Filmové poklady pro fajnšmekry, které ukrývá Amazon Prime. Proč je dobré umět anglicky?

Jediná a zcela výjimečná režijní práce slavného britského herce Charlese Laughtona vstoupila do popkultury zejména zlověstnou postavou v podání Roberta Mitchuma, která má na pěstních kloubech vytetovaná slova LOVE a HATE. Příběh jednoho z pozdních pilířů žánru noir preferuje dětskou perspektivu, neboť Harry Powell (Mitchum) se po propuštění z vězení manipulativně infiltruje do rodiny bývalého spoluvězně v přesvědčení, že právě dospívající ratolesti by měly znát polohu ukrytého lupu.

Laughton si vzal to nejlepší z žánrových předskokanů v podobě Třetího muže či Plynových lamp a konstruuje pohlcující filmový svět založený na hře světel a stínů v hlubokém prostoru. Lovcova noc je dílem napínavá a strašidelná, dílem psychologicky trýznivá a místy také morbidně nádherná. Fascinující zůstává například snově inscenovaný podvodní záběr s utonulou ženou v automobilu. Některé filmy zkrátka nestárnou, ačkoli jejich žánr už ve své originální podobě skonal.

První studiový film Stanleyho Kubricka si pozdější tvůrce Spartaka, 2001: Vesmírné odysey, Osvícení či Barryho Lyndona sám napsal na motivy knihy Lionela Whitea. Mrštný převlékač žánrových kabátů v Zabíjení piluje dodnes poplatnou tradici heist movie, činí tak v mantinelech potemnělého filmu-noir s osudovou femme fatale a hrdiny odsouzenými k záhubě. Precizně nalajnovaná dostihová krádež se ostatně zvrhne shodou náhod a kvůli zásahům panovačné nevěrné manželky jednoho z lupičů.

Kubrick měl navzdory minimu zkušeností s velkými produkcemi nad příběhem absolutní formální kontrolu, což deklamovala třeba známá historka o tom, jak mladý filmař a bývalý fotograf na místě usměrnil zkušeného kameramana Luciena Ballarda. Stylovým příběhem s proplétanými retrospektivami prostupuje osobnost budoucího krále kinematografie, jehož postavy jsou lapené v úchvatně propracovaném labyrintu konstruktivních motivů i destruktivního vlivu svých činů. Dannyho parťáci 50. let si rozhodně zaslouží pozornost stejně jako režisérovy pozdější Stezky slávy (1957), jež na Prime Video rovněž naleznete.

Režisér Wes Craven stojí za tolika vlivnými hororovými koncepty, až by jeden v zahlcení snímků Hory mají oči, Noční můra v Elm Street či Vřískot přehlédl jeho debutový snímek o příšerném zločinu a nevyhnutelné pomstě. Vzdělaný režisér se slabostí pro Bergmanovo historické revenge-drama Pramen panny našrouboval původně středověkou baladu na soudobé vzedmutí exploatační tvorby. Vyprávěl o sedmnáctileté dívce Mari, již i s kamarádkou Phyllis cestou na městský koncert na venkově brutálně znásilní a zabijí. Pachatelé s rozbitým autem poté zaklepají na dveře dívčiných rodičů.

Poslední dům nalevo, který roku 2009 obdržel solidní remake, je dnes atraktivní hlavně pro publikum se zájmem o vývoj hororového žánru. Craven kazí atmosféru nevhodně vklíněným vidláckým humorem, ale v tehdy ještě tabuizovaných tématech sexuálního násilí zachází do obtížně vstřebatelných detailů. Důležitost filmu dokládá vlna okamžitých pokračovatelů, přičemž v dnešním klimatu rape culture vliv průlomové drsné žánrovky neslábne.

Stylisticky výrazná adaptace románu Raymonda Chandlera, v němž cynické soukromé očko Phillip Marlowe (Elliott Gould) rozplétá vražednou smyčku konspirací utahovanou i kolem vlastní osoby, je dílem režijního vizionáře 70. let Roberta Altmana. Zesnulý autor patřil k nové vlně progresivních tvůrců, kteří s kamerou zběsile pohybovali a zoomovali po autentických lokacích a jejichž dikce se otírala o společenské bolístky své doby. Dění tudíž zasadil do současnosti a cigaretami čpícího kočkomila Marlowa nechal v přímořském resortu Malibu pátrat po pachatelích, kteří vzali život letitému příteli i jeho manželce.

Z filmu se line atmosféra dobové nedůvěry kryjící se s aférou Watergate a snadno rozpoznáme také sebeuvědomělý přístup k žánru noir, který Altman ironicky transformuje. Zápletka je zdánlivě bezdějová a tempo takřka odpočinkové, přičemž Gouldova bezprostředního a výřečného protagonistu skvěle doplňuje ještě ožralý spisovatel ve skvělém podání Sterlinga Haydena. V zámoří je tenhle klenot nesmírně populárním a oceňovaným dílem, o čemž svědčí vysoká hodnocení kritiků i publika na různých databázích. Nepotřebujete navíc ostříží zrak, abyste v malé roli nepřehlédli Arnolda Schwarzeneggera.

Poněkud ve stínu Běžícího muže, stejně staré Cesty gladiátorů 2000 a dalších dystopických vizí stojí neprávem přehlížený Rollerball, v němž James Caan ztvárňuje legendárního hráče stejnojmenné futuristické hry. Ta je nesmírně násilná a nebezpečná a hráči si musí dávat pozor i mimo arénu, aby náhodou neupadli v nemilost všemocných nadnárodních korporací. Ty vládnou světu železnou rukou a brutální sport využívají jako zábavu a odreagování pro jinak soužené společenské masy.

Film s podnětným přesahem natočil skvělý režisér Norman Jewison, jenž má na svědomí třeba oscarové drama V žáru noci, a na kvalitě tohoto kultovního sci-fi je to rozhodně znát. Samotná hra by možná pasovala spíš do světa Speed Racera, ale zase je podaná dost naturalisticky. Caanův protagonista strhává empatii jakožto bijec za zenitem, jenž stojí před zásadním životním dilematem, a střídmě vykreslená budoucnost nevyznívá vůbec hloupě. Navrch jde o žánrový produkt sedmdesátek a na podobně uspokojivé formální úrovni jich zase tolik nevzniklo.

Druhá významná adaptace knihy Jacka Finneyho pod palcem Philipa Kaufmana, jenž má příběhový kredit na Dobyvatelích ztracené archy a režíroval senzační Správnou posádku, přenáší události nezištné mimozemské invaze do zalidněného San Francisca. Kombinace Dne trifidů s politicky zakořeněným strachem z průniku nepřátelských ideologií zadělává i v této hvězdně obsazené verzi (Donald Sutherland, Jeff Goldblum, Leonard Nimoy) na paranoidní hororový festival pramenící z mezilidské nedůvěry.

Kaufman režíruje s referencemi na padesátkový černobílý originál Dona Siegela a strach z tušeného nepřítele otiskuje také do znepokojivé zvukové stránky. Film reflektující i společenskou situaci po aféře Watergate pomalu, ale neúprosně směřuje k úzkostnému vyvrcholení, které ve svém žánru dodnes patří k perlám. Jste si jistí, že vaši známí jsou tím, za co se vydávají?

Po oscarovém, kritickém i diváckém triumfu Lovce jelenů, kterým zhmotnil vietnamský syndrom na doslovných metaforách ruské rulety, si režisér Michael Cimino mohl vybírat. Zvolil si výpravný spektákl o osidlování Divokého západu z ranku Tenkrát na Západě, jímž částečně pohřbil autorské hnutí Nového Hollywoodu a podřezal žíly letitému studiu United Artists.

Nebeská brána je v režisérské verzi 220minutovou freskou o samotné době, jíž hrstka postav propůjčuje různé dějinné významy. Cimino nafoukl původní rozpočet přibližně o 500 % a nastavil diktátorský pracovní režim, přičemž výsledný dvouapůlhodinový tvar pro kina nemohl dostát jeho velikášským představám či nabídnout atraktivní divácký produkt. Při rozpočtu 44 milionů dolarů Nebeská brána utržila jen něco přes tři miliony a byla průšvihem, který si však zpětně zasluhuje přehodnotit. Souboj ochránce zákona (Kris Kristofferson) se zabijákem (Christopher Walken) na pozadí objemné migrantské vlny se totiž díky puntičkářství režiséra řadí k nejlépe vypadajícím a nejvýpravnějším hollywoodským filmům historie.

Režisér Michael Mann neměl za svou kariéru lemovanou Posledním Mohykánem, Nelítostným soubojem či nedávným Ferrarim moc výkyvů. Nebývalé kvality a cit pro vedení protagonistů, jimiž cloumá láska a smysl pro odpovědnost i v prostředí bující kriminality, prokázal už ve svém prvním filmu pro kina. Zloděj, v němž se James Caan připravuje na poslední špinavou prácičku před odchodem do vysněné penze i do chomoutu, snoubí tehdy aktuální městskou depresi Taxikáře s tradičními filmy-noir či meditativnějšími díly ve stylu francouzských krimi s Alainem Delonem.

Mann ve Zlodějovi vzdává poctu atmosféře rodného Chicaga a poprvé, rovnou však sebejistě piluje své pozdější řemeslné trademarky. Kamera dokáže být velmi živá a současně se na několik minut ustálit během rozhovoru milenecké dvojice nad kávou v bistru, kam režisér opakovaně zasazuje klíčové dialogové rešerše svých postav. Napětím místy pulzující příběh dle Quentina Tarantina dokonce „pozvedl krimi žánr“.

Kultovní snímek s Matthewem Broderickem v roli středoškolského hackera, jenž se nabourá do armádního superpočítače a nevědomky zahájí simulaci sovětského raketového úderu, přenesl strach z jaderného mezinárodního konfliktu do kybernetických sfér. Nadčasové téma umělé inteligence se v inteligentně vystavěných Válečných hrách projevuje v dilematu, jak si AI vůbec dokáže uvědomit rozdíl mezi následky svých kroků ve virtuálním a v reálném světě.

Přítomnost mladého protagonisty svádí ke vzrušujícímu rámci technologických nadšenců s utopickými vyhlídkami, ale už díky znepokojivé úvodní scéně ve vzduchu visí hrozba toho nejhoršího možného vyústění studené války. Dodnes podnětný film varuje před nespolehlivostí lidského faktoru tváří v tvář chladnokrevně kalkulujícím strojům a ukazuje, jak tenká hrana dělí lidstvo od fatální tragédie. A přitom je zábavně koncipovaný jako globálně angažovaná teenage žánrovka.

Dan O'Bannon je mnohdy přehlíženou legendou filmové sci-fi, již obohatil o scénáře k Vetřelci, Temné hvězdě či Total Recall. V polovině osmdesátých se mimoděk chopil také režijních otěží a subžánr zombie hororů, který od roku 1968 v Hollywoodu rozvíjel výlučně George A. Romero a v Evropě mu přitakávala spousta „úchylů“ včetně Lucia Fulciho, obohatil o zárodek nové kultovní série Návrat oživlých mrtvol.

Pojetí tentokrát směřuje k až ztřeštěné komedii. Skladníci pohrávající si s lékařským materiálem nedopatřením oživí mrtvolu a jejich pokusy o zabití mrtvého se přes rozčtvrcení dostanou až ke spálení na popel. Ten ale zavane na blízký hřbitov a záhrobníci přichází z hrdinů nadělat krvavou kaši. O'Bannon ctí žánr extrémní brutalitou, která ale také loudí úšklebky. Tady se nic nebere vážně, a když si zombík po likvidaci dvou doktorů vysílačkou zažádá o posily, jdete do kolen. Takové průplachy dnešní generaci zkrátka schází.

Věděli jste, že režisér Texaského masakru motorovou pilou a hlavní scenárista Vetřelce mají své celovečerní dítě, v němž se mísí vesmírná sci-fi a romantická upíří dystopie se špetkou decentní erotiky? Tobe Hooper nedlouho po Poltergeistovi natočil osmdesátkově odvázanou Životní sílu, v níž výprava k Halleyho kometě narazí na mimozemský konstrukt plný netopýřích forem života a také tří hibernovaných, krásných, lidských těl.

Z nich vyniká zcela obnažená přítomnost sotva plnoleté Mathildy May, jejíž tělo se po dopravení na Zemi vyživuje eroticky stimulujícím vysáváním lidských obětí a zároveň prahne po kapitánu Carlsonovi (Steve Railsback), s nímž mimozemská diva ve vesmíru zažila zvláštní hororovou epizodku. Je to mišmaš, na kterém si však tvůrci dali záležet. Některé efekty působí směšně, jiné ale bezvadně naplňují dobové požadavky a intenzivní přebujelé finále navíc kompenzuje trochu protahovaný druhý akt.

Adaptace Lovecraftova díla z období, kdy béčkovou kinematografii utvářely hlavně fyzické mutace a erotické podtexty, neobstaral nikdo jiný než tvůrce Re-Animatora Stuart Gordon. Jeffrey Combs tentokrát ztvárňuje brilantního fyzika Crawforda, jehož ještě geniálnější mentor Edward Pretorius (Ted Sorel) padne za oběť entitám, jimž vědci pomocí přístroje Rezonátor umožnili fyzický vstup z dimenze dosud ukryté našim smyslům.

Úžasný i strašný vynález posléze Crawford zkoumá s pomocí psychiatričky Katherine (Barbara Crampton) a dějí se vskutku nechutné i chlípné věci. Sexuální smyslové stimuly jsou zde deklamované velmi explicitně, i když postavy reagují na pohlcování vlastních myslí (a následně i svých těl) odlišně. V Katherine Pretoriusovův nový fyzický i existenční rozměr vyvolává tělesné vzrušení, Crawford se mění v monstrum požírající mozky, jemuž však z čela tyčí výrůstek referující k mužskému údu. Gordon vše korunuje zručnou žánrovou režií a nezapomenutelnými gore efekty a maskami. Ve své kategorii jasný kult, který dodnes zabaví a myšlenkově neurazí. A navrch se tu ochomýtá afroamerická postava s přezdívkou Bubba osm let před Forrestem Gumpem.

George Lucas měl dost sebereflexe k tomu, aby slavnému komikovi Melu Brooksovi (Mladý Frankenstein, Producenti) dovolil zparodovat Star Wars způsobem, jaký dodnes nemá obdoby. Vesmírným tělesům se v tomto směru dle diváckého přijetí blíží leda nedávný seriál Akolytka, jenže Brooks šel do čistokrevné parodie z ranku budoucích Žhavých výstřelů. Jím ztvárněný prezident zlodušské planety Sbaceball chce vysát všechen vzduch z mírumilovné Druidie, jeho flotila v čele s Lordem Helmou (Rick Moranis) unese tamní princeznu a na její záchranu spěchá Lone Star (Bill Pullman) se svým psovitým parťákem Barfem (John Candy).

Tuhle velmi předalekou galaxii obývá také gangster Pizza Hutt nebo pouštní mág Yoghurt, jenž disponuje největší kolekcí upomínkových předmětů Spaceballs v širém vesmíru. Extrémně sebeuvědomělý počin skvěle šlape jako samostatný komediální příběh i coby svůj vlastní komentář, jímž Brooks vytyčuje směr pro mnohé další parodické kousky. Herci se náramně baví, a pokud máte o uctivě zesměšňovaných motivech aspoň trochu přehled, budete se smát také. V současnosti se chystá pokračování pod dohledem Joshe Greenbauma.

Mysleli jste si, že nejhoršími filmovými klauny jsou Pennywise a Art? Měli byste se zastavit na naučnou exkurzi s filmem tak legendárně špatným, až jej spousta nostalgiků i nastupujících cinefilů považuje za ryze geniální. Klauni zabijáci jsou opravdu nejlepším padesátkovým béčkem, které nestihli natočit v padesátých letech. Tvůrčí bratrské trio známé jako The Chiodo Brothers, jehož členové Stephen, Charles a Edward stojí za loutkářskými, stop-motion, animatronickými a dalšími trikovými aspekty filmů jako Critters nebo Pee-Weeho velké dobrodružství, si tímhle veledílem z roku 1988 zajistilo nesmrtelnost.

Když na Zemi dopadne těleso osídlené podobnou měrou šerednými i fascinujícími klauny, městečko pod palcem ambiciózního policejního akademika podléhá popkornovým střelám, koláčovým sprškám s kyselinovým účinkem i paprskům, jež vás po zásahu zapečetí do růžolícího kokonu. Nepřátelé, jimž dělají předvoj z balónků vyrobení psi a jejichž stínové hry dovedou sledující doslova pozřít, mají centrálu v mimozemském cirkusu, jemuž vévodí obří nenasytné monstrum… Je toho mnoho, čím na tomhle esenciálním kultu můžete opovrhovat. Zaručeně toho ale i po letech najdete mnohem víc k nefalšovanému obdivu – kdyby všechny špatné filmy byly takhle zábavné a kreativní, bylo by na světě přece vše v pořádku. Kam se hrabe Burtonův Mars útočí!

O sexy sci-fi horory se Hollywood pokouší minimálně od 70. let a mnozí by do téhle škatulky vedle zmíněné Životní síly hodili také Vetřelce. Mutant, ve kterém mimozemské DNA smíšené s lidskými geny přebírá vizáž svůdné Natashy Henstridge, je v tomto směru přímočařejším a významově plošším dílkem. Když ještě dospívající (ale zatraceně rychle) hybrid v půvabném těle prchne z vojenské základny, její velitel Fitch (Ben Kingsley) povolá čtyřčlenný tým o různých vědeckých, psychoanalitických, empatických či loveckých predispozicích, aby tvora vyžadujícího urychlenou kopulaci a rozmnožení okamžitě zastavili.

Titulní mutant (anglický název Species přitom vyjadřuje tematickou koexistenci více druhů) tudíž nejenže většinu stopáže vypadá pro lidské obecenstvo atraktivně, ale navrch obráží diskotéky a shání si ideálního partnera – takového, který netrpí žádnou genetickou poruchou a vetřelci dopřeje perspektivní zárodek. Typicky devadesátková žánrová směs s dominantní detektivní linkou, kdy kladné postavy s amorálním šéfem šlapou na paty kamuflované hrozbě, nabízí i několik hororových momentů. Efekty v závěru, kdy se monstrum ukáže v plné kráse, jsou bohužel stále na úrovni osmdesátek. Režíroval ale zručný Roger Donaldson (Rozpoutané peklo) a překvapivý supercasting v podobě Michaela Madsena, Foresta Whitakera či Alfreda Moliny spoustu slabin kompenzuje.

Prohlédněte si také žebříček nejlepších filmů dostupných na Prime Video dle hodnocení našich uživatelů a uživatelek. A raději doplňujeme i informaci, že zmíněné tituly jsou povětšinou příliš specifické i na to, aby byly opatřeny českými titulky, na své si tedy přijde hlavně publikum obeznámené s angličtinou; anebo ochotné nechat se unášet především podmanivými obrazy.

Zdroj: Amazon Prime Video, Kinobox