Michael Keaton

Tim Burton se v devadesátých letech vkradl do srdce nejednoho puberťáka, proto bylo tak smutné sledovat v novém století postupnou ztrátu jeho šarmu. Druhý Beetlejuice ale podle většiny prvních reakcí představuje pro svého režiséra návrat do formy. Vyplňme tedy poslední okamžiky před vpádem Michaela Keatona do kin tím, že vzpomeneme na milovaný první díl a zapřemýšlíme nad tím, v čem vlastně spočívá nechvalné upadnutí Burtona do irelevance v posledních letech.

Návraty ke slavným značkám po mnoha letech jsou vždy ošemetné a co teprve, když od jejich předchozího dílu už uběhlo více než 35 let. To platí i pro návrat oblíbeného Beetlejuice. Svérázný démon s tváří Michaela Keatona se po mnoha snahách konečně vrací do kin v režii Tima Burtona, ozbrojen typickou režisérovou poetikou a humorem. Má ovšem v nejnovějším traileru co nabídnout i běžným divákům?

Stejně jako v loňském roce se oscarové předávání neslo v poměrně poklidném duchu a dva roky stará facka Willa Smithe se stává dávnou minulostí. To však neznamená, že by se během několikahodinového přenosu neodehrálo nic zajímavého, co hýbe internetem a co dodává čtení výsledků punc velké filmové události. Na několik zásadních momentů se proto zčerstva podíváme.

Mým původním plánem bylo vystřelit speciál o nejhůře hodnocených filmech, které v roce 2023 dorazily do českých kin. Jenže by to z většiny bylo zaplněné českými marnými pokusy a upřímně, od řady těch kousků ani nikdo zázraky nečekal (a také se nedostavily). Takže si místo toho dáme seznam filmů, které měly nějaký potenciál, ale nakonec z toho bylo jen nekonečné zklamání v přítmí kinosálu.

Zrovna když kulminují drby o tom, že společnost Warner Bros. úplně zanevřela na řádnou propagaci blížícího se Aquamana 2, se na internetu objevil první půlminutový teaser. Snímek si tedy zatím drží naplánovanou prosincovou premiéru a před čtvrtečním zveřejněním plnohodnotné upoutávky odhaluje návraty Jasona Momoy, Patricka Wilsona či záporáka Yahya Abdula-Mateena.

Na první pohled se jedná o negativní téma. Hollywood nepřestává resuscitovat a prodlužovat zajeté série a po mnoha letech oživuje filmové postavy, které by se už dle selského rozumu vracet neměly. Jejich popularita však mnohdy přetrvává a chystaným projektům mohou vlít do žil novou krev. Bez nich by ostatně ani neměly valný smysl, a jak ukázal třeba Top Gun: Maverick, poctivá nálož inovativní nostalgie se nesmí podceňovat.

Po mnoha odkladech a vlastně i rozpadu celého filmového univerza přichází superhrdina Flash ve vlastní sólovce. Ta trpí neduhy předchozích snímků, jimž se snad ani nešlo vyhnout, zároveň ale uzavírá jednu velkolepou a notně problematickou etapu.

Čím je Speedy Gonzales pro Looney Tunes, tím je Flash pro komiksy DC. Bleskurychlý superhrdina s tváří problémového Ezry Millera dostává svou vůbec první celovečerní sólovku, která se předvádí v nové upoutávce. Po vzoru marvelovského Spider-Mana v ní protagonista nabourá základy naší reality a z mnohovesmíru rázem proudí povědomí zloduchové i legendární klaďasové. Výsledkem je obrovský guláš, který by však při červnové premiéře mohl rozbít bank.

Ani oscarová sbírka na poličce už pro většinu hollywoodských herců a hereček není zárukou tučného šeku za odvedenou práci. Nekompromisní průmyslová mašinérie totiž hledí jen na zisk — a toho se v posledních letech dosahuje mimo komiksové světy Marvelu a DC poměrně vzácně.