Režisér Kmotra završí kariéru vysněným mega projektem. První diváci mluví o divném filmu

Coppolovu narozeninovou oslavu jsme minulý týden připomněli textem k jeho filmu Rozhovor (Conversation), který je sice méně známý než Kmotr (The Godfather), nicméně je pro samotného režiséra mnohem důležitější. Mafiánskou ságu ostatně točil tak trochu proti svojí vůli jen proto, aby měl finance na své osobní projekty, mezi něž patřil právě nekompromisní thriller s Genem Hackmanem, jenž mimo jiné rozjímá nad hranicemi přípustné kontroly obyvatelstva.

To samo o sobě o Coppolovi říká vše podstatné. V jeho kariéře najdeme vrcholy a pády často spojené s tím, jak moc byl ochotný dělat kompromisy. Většinou si připomínáme jeho Apokalypsu, kterou si vydupal ze země, odmítl jakékoliv ústupky a dočkal se za věhlasu a uznání. Na každý takový případ ale najdeme nějaký ten Cotton Club či One from the Heart, jejichž absolutní neúspěch přivedl Coppolu na pokraj krachu. A někdy i za něj.

Kmotr patří k titulům, jež dláždily cestu pro moderní blockbuster – jeho agresivní reklamní kampaň a nebývale široká distribuce z ně rychle udělaly nejvýdělečnější film všech dob a kulturní ikonu. Stejně jako George Lucas ale Coppola vždy věděl, že tohle není cesta, které chce odevzdat celou svou tvůrčí dráhu. Na rozdíl od Lucase však skutečně dokázal uniknout spárům mainstreamu a nikdy se jím nenechal pohltit.

Ke komerčně vděčným projektům se z donucení vracel, když už mu exekutor klepal na dveře. Vždy od nich ale následně utekl tam, kam ho táhlo srdce. Bylo by krásné říct, že právě v takovou chvíli vznikala jeho největší díla, ale není to tak jednoduché. Jeho instinkt ho často selhal, jeho nejniternější autorské projevy často působí jako slepá ulička. Některé jeho filmy je snadnější respektovat než milovat. Přesto je třeba mu pogratulovat k tomu, že ačkoliv našel úspěšný recept, jak si získat davy – tedy hypermaskulinní temné příběhy o rozervaných hrdinech – rozhodně se jím nenechal omezit.

Tak si Coppola v Hollywoodu vypěstoval pozici režiséra a producenta, který z vás buď udělá boháče, nebo vás připraví na buben. A jak postupovaly roky, začala převažovat druhá tendence. Když se tedy jeho pozornost napevno upnula k vysněnému Megalopolis, nastal problém. Film o architektovi, který má po obří katastrofě příležitost přebudovat velkoměsto podle svých cílů a nakonec propadne megalomanskému šílenství, se ne a ne dát do pohybu.

V době, kdy Coppola takový projekt mohl snadno zafinancovat, ještě nedozrály technologie. A když už se počítače dostaly dost daleko, nebyl nikdo, kdo by Coppolu napevno zafinancoval. Poslední okno naděje se otevřelo v roce 2001, kdy už měl Francis komplet obsazení složené z některých z největších hereckých jmen, mezi nimiž byli Russell Crowe, Robert De Niro, Leonardo DiCaprio a Coppolův synovec Nicolas Cage. Když ale krachl i tento pokus, zdálo se, že je všemu konec. Coppola se stáhl nejdřív ke svým experimentům a nakonec na své vinice, kde jsme si mysleli, že dožije zasloužený, i když jistě neklidný důchod.

To jsme ale podcenili jeho odhodlání a urputnost. Coppola po pár letech rozbil prasátko, prodal podstatnou část svých úspěšných vinic a zlanařil další úspěšné herce a herečky současné generace jako Adam Driver, Nathalie Emmanuel, Shia LaBeouf, Aubrey Plaza, Jon Voight, Dustin Hoffman, Forest Whitaker a Laurence Fishburne. A mohlo se natáčet. Během produkce sice médii proletěly zprávy od insiderů o tom, jak moc Coppola projekt nezvládá a jak moc nerozumí nejmodernějším technologiím, s nimiž se rozhodl pracovat, to ale nic nemění na tom, že film je prakticky hotový a nyní byla potvrzena jeho premiéra v Cannes.

První diváci a divačky jsou zatím vázáni mlčením ohledně čehokoliv specifického, výsledek je ale podle všeho nepopsatelně divný, zcela svérázný a unikátní. Rozhodně se nejedná o divácky vděčnou podívanou, ale splněný sen filmaře, který se na tenhle projekt chystal skoro půl století. Ohledně scénáře Megalopolis panovaly vždy obavy. Ti, co ho četli (a nebyli z ranku Coppolových blízkých přátel) mluvili o velmi zmateném vyprávění, bez nějž se svět nejspíš obejde. A byli bychom naivní, kdybychom čekali dobrý zážitek v klasickém slova smyslu. Dost možná ale půjde o jeden z těch nejvíc fascinujících, který by si neměl nechat ujít žádný milovník filmu.

Distribuce Megalopolis je zatím velká neznámá a rozhodne se o ní v Cannes. Panují obavy, že film je moc nekonformní na to, aby o něj byl velký zájem. Což se může nakonec ukázat být tou nejlepší reklamou, držme si palce.

Zatím se podívejte na žebříček nejočekávanějších filmů roku podle databáze Kinoboxu.

zdroj: Variety, Wikipedia