v České republice a v mnoha dalších zahraničních trzích nastává s ohledem na jazykovou bariéru, neboť většina nejatraktivnějších klasických děl postrádá vedle dabingu i české titulky. Podívejme se na patnáct přehlížených filmů z tamní nabídky, které mohou z různých perspektiv uspokojit především nostalgiky. A současně nakrknout uživatele vyžadující český překlad, jemuž Amazon zatím moc nepřeje. A to je v případě následných perel velká škoda. Pro příznivce české lokalizace ale Amazon naštěstí také nabízí bohatou nabídku titulů (v našem filtru si nastavte dabing a nebo titulky).

Bylo nebylo, v nacisty okupované Francii… Quentin Tarantino tímhle pohádkovým obratem přesně před patnácti lety zahájil exkurzi do nejtemnější části 20. století, již si na příběhu jedné zamotané spojenecké operace a osobní židovské msty upravil k obrazu svému. Hanebný pancharti (Inglorious Basterds) stojí ve stínu Pulp Fiction či Nespoutaného Djanga, přitom jsou nejsilnější a nejrafinovanější v tom, co Quentin dlouhodobě razí jako svou tvůrčí výsadu – spojování dramatu s absurdní černou komedií a především reálné historie s tou, kterou nám z pohledu žánru a přidružených formálních aspektů prezentují milované filmy.

Letí to. Druhé, z časové chronologie příběhu však úvodní dobrodružství Indiana Jonese propuklo před čtyřiceti lety. Chrám zkázy (Temple of Doom) dějově předskočil Dobyvatele ztracené archy (Raiders of the Lost Ark), neboť autor námětu George Lucas nechtěl archeologa v podání Harrisona Forda znovu zaměstnat fackováním nacistů. Publikum tentokrát nahlédlo do jihovýchodní Asie roku 1935 a vedle spektakulární zábavné akce v ní spatřilo také problematické rasové či náboženské stereotypy a samozřejmě vyostřené násilí, jímž režisér Steven Spielberg vymezil zcela nový rating přístupnosti. K temnotě jej přitom spolu s Lucasem táhlo komplikované životní období ve znamení krachujících vztahů.

Někdo si dává záležet. Quentin Tarantino už delší dobu chystá svůj desátý a poslední snímek, jímž se měl stát jakýsi hybrid Taxikáře (Taxi Driver) a milostného dopisu filmové kritice s názvem The Movie Critic. Ten na podzim do hlavní role ulovil Brada Pitta, kroužil kolem Toma Cruise a za dílem kultovního filmaře měl zatáhnout oponu jeho možná nejosobnějším příběhem. Quentin však dostál své pověsti autora nečekaných zápletek a celý projekt se dle webu Deadline ruší. Tvůrce Pulp Fiction a Hanebných panchartů (Inglorious Bastards) si to zkrátka rozmyslel.

Skoro každý úspěšný titul, jehož autorská práva jsou vydaná napospas obchodní mašinerii hollywoodských studií, se dříve či později dočká svého pokračování. Někdy se ale neústupný proces zadrhne a veřejně či zákulisně probírané koncepty rozvíjející světy a zápletky originálních filmů se na stříbrná plátna ne a ne dostat. Najít správný recept, z něhož by v porovnání s předchůdci nevznikla jen nevzhledná šlichta, bývá občas složité. Jindy nemají zájem tvůrci nebo herecké hvězdy a někdy je princip seqeuelu tak bláznivý, že si to ani Hollywood prostě nemůže dovolit. Nadcházející filmová pokračování nějaký čas měla vzniknout, ale pravděpodobně se jich nedočkáme. I když někdy může být čekačka natažená i na čtyři dekády a nové generace už vlastně ani neví, na co se navazuje.

Někdy se zdá, že herec či herečka má pro určitou úlohu až přehnaně vysokou kvalifikaci. I ti nejslavnější lidé z oboru si často rádi odskočí k takřka komiksovému padoušství, kdy jejich zloduši vedou excentrické řeči o dominanci, podrobování či vsazení svých nemesis do věčných okovů. Někdy je k účasti na těchto projektech vedou silné osobní motivace, jindy peníze, důvěra ve scénář nebo i jejich umělecká vize, která daný film přímo utváří. V následujících případech se skvělí a renomovaní herci chopili záporáků v dílech, která u mainstreamového publika a kritiky pohořela. Často hlavně díky nim však posléze načichla kultovním odérem a přestřelené nebo prostě neobvyklé herecké výkony jsou tím, co si na nich můžeme zaručeně užívat.

Quentin Tarantino se rozloučí ve velkém stylu. Teprve nedávno vyšlo najevo, že první zvučnou posilou jeho jubilejního a pravděpodobně posledního desátého filmu The Movie Critic bude Brad Pitt. Ten si pod kultovním filmařem zahrál už v Hanebných panchartech (2009) a snímku Tenkrát v Hollywoodu (2019), za který obdržel Oscara pro nejlepšího vedlejšího herce. Tarantino však dlouho obdivuje také dalšího čerstvého šedesátníka Toma Cruise. Jeho obsazení zvažoval už pro úlohu kaskadéra Cliffa Bootha, jež nakonec připadla Pittovi, a nyní hodlá hvězdu Mission: Impossible údajně dostat před kamery alespoň pro malý epizodní štěk.

Mladí muži za pultem, Podvodníci z New Jersey, my jim však říkejme jednoduše Clerks, slaví 30 let. Kultovní dílo si v době premiéry zamilovala především generace mladých mužů, jejichž těžko popsatelnou frustraci snímek skvěle zachytil. Od té doby se jak Clerks, tak režisér Kevin Smith dočkali určité revize. Celkem populárním námětem filmových esejí je vysvětlovat, proč byl Smith ďáblem v rouše beránčím a proč by byla chyba jeho pohledu na svět propadnout. Staří příznivci a noví odpůrci se pak mohou pěkně hádat. My si rozeberme, proč to není tak přímočaré.

Než se stal uznávaným a zbožňovaným režisérem, mezi filmařskou elitu se Quentin Tarantino propracovával psaním scénářů. Prvním z nich byla Pravdivá romance (True Romance), kterou sepsal už koncem 80. let a Tony Scott ji natočil roku 1993. Druhým takovým počinem se stali Takoví normální zabijáci (Natural Born Killers), kde však spolupráce s režisérem, v tomto případě Oliverem Stonem, dopadla mnohem problematičtěji.