5 zajímavostí o Sedmi schodech k moci: Hudba od hollywoodského skladatele i pikantní scény herců
Sedm schodů k moci přitom patří mezi nejambicióznější pořady, které Prima+ za svůj rok existence vyprodukovala (ne tedy, že by konkurence byla vysoká). Jedná se zároveň o jeden z nejlépe hodnocených primáckých seriálů posledních let. Ostatně, hodnocení 77 % na databázi Kinoboxu mluví za vše. Jisté výhrady tu sice jsou, zdá se ale, že scenárista Josef Klíma a režiséři Jiří Chlumský a Martin Kopp dokázali pro diváka chytlavě variovat politické prostředí a svést se na kauzách let minulých.
Přerod mladé naivky Anny v podání Evy Podzimkové, která se díky práci v kantýně Poslanecké sněmovny brzy dostane do ložnic lobbistů i politiků, ve vlivnou ženu, jež se snaží upevnit svou moc, si zkrátka našel solidní diváckou základnu a ukázal, že i na politická témata tuzemské publikum slyší. I když kvalitu z ranku Domu z karet či podobných žánrových pecek tu zase nečekejme. Bude zajímavé sledovat, jak si příběh Anny povede v televizi. Pokud vás ale seriál Sedm schodů k moci zaujal, zde pro vás máme pětici jeho zajímavých detailů.
Josef Klíma se netají tím, že se při psaní scénáře inspiroval skutečnou politickou kauzou okolo Jany Nagyové a bývalého premiéra Petra Nečase. Nejedná se ovšem ani náhodou o přesný popis nechvalně propíraných událostí, jedná se z velké části opravdu spíš o inspiraci, do níž autor rozpracoval také další linky a motivy. „Začal jsem si obstarávat materiály z okolí hlavní aktérky, ale zároveň jsem ten příběh posunul ještě jinam. Nechtěl jsem sledovat kariéru jedné konkrétní osoby, v hlavní hrdince je obsažen příběh žen, které se z nejnižšího stupně společenského žebříčku dokázaly dostat na jeho vrchol díky vztahům,“ řekl Klíma. „V politice máme několik příběhů, kdy politik doma po vyčerpávajících jednáních ve Sněmovně a ve vládě a po usilovné snaze vyhnout se všem politickým nástrahám a pokušení nakonec může zjistit, že je to jeho žena, kdo je nebezpečnější než političtí oponenti,“ dodává.
První politický seriál v Česku
Autoři se pak rádi chlubí tím, že je Sedm schodů k moci prvním seriálem z ryze politického prostředí. Ano, řada diváků a divaček by mohla namítnout, že tu už před lety byla Kancelář Blaník, ta se však dívala na politická témata s velkým nadhledem a menším odstupem. Sedm schodů k moci je ovšem poctivým dramatem se všemi potřebnými pletichami, komplikovanými vztahy či zvraty. Právě toto prostředí a u nás neokoukaný žánr lákal řadu herců i hereček na projektu nejvíce. „Troufám si říct, že Sedm schodů k moci osloví nejen atraktivitou politického prostředí. Není to téma v Česku seriálově exponované,“ uvedla Eva Podzimková.
Hudba hollywoodského skladatele
Téměř každý zná hlavní herecké tváře Sedmi schodů k moci či osobu známého novináře Josefa Klímy, málokdo už ovšem ví, že seriál dostal i mírný hollywoodský doping. Hudbu totiž složil Elia Cmíral, český hudební skladatel, který už desítky let pracuje také v Hollywoodu. Na začátku 80. let emigroval do Švédska a v roce 1989 se přesunul do USA, zde jeho největším skladatelským úspěchem zůstává hudba k výtečnému thrilleru Ronin s Robert De Nirem či Jeanem Renem v hlavních rolí. Poté se Cmíral přesunul spíše k béčkovějším projektům jako Piraňa 3DD či Pach krve. S Jurajem Herzem spolupracoval na snímku Habermannův mlýn.
„Psát hudbu k seriálu Sedm schodů k moci byla skvělá zkušenost. Velmi profesionální prostředí, v kterém se z mého pohledu dbalo na každý detail. Zcela zaslouženě má tak seriál skvělé hodnocení. Když je filmové zpracování takto kvalitní, je radost tvořit hudbu, skládala se skoro sama. Jsem rád, že jsem mohl být součástí tvůrčí skupiny projektu," řekl Cmíral o své práci.
Sexuální scény a nahota
Velkým poznávacím znakem seriálu jsou také sexuální scény, jimiž tvůrci rozhodně nešetří a na české poměry se jedná z hlediska nahoty o poměrně odvážný počin. Samotná hlavní hrdinka v podání Evy Podzimkové má ostatně postelových (a nejen těch) v seriálu více než dost. S nahotou herců to však tvůrci vyřešili poněkud lišácky. Herečku tak ve většině scén nahrazovala dublérka, jež byla profesionálkou, co byla na nahotu zvyklá. „Naše postavy jsou tak složené ze dvou lidí, moje je většinou jen hlava, tělo od ramen dolů patří dublérce,“ vysvětluje Podzimková. Dvojníka při peprných scénách využíval také Jiří Vyorálek.
Jeho herecký kolega Tomáš Měcháček v roli mladého lobbisty Lachmana se ovšem nahotě při natáčení erotické scény na terasy nevyhnul. „Řekli, že mi bude vidět zadek a s tím jsem neměl problém, ale ukázalo se, že sice bude vidět můj zadek, ale při tom natáčení jsem musel být nahý,“ vysvětluje herec. „Od té doby už se nestydím nahatý před lidmi. Teď už je mi to všechno jedno,“ dodává.
Expert na politiky
V roli Tomáš Vichra, ministra kultury a následně i premiéra, se objevil Jiří Vyorálek, pro něhož už začínají být role vysokých politických činitelů prakticky osvědčenou hereckou škatulkou. Skoro se zdá, že kdykoliv potřebují čeští tvůrci někoho do výrazné politické role, hercovo jméno je první na seznamu. Tato etapa u Vyorálka bezpochyby začala výtečným ztvárněním Klementa Gottwalda v několika dílech seriálu České století, komunistického prezidenta si pak zahrál také v dramatu Milada, v Masarykovi pak ztvárnil Konrada Henleina. V Sedmi schodech moci se tedy jedná o jeho čtvrtou výraznější politickou roli.
Na druhou stranu, ani sám herec se nechce v této škatulce natrvalo zabydlet. „Nemám speciální kolonku na politiky, a i když jsem pochopitelně za ty role moc rád, nemůžu říct, že bych byl šťastný, že mi jejich portfolio roste. Když mi nabídli Vichra, pomyslel jsem si, že potřebují někoho s kulatou hlavou a patkou, tak se ozvali Vyorálkovi. Byl jsem rád,“ uvedl.