Robert De Niro 🌟 7.9 - Životopis, Články, Filmografie

Robert De Niro se narodil 17. srpna 1943 v newyorské čtvrti Tribeca. Jako 16letý opustil střední školu, aby mohl studovat na herecké konzervatoři Stelly Adlerové. V průběhu 50. let získával divadelní zkušenosti, když vystupoval na malých newyorských scénách. Svůj první film natočil pod taktovkou tehdy ještě neznámého režiséra Briana De Palmy již v roce 1963. Kvůli problémům byla však komedie The Wedding Party promítnuta veřejnosti až o šest let později. Posléze si připsal sportovní drama Bang the Drum Slowly (1973) a započal dlouholetou spolupráci s režisérem Martinem Scorsesem v gangsterce Špinavé ulice (1973). Průlomová role přišla o rok později ve druhém díle mafiánské trilogie Kmotr II, kde si zahrál Vita Corleona. Náročná příprava se mu vyplatila a podařilo se mu proměnit hned první nominaci na Oscara. Hvězdný status De Nira raketově vystřelil a následující roky si do filmografie zapsal tři výrazné herecké výkony, za které si vysloužil další uznání kritiků v podobě nominací na ikonickou zlatou sošku. Nejprve ztvárnil Taxikáře (1976) stiženého syndromem vietnamské války, seržanta ve válečném dramatu Lovec jelenů (1978) a horkokrevného boxera Jakea LaMottu v Zuřícím býkovi (1980), za kterého získal druhého Oscara. Během 80. let byl nadále obsazován do ambiciózních projektů, ve kterých herecky vyčníval a rozšiřoval svou fanouškovskou základnu. Představil se v dramatu Král komedie (1982), velkofilmu Tenkrát v Americe (1984), stylovém sci-fi Brazil (1985), dobrodružné Misii (1986), kriminálce Neúplatní (1987) a akční komedii Půlnoční běh (1988). Na počátku další dekády byl opět nominován na Oscara, a to za roli pacienta v hřejivém dramatu Čas probuzení (1990) a za potetovaného vraha, jenž touží po pomstě v thrilleru Mys hrůzy (1991). Posléze se vrátil ke gangsterkám, když si pod vedením režiséra Martina Scorseseho zahrál v Mafiánech (1990), Casinu (1995) a po letech v Irčanovi (2019) na Netflixu, kde byla jeho tvář digitálně omlazena. Zabrousil také do akčního žánru, když získal roli ve filmech Nelítostný souboj (1995) a Ronin (1998). Své herecké umění představil i divákům klasických hollywoodských dramat jako Dospívání po americku (1993), Marvinův pokoj (1996), Spáči (1996), Vrtěti psem (1997) či Přeber si to (1999). Mezitím se převtělil do Frankensteina (1994) ve stejnojmenné filmové adaptaci a spolupracoval se slavným režisérem Quentinem Tarantinem na snímku Jackie Brownová (1997). Po vstupu do nového tisíciletí rozšiřoval svůj komediální talent v trilogii Fotr je lotr (2000), Jeho fotr, to je lotr! (2004), Fotři jsou lotři (2010) a akčním krimi Showtime (2002). Úspěšné trháky se mu vyhýbaly a připisoval si převážně průměrné projekty Hra na schovávanou (2005) nebo Právo na vraždu (2008). Výjimkou bylo úspěšné fantasy Hvězdný prach (2007) a překvapivé obsazení v béčkovém exploatačním filmu Machete (2010). O dva roky později zazářil jako strádající spisovatel v dramatu Terapie láskou, za kterou byl odměněn další nominací na Oscara. Posléze se vydal Zpátky do ringu (2013) se Sylvester Stallonem, vyzkoušel si roli Stážisty (2015) a během pár minut v úspěšné komiksovce Joker (2019) odkázal na své ikonické postavy z počátku kariéry. Poslední roky se ve filmech prezentuje také v podobě stylového prarodiče, který jde s dobou, což ukázal v komediích Děda je lotr (2016) a Děda, postrach rodiny (2020). Vyjma hereckého umu se během své kariéry dostal De Niro i k režii, jež si vyzkoušel na úspěšné gangsterce Příběh z Bronxu (1993) a uznávaném thrilleru Kauza CIA (2006). V roce 2003 mu byla diagnostikována rakovina prostaty, kterou úspěšně vyléčil. Za svůj život byl dvakrát ženatý a vychoval šest dětí.