Burtonův Batman byl zlomový film pro režiséra i komiksové adaptace. Bez něj by bylo všechno jinak

Co do širokého povědomí měl dlouho Batman na svém kontě škraloup v podobě campového seriálu s Adamem Westem v hlavní roli ze šedesátých let. Jeho kouzlo už dnes dokážeme docenit jako nevázanou žánrovou zábavu, pro publikum osmdesátých let však šlo o vrcholnou ukázku nevkusu a trapnosti. Obzvlášť pro dospívající, které bylo třeba blockbusterem zaujmout jako první.

Zlom přišel v roce 1986 s kontroverzním Návratem Temného rytíře Franka Millera, jenž se stal spolu s Mooreovými Strážci definujícím komiksem své doby, přestože obě díla stála ideově na opačných stranách barikády. Millerovi se rozhodně podařilo Bruce Waynea napumpovat dávkou právě takové temnoty a vyhraněnosti, na jakou se tehdy slyšelo, a Batman byl najednou opět cool. To jen potvrdil The Killing Joke z roku 1988, další zásadní reimaginace strážce Gothamu.

Nový celovečerní Batman vznikal na papíře už od sedmdesátých let a spojena s ním byla snad každá osobnost Hollywoodu. Až nový zájem v druhé polovině osmdesátek ale přiměl Warnery promptně jednat a co nešlo předchozích deset let, bylo najednou otázkou pár měsíců. Tou dobou už na scénáři nezávazně pracoval Tim Burton, který se filmy Pee-Weeho velké dobrodružství a Beetlejuice pomalu definoval jako rodící se hitmaker. Oficiální zelenou dostal právě po sečtení tržeb druhého jmenovaného filmu, který velmi úspěšně premiéroval v roce 1988. Mohlo se rychle začít natáčet a film byl venku už další sezónu. A překonal veškerá očekávání.

Tim Burton je filmař s unikátní kariérou. Pokud jste se s ním střetli poprvé ve vašich patnácti a od té doby příliš neaktualizovali povědomí o něm, nejspíš ho máte za podivínského rebela a odvážlivce, který si obtočil Hollywood kolem prstu. Pokud se na něj díváte s odstupem a dospělýma očima, vidíte filmaře, který ve skutečnosti nikdy neměl „nezávislou fázi“, kdy by dělal malé věci. Od počátku mířil na vrchol, kterým pro něj byly velké zakázkové práce, jež ale dokázal oživit svým (tehdy) neokoukaným rukopisem.

V mnoha ohledech jde o ideálního mainstreamového režiséra. Z pohledu studia je veskrze bezpečným pracantem, který splní svůj úkol. Daří se mu ale evokovat auru ryzího autorství, skoro až rebelie proti systému, což samozřejmě skvěle prodává vstupenky. Není to nutně míněno jako urážka, Burton má na kontě spoustu dobrých zářezů, včetně Batmana, jen je dobré si uvědomovat, že jeho brand snílka, který se náhodou dostal k dobré pozici v Hollywoodu, je sám o sobě promyšleným konstruktem.

Proto není ku podivu, že Batman (a ještě v mnohem větší míře Batman se vrací) se stal revolučním filmem co do jeho provázanosti s marketingem a merchandisingem. Už George Lucas se sice pyšnil tím, že si pro sebe uzmul práva na prodávání hraček a na Star Wars utržil majlant. A sám Beetlejuice vygeneroval mohutnou mánii vedoucí k záplavě komerčního zboží i změkčeného kresleného seriálu. Právě Burtonův Batman se ale stal zlomovým přístupem k blockbusteru, který je od podlahy zkonstruovaný tak, aby v den premiéry byly v hračkářstvích plné regály tematického zboží s dříve neviděnou intenzitou.

To je jednak další zdroj příjmů, ale také svým způsobem nový typ reklamy. Notorickými se staly hlavně Happy Mealy u McDonalds, tradice trvající dodnes. Nový Captain America má mimochodem aktuálně problém s tím, že kvůli smluvní závaznosti právě v těchto dnech americký McDonalds rozdává hračky k filmu, který půjde v důsledku posunuté premiéry do kin až příští rok, což je… řekněme… poněkud nešťastně spoileroidní.

Během příprav třetího Batmana se nároky studia na aplikaci marketingových záměrů tak namnožily, že Burton musel předat režijní štafetu Joelu Schumacherovi, který je měl podle Warnerů větší šanci ukočírovat. Tento fakt se často romantizuje, jako by šlo o důkaz Burtonovy čisté duše, která se nenechala zkazit komercí, za což byl potrestán. Skutečnost je ale taková, že Burton na Batman navždy stále pracoval jako producent. A třetí díl, ač stylisticky výrazně jiný, nebyl zas tak moc odlišný principiálně.

Je vlastně zázrak, že přes všechna podobná škatulata, podmínky a povinnosti se podařilo uvést film, který si svůj obří komerční úspěch rozhodně zaslouží. Tim si prosazoval svou vizi právě natolik, aby film dostatečně oživil, ale ne tak moc, aby stál v cestě záměrům studia. Michael Keaton šokoval jako „špatně obsazený“, ale tím efektnější Bruce Wayne. Jack Nicholson coby zdaleka největší hvězda produkce si bezostyšně užil svého Jokera. A samotný Burton vdechl Gothamu úžasné kouzlo gotického románu. Timovi se podařilo i zásadním způsobem ovlivnit komiksovou estetiku, když Batmana místo do látky oblékl do „gumy“, což má následky citelné až do dnešních adaptací nejen temného rytíře.

Fanoušci komiksu si stěžovali například na to, že měl Burton potřebu udělat z Jokera vraha Bruceových rodičů a dát mu mafiánský původ. To není neuchopitelný ďábel, jak ho známe z komiksů! Z vypravěčského hlediska jde ale chápat potřebu provázat pevněji hrdinu a jeho nemesis. Stejně tak nebylo potřeba brilantní kritickou mysl na rozluštění toho, že Batman je sice hodně „černý“, ale není doopravdy „temný“. Respektive na rozdíl od zmíněných věkově nepřístupných komiksů jde o temnotu, jíž může být svědky i nejmenší publikum. To, které si pak půjde koupit Happy Meal. I když po dvou dílech udělalo studio úkrok k pestrobarevnému podání Schumachera, neměli bychom podléhat iluzi, že až tehdy začalo myslet na děti.

I proto má dnes Burtonův Batman vlastně podobnou pověst jako ten s Adamem Westem, tedy jako nadnesená dobová taškařice. Obzvlášť v porovnání s Nolanovým „realistickým“ rebootem o dvacet let později. Což je vážně legrační vzhledem k tomu, jak moc se film ve své době prezentoval jako antiteze rozdováděných šedesátek. Naštěstí s odstupem času víme, že není žádná ostuda blbnout a na Nicholsonovy kreace a Burtonovu nadsazenou vizualitu je stále radost se koukat.

Ano, Burtonův Batman je produkt. Svým způsobem to byl v době premiéry ten nejvypočítavější filmový produkt, jaký kdy vznikl. Ale obzvlášť v porovnání s aktuální komiksovou vlnou se v mnoha ohledech jeví jako ideální kompromis mezi studiovou zakázkou a tvůrčí prací. Je to kolos, ale kolos s duší.

Podívejte se na žebříček nejlepších blockbusterů podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: Wikipedia, Kinobox