Michael Gambon
Herec
Mainstreamově nejvděčnější úlohou Michaela Gambona byl jistě Albus Brumbál, ztvárňoval ho od třetího Harryho Pottera s podtitulem Vězeň z Azkabanu. Nahradil tehdy zesnulého Richarda Harrisse. Původně měl štafetu převzít ikonický Peter O'Toole, studiu se však nepodařilo pojistit si ho kvůli vysokému věku na potřebných šest filmů dopředu. Šanci tedy dostal méně známý, rovněž však respektovaný šedesátník Gambon.
Do role vnesl oproti předchozímu pojetí jeho kolegy, jenž ztvárnil Brumbála jako hodného dědečka, o dost větší energii i komplikovanost, kterou postava v dalších a dospělejších dílech potřebovala. Jeho pronikavý pohled a charisma si ihned získaly publikum. Není snadné v průběhu populární série vplout do jedné z jejích nejprominentnějších rolí, Gambon to však dokázal hravě.
Díky této roli si Gambona v posledních letech nejsnáze vybavujeme jako elegantního mentora. Gambon byl však především bouřlivák, v rolích i v životě. Pro cinefily bude tedy jeho nejpamátnějším a nejvíc reprezentativním výkonem nejspíš buranský mafián topící se v dekadentním excesu, jak ho předvedl ve strhujícím dramatu Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec britského režisére Petera Greenawaye. Zahrál si tady po boku kolegyně Helen Mirren. Tato role je v mnoha ohledech antitezí Brumbálovy vlídné autority, je alegorií zdegenerované moci a jejího útlaku. Pustit si po sobě některý z dílů Harryho Pottera a Kuchaře odhalí Gambonův obdivuhodný rozsah.
Gambon se narodil jako irský občan v roce 1940 a v šesti letech se s rodinou přestěhoval do Londýna, kde jeho otec přispíval k poválečnému budování Londýna. Svému synovi tehdy zařídil britské občanství a jistě netušil, že jen díky tomu se jednou stane rytířem. To by se však jistě nestalo, kdyby splnil otcovo přání a šel v jeho stopách. S tímto plánem ještě vstupoval do dospělosti, brzy ho však do svých spárů ukořistilo divadlo.
Gambon debutoval na prknech roku 1962 v Othellovi a brzy skončil v područí Laurence Oliviera – pravděpodobně největšího shakespearovského herce moderní doby. Tomu odpovídala i první etapa jeho kariéry, zaplněná divadelními i filmovými adaptacemi anglického barda. Jeho filmovým debutem byl opět Othello v roce 1965 v režii Oliviera. V tomto filmu se mimochodem potkal s Maggie Smith, jež o půl století později ztvárnila v Harrym Potterovi jeho pravou ruku, profesorku McGonagallovou.
Gambonova hvězda rychle vystoupala na vrchol. Jeho osobnost nedovolila, aby bylo snadné na něj po opuštění sálu zapomenout. Proto zůstal věrný především divadlu. Jeho přítomnost vždy nejvíc vynikla naživo. Zatímco v divadle často ztvárňoval hlavní role, ve filmech se častěji chápal výrazných vedlejších figur. Z velkých rolí hrál například v Ospalé díře, Životu pod vodou či v obou dílech Paddingtona.
Připsal si několik desítek filmových a televizních rolí, přesto odchází především jako velikán britského divadla. A samozřejmě jako herec, který pro generaci dětí ztvárnil ikonického čarodějnického mentora.
