Downey už Iron Mana odepsal. Poděkoval Nolanovi a fanouškům Marvelu vyslal jasný signál

Na pódium před britskou a hollywoodskou smetánkou Downey opět ukázal, že je mistrem ambivalentních meta komentářů, jimiž provokuje i shazuje sám sebe. Tentokrát nepřímo poměřil svou profesní úroveň podle prestiže plynoucí z hmotných ocenění, jichž se mu dosud moc nedostávalo a jejichž význačnost komentoval už v bláznivé komedii Tropická bouře z roku 2008. Jím ztvárněná postava bílého herce převtěleného do afroamerického vojáka rozsévá moudra o přístupu k potenciálně oscarovým úlohám a funguje jako karikatura toho, kam až jsou herci ochotní zajít.

Downey se ucházel o zlatou sošku už roku 1993 díky výkonu v životopisném dramatu Chaplin, druhá nominace přišla až po šestnácti letech a sérii osobních afér právě za Tropickou bouři. Místo akademických zakázek však excentrický herec následoval dráhu blockbusterové ikony. První Iron Man neměl roku 2008 úspěch zaručený, ale ingredience v čele s Downeyho egoistickým šarmem si sedly. Do roku 2019 si Iron Mana zahrál v dalších osmi filmech, jejichž tržby takřka souvisle stoupaly a v Endgame na nějaký čas přešplhaly i Avatara.

Hodně se přitom mluvilo o tom, že Marvel vlastně nejde považovat za opravdovou kinematografii a že herci pouze blbnou a nastavují pózy před zeleným plátnem, za což inkasují neuvěřitelné peníze. Platilo to i pro Downeyho, jenž prý v MCU hrál spíš sám sebe, přičemž charakterově moc neodbočil ani v Sherlocku Holmesovi či dramatu Soudce. První pokus o vlastní postavengerovskou sérii v podobě tragického Dolittla dokázal, že výsady Tonyho Starka v Hollywoodu obecně neplatí.

Režisér Christopher Nolan naštěstí Downeyho hluboce respektuje a Stephenu Colbertovi v jeho talk show pověděl, že „jeho obsazení do role Iron Mana bylo jedním z nejlukrativnějších rozhodnutí v historii filmového byznysu.“ Přesto ale zanechalo břímě, s nímž by se Downey sám těžko vyrovnával. „Nacházel jsem se v pozici, kdy mě někdo s jasnou vizí musel nasměrovat do míst, o jakých jsem sám neměl ani ponětí,“ přiznal herec na tiskové túr začátkem měsíce.

To vše se promítlo na cenách BAFTA, kde Downey stejně jako na Zlatých glóbech porazil všechny silné soupeře včetně Roberta De Nira (Zabijáci rozkvetlého měsíce) či Ryana Goslinga (Barbie). Rozjařený Downey děkoval především Nolanovi, který mu v Oppenheimerovi rezervoval úlohu aspirujícího senátora a fyzikova ideologického protivníka Lewise Strausse. „Když mi bylo 42, natočil jsem dva filmy pro Guye Ritchieho a naučil se, jak dělat velké hollywoodské produkce s civilním britským zápalem,“ vrátil se k období před největší slávou. „Pak jsem hrál asi dvanáct let chlápka jménem Tony v MCU. Nedávno tamhle ten borec Chris Nolan přišel s návrhem na trochu umírněnější přístup jakožto poslední pokus nějak vzkřísit mou klesající důvěryhodnost,“ okomentoval Downey svou pozici.

Oppenheimer sice vydělal skoro miliardu dolarů a patří k nejsenzačnějším hitům posledních let, ale papírově se od komiksové franšízy nemůže víc lišit. Hvězdnému obsazení poskytl prostor pro civilní herectví a jemné výrazové nuance, přičemž Downey zanechal během pouhých třiadvaceti minut na scéně mohutný dojem. Jeho vyjádření, jež si mohou marvelovští fandové vzít k srdci i negativně, vysílá jasný signál. Herec uzavírá svou druhou renesanci od roku 2008 a se zájmem hledí především k autorským projektům, které vyjeví jeho dosud skryté možnosti. Oscara má už skoro jistého a už v dubnu debutuje očekávaná série HBO Sympatizant, v níž Downey pod kultovním režisérem Park Chan-wookem (Oldboy) ztvární hned několik rolí. Na Iron Mana, který mu v posledních letech přidělal pár vrásek, už tedy definitivně nepomýšlí.

Podívejte se na žebříček nejlepších komiksových filmů podle databáze Kinoboxu.

zdroje: Movieweb, X