Rene Russo
Herečka, Účinkující
„Pravdou je, že herectví zvlášť nemiluji,“ přiznala Russo bez skrupulí roku 2014 pro The Independent. „Mám ho ráda pro ty dvě vteřiny, kdy stojíte před kamerou. Nechci znít nafoukaně, jsem vděčná za to, že vůbec mám nějakou práci. Ale tahle profese spočívá hlavně v tom, že sedíte ve svém přívěsu,“ vysvětlovala jeden z důvodů, proč ve svých jednapadesáti letech na nějaký čas vycouvala ze showbyznysu.
Vstoupila do něj s fanfárami na počátku devadesátých let, kdy už byla po překročení třicítky ve věku neslučitelným s tehdejším modelingem. V něm se pohybovala od mládí, jelikož nedokončila střední školu a neměla naivní profesní ambice. „Vyrůstala jsem v rodině s nízkým příjmem a byla to divočina,“ vzpomínala herečka, jejíž otec od rodiny odešel, když jí byly dva roky. S matkou a sestrou se probíjely na vlastní pěst, přičemž ve škole Rene moc přátel nenašla. „Byla jsem geek,“ přiznala v Show Rosie O'Donnell své nerdovské sklony. Byla rovněž vyšší než její vrstevníci, na což děti rády netaktně poukazují.
Od 14 let si našla práci a už jako teenagerka našla spásu u modelingové agentury. Byla na obálkách Vogue či Cosmopolitan a točila reklamy na parfémy a kosmetiku. V osmdesátkách navštěvovala herecké kurzy a studovala divadlo, televizní debut si připsala roku 1987 v zapomenutém dobrodružném seriálu Sable. O dva roky později už hrála po boku Charlieho Sheena a Toma Berengera v kasovně úspěšné sportovní komedii První liga, načež sdílela scénu s Michaelem Cainem či Jamesem Belushim ve fantasy Pan Osud. Rok nato sekundovala Michaelu Keatonovi v akční krimi Polda Artie Lewis.
Rok 1992 byl pro Russo zásadní. Ambiciózní sci-fi Freejack sice propadla, ale režisér Richard Donner s ní absolvoval rozhovor ohledně vedlejší úlohy Lorny Cole ve Smrtonosné zbrani 3. Kvůli modelingové minulosti ji prý všichni podceňovali a sám Donner se po úvodním tlachání domníval, že nemá potřebnou jiskru. „Šla jsem tedy zpátky a ukázala jsem mu holku z ulice, která ve mně vězí. Řekla jsem, že když pronesu ‚Dej ty pracky ke zdi‘, lidi mi to uvěří.“
Na režiséra zapůsobila a publikum si získala hned v první scéně, kdy navazuje specifický vztah s Martinem Riggsem v podání Mela Gibsona. Russo okamžitě vyzařovala charisma připomínající Lindu Hamilton (Terminátor), přičemž skvěle zvládala i komické prvky. Když se hlavní členové obsazení roku 2017 sešli pro společné interview s ABC News, Russo vypíchla jako svou vůbec nejoblíbenější slavnou scénu, v níž si s Gibsonem ukazují poranění. Smrtonosná zbraň 3 byla jedním z největších hitů roku a herečka si roli zopakovala také ve čtvrté části o šest let později.
To už platila za jednu z předních hereckých hvězd. S podstatně starším Clintem Eastwoodem rozehrála uvěřitelnou romanci ve skvělém thrilleru S nasazením života od Wolfganga Petersena, jenž ji obsadil také do stále populární Smrtící epidemie. Chválu sklidila také sportovní golfová romantika Zelený svět nebo Výkupné s Melem Gibsonem z téhož roku, jež režíroval její spolužák ze střední Ron Howard. Dekádu triumfálně završila rolí v podařeném remaku Aféra Thomase Crowna, ve kterém s přehledem vyplnila šlépěje po Faye Dunaway z šedesátkového originálu.
Poté přišel její první castingový omyl v podobě bláznivé akční komedie Dobrodružství Rockyho a Bullwinkla, v němž svou zřejmě nejšílenější zápornou kreaci předvedl Robert De Niro. Snímek finančně i kriticky propadl, přičemž Russo získala nominaci na anticenu Zlatá malina. Část veřejnosti však její výkon přijala pozitivně, o čemž svědčí nominace na The Saturn Awards.
Dřívější ladný rozlet přibrzdila také smůla. Komedie Velký průšvih s Timem Allenem (Kutil Tim) od režiséra Mužů v černém Barryho Sonnenfelda měla být jasný hit, ale kvůli zápletce s bombou v kufříku se premiéra stanovená na 21. září 2001 kvapně odložila. Spojené státy se vzpamatovávaly z útoku na Světové obchodní centrum a film dospěl do kinosálů s utnutou propagací až v dubnu, kdy o něj nikdo nejevil zájem. Nezdařila se navíc ani další papírová jistota, buddy komedie Showtime s De Nirem a Eddiem Murphym.
Komedie Tvoje, moje a naše s Dennisem Quaidem roku 2005 vydělala slušné peníze, ale kritiky rozhodně nenadchla, přičemž díru do světa neudělal ani Maximální limit s Al Pacinem a Matthewem McConaugheym. Russo, jejíž postavy začínaly být stále šablonovitější, si dala pauzu. Soustředila se na rodinu, již od roku 1992 sdílí se scenáristou Danem Gilroyem. Poznali se při výrobě Freejack, mají spolu dceru Rose a jejich umělecky nejvýraznější spolupráce přišla roku 2014.
Tehdy se Russo pomalu vracela na výsluní poté, co podle svých slov věnovala volný čas svému zdraví, ekologii a studování americké historie. Naučila se prý jména všech 45 tamních prezidentů. Z předčasného důchodu ji roku 2010 vytáhl Kenneth Branagh, jenž ji obsadil do role královny Asgardu v prvním Thorovi. Nabídku ocenila jako dosud nepoznanou příležitost vystoupit ze šablony a přiblížit se mladším generacím. „Je zábavné, jak za mnou teď chodí děti a já si říkám, odkud mohou znát mé filmy. A oni si na mě ukazují a říkají ‚To je Thorova mamka.‘“
Většina jejích scén z prvního dílu neprošla finálním sestřihem, ale v druhé části pod taktovkou Alana Taylora měla víc prostoru. Krátce se objevila také v Avengers: Endgame, jejím zatím posledním filmovém projektu. Největší dojem však zanechala ve zmiňovaný rok 2014, kdy jí manžel napsal roli v jím režírovaném mysteriózním thrilleru Slídil. Jake Gyllenhaal v něm ztvárňuje reportéra na volné noze, jenž dodává unikátní záběry zpravodajské producentce Nině (Russo). V honbě za exkluzivním obsahem lze překračovat morální bariéry, což si pod enormním tlakem pracující Nina dobře uvědomuje.
Právě tento morálně ambivalentní aspekt Russo přitahoval, konečně mohla ztvárnit roli, která odpovídala jejím osobním zkušenostem. „Nebudu chodit kolem horké kaše, ve svém životě jsem také překročila jisté hranice. Takové to, kdy si člověk říká: ‚Rene, tohle není moc cool.‘ Párkrát jsem tuhle hranu ignorovala a vždy to bylo ze strachu. Když jste zoufalí, většinou za to může strach,“ vykreslila herečka paralely k Nině, za niž obdržela nominaci na cenu BAFTA.
Russo ostatně ví, jak se člověk cítí na vrcholu sil i blízko úplnému vyhoření. Před deseti lety v Show Queen Latifah přiznala její dlouhodobý boj s bipolární poruchou, též známou jako maniodepresivní psychóza. Popsala, jak v určitých obdobích nemohla vylézt z postele a jak jí pomohly předepsané léky.
V minulé dekádě si znovu zahrála po boku Roberta De Nira v úspěšné generační komedii Stážista a v dalším manželově režijním počinu Velvet Buzzsaw, kde znovu stanula po boku Jakea Gyllenhaala. Roku 2017 pro Collider prozradila, že už se cítí mnohem svobodněji v rozhodování, jaké role raději odmítne. „Jestli je to jen další výtažek něčeho, co jsem už dělala, není to pro mě lákavé,“ prozradila Russo, jejíž profesní instinkt ji v drtivé většině případů nezklamal. Na druhou stranu se nikdy nedočkala hlavní role, v níž by nemusela jen „přicmrndávat“ mužským hrdinům, jakkoli to uměla noblesně a suverénně. V jaké úloze ji máte nejraději?
zdroje: Looper, The Independet, Collider, ABC News
