Druhý Joker spolknul trojnásobek rozpočtu jedničky. Je to dobré znamení, nebo se máme bát?

Jednou z předností prvního Jokera bylo, že ho režisér zrealizoval za rozumných 60 milionů dolarů. Na víc nemohl pomýšlet, filmy s věkovou přístupnosti až od sedmnácti let (nebo s doprovodem rodičů) zpravidla nedosahují extra velkých čísel.

Snímek, jenž se stylizoval jako sociální drama a navazoval na klasiky 70. a 80. let Martina Scorseseho a Sidneyho Lumeta, však k překvapení mnohých zaplnil kinosály po celém světě. Ukázalo se, že právě tento střídmý, relativně realistický přístup je funkční protiváhou rozjuchaného Marvelu a testosteronového DC.

Podle mnohých komentátorů se navíc jednalo o předzvěst návratu „mid-budget“ filmů, tedy takřka opuštěného typu produkce, která už svým měřítkem přesahuje komorní drama, ale nestává se ještě opulentním spektáklem. Výhodou takových snímků je, že už se stávají dost atraktivními pro masové publikum, stojí ale pořád ještě tolik, aby se studiu vyplatilo riskovat, což může vést k nápadité a podnětné produkci.

Nemyslí si to ale asi sám Todd Phillips, který si nyní, když už si může klást podmínky, nárokoval 200 milionů dolarů. Tedy sumu odpovídající standardnímu marveláckému blockbusteru. Jedná se tedy o víc než trojnásobek rozpočtu jedničky a zhruba dvojnásobek toho, co bychom očekávali od průměrného „mid-budgetu“.

O rozpočtu informovalo Variety, jež také zmiňuje, že Lady Gaga si podle zvěstí odnesla 12 milionů a Joaquin Phoenix 20. Jejich marže tedy není vysvětlením pro tak enormní navýšení. Kam peníze šly? Máme snad očekávat příchod Batmana a epickou finální bitvu, při níž budou po vzoru Muže z oceli padat mrakodrapy?

To samozřejmě není pravděpodobné. Můžeme připomenout, že obludných 200 milionů dolarů minulý rok spolkli i Zabijáci rozkvetlého měsíce Martina Scorseseho, což je historické drama bez jediné akční scény. Důsledné vykreslení amerického zapadákova začátku minulého století si vyžádalo přehršel neviditelných digitálních triků, plus Leo a Robert de Niro se s jednocifernými milionovými ciframi jistě nespokojí.

Scorsese si své z komerčního hlediska absurdní utrácení mohl dovolit, protože jeho snímek je reklamou na streamovací službu Apple TV+ a nikdo nečekal návratnost z kin. Zato Phillips si ho může dovolit, protože má skutečně šanci vydělat. Navíc víme, že má snímek obsahovat několik muzikálových scén, které si mohou vyžádat větší trikové ošetření.

Jak by ale podotkl Jeff Goldblum: „Neměli byste se ptát jen, jestli to můžete udělat. Měli byste se i ptát, jestli je to dobrý nápad." Když se Phillips tímto způsobem utrhl ze řetězu, opět potvrdil tezi, že velké filmy musí vznikat za velké peníze. Druhý Joker by jistě mohl vzniknout za méně, proč tedy projekt za každou cenu nafouknout? Opravdu to povede k o tolik lepšímu zážitku? Neztratí film právě to, co si tolik lidí zamilovalo u jedničky? Na druhou stranu jde namítnout, že vyšší rozpočet a komplexnější produkce znamená víc práce pro lidi a větší uměleckou volnost. Jestli se navýšení rozpočtu vyplatí, se dozvíme 3. října.

Podívejte se na žebříček nejočekávanějších filmů roku podle databáze Kinoboxu.

zdroj: Variety