Ten chlípný Caligula. Starověkého porna se zřekl i McDowell, nový tříhodinový sestřih jej nadchl

Ve své době byli tím filmem pohoršení snad všichni, a to včetně většiny zainteresovaných tvůrců. Snímek podle scénáře Gorea Vidala měl být v Brassově režii jakousi surreálnou jevištní satirou a seriózním komerčním filmem s nádechem erotiky a násilí. Starověký Řím ostatně nebyl rajskou zahradou. Vedle McDowella, hlavní tváře britských sociálně-kritických thrillerů z konce 60. let a představitele mladistvého výtržníka Alexe z Kubrickova Mechanického pomeranče, se do mezinárodní koprodukce sehnal zástup britské herecké smetánky včetně Petera O'Toola, Helen Mirren či Johna Gielguda.

Málokdo si po premiéře přál být s filmem jakkoli asociovaný a McDowell se neostýchá kompletního odmítnutí slovy „Tu hromadu hnoje jsem nenatočil“. U něj bychom si mohli myslet, že na produkci v pozdějším mnohaletém drogovém deliriu prostě zapomněl, ale prohlášení je samozřejmě míněné metaforicky. Dnes jednaosmdesátiletý herec zkrátka zapřel podíl na té verzi filmu, která šla po Guccioneho zásazích a dotáčkách do kin. Herci totiž na scéně nemusí disponovat žádnou kreativní kontrolou a filmový střih snadno zajistí, aby mnohdy ani nevěděli, na co jejich postavy v reakčních záběrech vlastně zírají.

Caligulovi, jehož v mnoha zemích rovnou zakázali promítat a dodnes patří k nejkontroverznějším filmům vůbec, ale podle McDowella udělal vítanou službu Thomas Negovan se svým „ultimátním“ sestřihem. „To, co vychází, není nový sestřih jako spíš úplně nový film. Není v tom jediné okénko z Guccioneho Caliguly, toho starého,“ vysvětloval v rozhovoru pro The Guardian. „Negovanův Caligula je tím filmem, jaký jsem si myslel, že natáčím s Tintem Brassem. Je smutné, že to Tinto neuvidí, má totiž demenci a není na tom dobře. Byl to film Tinta Brasse, dokud nad ním nepřevzal kontrolu Guccione. Zaplatil za to, aspoň to tvrdil. Přestříhal to, aniž by se staral o příběh a kontinuitu. Chtěl jen známá jména nad titulkem v pornu. A to také dostal, byl z toho skandál.“

Negovanova nová edice se promítala na letošním festivalu v Cannes, ještě v srpnu se představí v některých amerických kinech a v budoucnu poputuje na Blu-ray ve 4K. McDowell si tak může skoro po půlstoletí oddechnout. „Nikdo vlastně doteď neviděl ten film, na němž jsem pracoval, a z toho jsem měl deprese. Je to 47 let a kritici pořád chytračí: ‚Proč Malcolm McDowell natáčel tu hromadu hnoje?‘ Proč asi? Odpověď zní, že jsem to vůbec nenatáčel. Bylo to zmrzačené tvůrcem porna, který chtěl vydělat peníze.“

Nejde přitom o první pokus o záchranu „Caliguly Tinta Brasse“. Roku 2007 vyšla na fyzických nosičích tzv. Imperial Edition zbavená všech explicitních sexuálních scén, v nichž penisy často trčí přes celou obrazovku. Více se také blížila Brassově uchopení Vidalova scénáře. O deset let později německý režisér Alexander Tuschinski sestříhal další verzi z Brassových původních negativů, již ovšem částečně prezentoval jen dokument Mission: Caligula. Roku 2020 se materiálu ujal Negovan a snad konečně uvidíme film, s jehož výrobou všechny věhlasné osobnosti na sklonku 70. let souhlasily. A pak si rvaly vlasy.

Podívejte se na náš žebříček nejlepších filmů, které se svou extrémností odlišují od většiny produkce.

Zdroje: The Guardian, Movieweb