Bridget Fonda
Herečka, Účinkující
Rodinný odkaz přitom brala velmi vážně. Její děda Henry Fonda patřil k největším osobnostem klasického Hollywoodu a do dějin se zapsal nejen jako drsňák Frank z Tenkrát na západě. Teta Jane Fonda přesáhla hereckou slávu jako sexsymbol i politická aktivistka a bojovnice za ženská práva. Otec Peter byl nějakou dobu symbolem hippie generace, jeho režijní kredit a role v Bezstarostné jízdě, kde se krátce mihla i pětiletá Bridget, způsobily zemětřesení a definitivní nástup nového Hollywoodu.
K hraní tíhla po obsazení do školní produkce klasické divadelní hry Harvey. V New Yorku studovala metodické herectví u proslulého Lee Strasberga, tamní univerzitu dokončila roku 1986. O dva roky později už získala první hlavní roli v romantice Nemůžeš uspěchat lásku a výraznou vedlejší úlohu v historickém dramatu Aféra Profumo, za které obdržela nominaci na Zlatý glóbus.
Od tohoto roku nasadila neúnavné pracovní tempo, kdy až do roku 2002 natáčela průměrně čtyři filmy ročně. Vyloženě propadl pouze jediný a Fonda udivovala svou schopností měnit image a přizpůsobovat se všemožným žánrovým polohám. V Kmotrovi 3 (1990) skvěle hrála postavu novinářky, a přestože snímek nebyl přijatý srovnatelně s jeho předchůdci, hereččina kariéra definitivně odstartovala.
Komediální nadání ukázala v Docu Hollywoodovi či v Armádě temnot. Pracovala s oscarovým Bernardem Bertoluccim na dramatu Malý Buddha a tentýž rok ztvárnila americkou verzi francouzské Brutální Nikity v solidním remaku Zabiják. Al Pacina a Johna Cusacka skvěle doplňovala v politickém thrilleru Vyšší zájem a proslulý scenárista filmu Paul Schrader si ji vybral do své zapomenuté romantické komedie Touch.
V každé roli vypadala i působila jinak a není divu, že upoutala pozornost Quentina Tarantina. Prestižní autor Pulp Fiction ji s nabídkou na Jackie Brown oslovil v letadle a jednou se nechal slyšet, že podle něj v sobě uchovávala „herecký výkon, jaký dosud nepředvedla“. Tarantino chtěl „vynést na povrch tu divokou, úskočnou povahu, která v jejím díle jen probublávala“.
V Jackie Brown Fonda nemá příliš dialogů podobně jako její kumpán Robert De Niro, s nímž však vytvořila výjimečnou dvojici. Dva herci experimentující s novými polohami snadno vykouzlí úsměv na tváři, když si dají minutovou rychlovku v kuchyni a posléze brousí Tarantinovo konverzační ostří, když si začnou během riskantní akce s balíkem peněz lézt na nervy.
Fonda, která se v devadesátkách pravidelně objevovala na titulkách časopisů, se touto provokativní rolí zapsala jako nový sexuální symbol, čemuž jistě napomohl i stylový charakterový plakát. A rovnou zamířila ještě víš, neboť roku 1998 ztvárnila svou zřejmě nejkomplexnější úlohu v senzačním thrilleru Sama Raimiho Jednoduchý plán. Jako těhotná manželka Billa Paxtona, jenž spolu s bratrem (Billy Bob Thornton) v lese u zříceného letadla objeví čtyři miliony dolarů, je zpočátku křehká a opatrná. Ve vyostřující se situaci se z ní však postupně stává nejzákeřnější a nejmanipulativnější osoba z kladných aktérů.
V tradičním duchu poté Bridget navázala lehkou hororovou komedií Jezero s Billem Pullmanem, která ovšem patří k těm nejpříjemnějším zvířecím hororům své doby. Předčasného vrcholu dosáhla roku 2001 ve svých sedmatřiceti letech. Po boku Jeta Li ztvárnila prostitutku, která ví příliš mnoho, v komerčně úspěšném akčňáku Polibek draka. Filmová budoucnost se jevila zářně a Fonda ji na konci devadesátých let explicitně upřednostnila před tou televizní, když odmítla hlavní roli v seriálu Ally McBealová.
Druhou nominaci na Zlatý glóbus zaznamenala za televizní film Podivné dítě, avšak tentýž rok se spřáhla také s Opoparchantem. Komiksová adaptace na pomezí živé akce a stop motion animace měla obrovské ambice. Rozpočet 75 milionů dolarů zaplatil luxusní obsazení včetně hvězdy Mumie Brendana Frasera či oscarové Whoopi Goldberg a režie se ujal tvůrce Ukradených Vánoc Henry Selick. Fantaskní černá komedie ovšem dopadla katastrofálně, sklidila hrozivé recenze a v kinech vydělala něco přes sedm milionů dolarů.
Tento ojedinělý propadák by však kariéru uznávané herečky jistě zcela nepotopil. Zaměříme-li se na některé její dřívější rozhovory, odchod do herecké penze roku 2002 v nich trvale předznamenává. Mnohokrát v nejistotě mluvila sama o sobě a vyjadřovala závist těm umělcům a umělkyním, kteří se vypracovali na vlastní pěst. „Když koukám na lidi, jejichž kořeny nejsou v rodině ze zábavního průmyslu a kteří dokázali prorazit, říkám si: ‚Wow, jste tady jen díky sobě.‘ To si nemohu dovolit, faktor nepotismu u mě vždy hrál roli,“ prohlásila v rozhovoru pro The Guardian roku 2000.
Opakovaně lamentovala nad svým nízkým sebevědomím a vnitřně se otevírala také na tiskových konferencích. „Hraji hudebnici, která má hrůzu z jeviště a současně velké sny. Je talentovaná, ale také se cítí titěrná a méněcenná v porovnání s geniálními lidmi, jejichž existenci si dobře uvědomuje. To je můj život,“ prozradila, když promovala road movie Camilla z roku 1994.
Drtivé pracovní vytížení ji dozajista unavovalo a podle všeho snila o běžném civilním životě, v němž by se nemusela stále rovnat hvězdným kolegům či vlastní rodině. Roku 1998 se po osmi letech rozešla s přítelem, hercem Ericem Stoltzem (Pulp Fiction). V následujících letech začala randit s hudebním skladatelem Dannym Elfmanem, jenž stojí za soundtracky k mnoha filmům Tima Burtona. V listopadu 2003 se za něj provdala a o dva roky později přivítali syna.
Bridget Fonda se od té doby věnuje rodině a bezesporu si váží každého dne poté, co vážnou autonehodu roku 2003 přežila jen se škrábanci. Ale také s poraněným obratlem, který si vybírá svou daň dlouhodobě. Na veřejné akci se naposledy ukázala roku 2009, a to na slavnostní premiéře Hanebných panchartů Quentina Tarantina. Od té doby doprovází Elfmana na podobné akce jejich syn, zatímco Fonda zůstává v ústraní.
V dubnu loňského roku ji na letišti oslovil novinář s otázkou, zda nezvažuje návrat k herectví. Tuto alternativu okamžitě zamítla s tím, že „je příliš hezké být řadovou občankou“. Dnes byste Bridget Fonda na ulici zřejmě nepoznali, o což by beztak nestála. Za sebou nicméně zanechala úctyhodný a ryze vlastní profesní odkaz, který jí už nikdo nevezme.
zdroje: Looper, Page Six, The Guardian, The Independent
