Helen Mirren

Helen Mirren je dcerou potomka ruských aristokratů. Krátce navštěvovala pedagogickou školu a pak byla přijata do National Youth Theatre. V roce 1967 se stala členkou Royal Shakespeare Company, kde účinkovala především v klasickém repertoáru (mj. Mstitelova tragédie, Konec vše napraví, Troilus a Kressida, Mnoho povyku pro nic, Richard III., Hamlet, Dva kavalíři z Verony, Nepřátelé, Muž podle módy, Slečna Julie, Balkón, Macbeth, Antonius a Kleopatra - nominace na Olivierovu cenu 1983). Působila i v jiných společnostech, např. v Brookově pařížském Mezinárodním centru divadelního výzkumu, s nímž se zúčastnila turné po Severní Africe a Spojených státech (1972-73). Prosadila se teprve ve zralém věku rolí Natalie Petrovny v Turgeněvově Měsíci na venkově, již ztělesnila v Londýně i na Broadwayi (Theatre World Award, nominace na Cenu Tony 1995). Byla nominována na Cenu Tony za Alici v broadwayské inscenaci Strindbergova Tance smrti (2002) a na Olivierovu cenu za londýnské produkce Williamsova Sestupu Orfeova (2001) a O’Neillovy hry Smutek sluší Elektře (2004). Ve filmu po několika menších, ale výrazných rolích (např. Caesonia v Brassově Caligulovi nebo Morgana v Boormanově Excaliburu) uspěla postavou vdovy po policistovi Marcelly Mortonové, jež má poměr s mladíkem sympatizujícím s irskými separatisty, v dramatu Cal (Cena za herecký výkon na MFF v Cannes, nominace na Cenu BAFTA). Následovaly další pozoruhodné kreace, např. loajální královna Karla v historickém dramatu Šílenství krále Jiřího (cena na MFF v Cannes, nominace na Oscara a na Cenu BAFTA), hospodyně Wilsonová v Altmanově kriminální komedii Gosford Park (Cena newyorských filmových kritiků, Cena Národní společnosti filmových kritiků, nominace na Oscara, na Zlatý glóbus a na Cenu BAFTA), jedna z členek yorkshirského ženského spolku, jež kvůli dobročinnosti pózují nahé, v komedii podle skutečné události Holky z kalendáře (nominace na Zlatý glóbus a na Evropskou filmovou cenu), manželka spisovatele Tolstého Sofie v životopisném snímku Poslední zastávka (nominace na Oscara, na Zlatý glóbus a na Independent Spirit Award). Její životní úlohou se stala panovnice Alžběta II. v dramatu Královna, za niž dostala Volpiho pohár na MFF v Benátkách a prakticky všechny angloamerické výroční ceny včetně Oscara. Velkou popularitu jí přinesla postava kriminalistky Jane Tennisonové v sérii TV filmů, za niž mj. obdržela třikrát po sobě Cenu BAFTA a také dvakrát Cenu Emmy. Televize jí nabídla i další zajímavé příležitosti, titulní postavy emocionálně křehké manželky, jež se sblíží se svou pomocnicí v domácnosti, v dramatu Zkrocená Chase (Zlatý glóbus) a ruské spisovatelky a filozofky v životopisném snímku Posedlost Ayn Randové (Cena Emmy, nominace na Zlatý glóbus), oddanou matku postiženého muže ve snímku podle skutečné události Od dveří ke dveřím (nominace na Zlatý glóbus a na Cenu Emmy), titulní roli stárnoucí herečky v adaptaci novely Tennesseeho Williamse Římské jaro paní Stoneové (nominace na Zlatý glóbus a na Cenu Emmy) a další anglickou vladařku v historickém filmu Královna Alžběta (Zlatý glóbus, Cena Emmy). Jako host vystoupila v TV seriálech The Twilight Zone (Zóna soumraku – TV), The Hidden Room (Skrytý pokoj), Tracey Takes On… (Tracey o…), French and Saunders (Frenchová a Saundersová), Frasier (hlas; uveden v TV), Third Watch (Třetí hlídka – TV). Její filmové dílo bylo vyznamenáno Kruhem londýnských filmových kritiků (2006) a na MFF v Palm Springs (2010). Za umělecké zásluhy obdržela Řád Britského impéria s titulem Dame (DBE; 2003). Je režisérkou kr. f. Happy Birthday (Všechno nejlepší k narozeninám), zařazeného do snímku On the Edge (TV-2001, Na hraně – V), v němž také vytvořila malou roli, a autorkou životopisné knihy In the Frame (2007, Zarámováno). Od poloviny 80. let je jejím životním partnerem americký režisér Taylor Hackford, za něhož se na Silvestra 1997 provdala (v roce 1995 byli hosty MFF Zlatý Golem v Praze).