Další lekce z historie podle Sheridana. Soumrak Divokého západu, bezmezná lidská krutost a výteční Ford, Mirren a Dalton v seriálu 1923

Americký fenomén v podobě seriálu Yellowstone s Kevinem Costnerem se těší nesmírné popularitě, zejména pak v USA. Premiéru první epizody sledovalo 7,4 milionů lidí v rámci lineárního vysílání v televizi a na VOD, což představuje nejlepší startovní číslo v historii Paramount+. Ostatně na výrobě a propagaci se nešetřilo, jedna epizoda vyšla zhruba na 30 milionů dolarů.

Sheridanovo vyprávění, sledující rančerskou velmoc ve státě Montana, se před dvěma lety dočkalo prequelu 1883, vyobrazujícího zapouštění kořenů migrující rodiny na bělochy neosídlené půdě Divokého západu. Třetí přírůstek s názvem 1923 pokračuje o půl století později větvením věhlasného rodokmenu. Že se bude jednat o výrazně odlišné dílo, dává vědět už titulní skladba.

1883 má dobrodružný nádech a ukazuje především putování za svobodou v nové zemi, Yellowstone mapuje prohnilé prostředí současného rančerského byznysu a obtéžnou udržitelnost vybudovaného impéria. Z 1923 prostřednictvím houslových tónů prosakuje nejistota a mizící odkaz romantizované éry západu, nad nímž se smráká historie a která předznamenává Velkou hospodářskou krizi z roku 1929.

Vyprávění sleduje tři dějové linie, u kterých záměrně nevíme, zda se odehrávají ve stejný čas, či nikoli. V té nejobsáhlejší se dostáváme na etablovaný ranč rodiny Duttonů, která v čele s Jacobem (Harrison Ford) a jeho ženou Carou (Helen Mirren) vévodí tamnímu zemědělskému průmyslu, jehož základy se otřásají kvůli slábnoucí úrodě, neúprosné industrializaci a růstu velkoměst.

Druhá sleduje Spencera Duttona (Brandon Sklenar), jenž se od rodiny oddělil při zapojení do první světové války a po ní se hledá v africké divočině jako proslulý lovec nebezpečných šelem. Třetí perspektiva patří indiánce Teonně (Aminah Nieves) na útěku z misijní školy, kde se setkává pouze s krutostí a ponižováním. Vše překlenuje voiceover Elsy Dutton (Isabel May), protagonistky 1883.

Střídání těchto linií utváří doplňující se fresku tehdejších reálií. Na ranči sledujeme lidi, jimž okolní svět čím dál víc uniká. Budují si uzavřený mikrosvět a odmítají si připustit dobový posun. Prostředí, ve kterém žijí, pomáhali sami vybudovat a nesou podíl na vyhnání původních obyvatel. Teď čelí stejnému osudu kvůli modernizaci a hamižným těžařům nerostných surovin. Teonna symbolizuje osud indiánských kmenů, kterým bylo násilím odebráno právo na svobodu, takže už jen přežívají na místě, které dávno není jejich. Paralela mezi těmito dvěma subsvěty ilustruje budoucnost, s kterou se Duttonovi budou muset potýkat.

Spencer se naopak rozhodl tento svět opustit a vytvářet si vlastní osud. Vytěsnil veškeré vzpomínky a obrnil se mlčenlivou samotou, poznamenanou válečnými traumaty. Duttonovi se stárnoucím Jacobem v čele však nejsou schopní čelit boji s ostatními rančery a úpěnlivě čekají na jeho nejasný návrat. Spencerova zkušenost z Afriky však do jisté míry předznamenává, jakým směrem se bude vyvíjet i americký západ.

Nespoutané pláně černého kontinentu jsou vyhledávané turisty, kteří si Spencera najímají pro svoje bezpečí a zároveň jako formu atrakce, jelikož se z něj stala celebrita. Někdejší Divoký západ velmi brzy také čeká nucené zkrocení a záplava cestovatelů, jež se stane nepostradatelnou složkou pro státní rozpočet, nahrazující dosavadní dominující farmářství. Kovbojové budou jen nostalgickými postavami, sloužícími pro pobavení veřejnosti.

Poetika westernu je znát především ze snímání přírodních scenérií a volby velikostí záběrů, skládajících se hlavně z celků, polocelků a amerických záběrů, šetřících si detaily na intimní a pro rozvoj děje důležité momenty. Tento pozapomenutý žánr se projevuje v drobných nuancích, které jdou ruku v ruce s někdejší poetikou romantizované éry kovbojů a banditů, lehce doznívající v prostředí a postavách. Od čistého westernu se však jasně distancuje, především pro jeho zkreslující výklad skutečných dobových reálií.

Seriál vyniká v rámci melodramatu, jehož tropy hojně využívá a okořeňuje mixem prvků jiných žánrů. V melodramatické rovině je nejdůležitější rodina, jasné vykreslení dobra a zla, ačkoliv 1923 právě tohle rozlišení podvratně variuje a pohrává si s ním. Nepostradatelné jsou rovněž repliky s nádechem patosu, faktor náhody a oddanost silným emocím na úkor psychologického ponoru do nitra postav. To však neznamená, že by byly jednotvárné či ploché.

Každá ze tří linek má specifické pojetí tempa vyprávění a žánrových prvků. Subsvět ranče se nese na vlně politických intrik a rodinného dramatu. Obsahuje největší množství postav, konverzačních sekvencí a o chodu fikčního světa přináší nejvíce informací. Příběh Spencera sice začíná s dobrodružně, nicméně velmi záhy se překlápí do romance na cestě, kde je tempo pomalejší, čímž oslabuje intenzitu dvou dalších, na napětí založených linií.

Zároveň je jeho ztvárnění silně citově zabarvené stejně jako Spencerova nenadálá láska, a tón hlubokých citů je nutným předkrmem před hořkým příchodem společenské reality. Původně zasnoubená Britka Alex totiž pochází z aristokratické rodiny a její útěk s lovcem šelem je považovaný za zahanbení rodiny a neodpustitelný prohřešek proti dobrým mravům.

Sheridan se ve svých seriálech o Duttonových nevyhýbá násilí, využívá ho však velmi účelně. Právě v 1923 přitom nejvíc přitvrdil, ovšem jen proto, aby nám dal pocítit nespravedlnost a krutost, jichž se mocní ve společnosti dopouštějí vůči ostatním, méně privilegovaným. Nejsilnější je to v zobrazení dějové linky Teonny Rainwater, patnáctileté původní obyvatelky Ameriky, která spolu s dalšími vrstevnicemi skončila v křesťanském „vzdělávacím“ a převýchovném institutu pro indiánky. Krutost řádových sester a knězů, ve jménu boha týrajících, znásilňujících a vraždících mírumilovné děti jiného etnika, je ostrou obžalobou koloniální minulosti.

Prakticky, zobrazené ve škole, vycházejí z historických reálií. Sheridan nás od začátku nešetří – dívky se učí modlit k bohu svých utlačovatelů, memorovat nesmyslné informace o složení mýdla, práce v domácnosti a hygieně podle představ kolonizátorů. To vše bez citu a dobré vůle, pouze pod pohrůžkou přísných fyzických i psychických trestů, ostatně řádové sestry se nijak netají svou povýšeností nad „divoškami“, jimiž v zásadě pohrdají.

Útlak a porobení v sobě nese dvojitou dávku, neboť indiánky jsou převychovávané jednak po vzoru „civilizovaných“ Evropanek a jednak je jim vštěpována nerovnost a diskriminace. Všechna ta snaha má totiž vést k tomu, aby se staly vzornými sloužícími či manželkami bílých kolonizátorů. Nevzdávají se tak pouze své etnické tradice a způsobu života, ale rovněž zvyklostí rozložení ženských a mužských rolí a určitého postavení v rámci svých kmenů.

Tato dvojitá diskriminace se projevuje ve scénách, kdy řádové sestry sice smí krutě trestat své mladé svěřenkyně, ale samy pak můžou obdržet neméně bolestivou lekci od mužů v čele církve. Indiánské dívky jsou nicméně těmi, které nejvíc pocítí frustraci a hněv svých učitelek a učitelů. Nesmí používat domorodý jazyk, pouze angličtinu, jeptišky je tlučou holemi, drhnou kartáči, stříhají jim vlasy, zavírají je bez vody do rozpálených kůlen a některé z nich je při „nácviku hygieny“ zneužívají. Všechny tyto činy přitom dnes máme dobře historicky doložené, jen se o nich donedávna nemluvilo.

Sheridan se ve 1883, 1923 i Yellowstone zabývá mocí jako jedním z hlavních témat, udržujících „pořádky“ a dynamiku společnosti. V prvním z nich se všichni muži a ženy, cestující z východu na západ do Oregonu, snaží putovat za svobodou, která by je vymanila z rigidních, diskriminačních a často i životu ohrožujících pravidel mocných. Yellowstone zachycuje formy moci v soudobé americké společnosti, vycházející z principů kapitalismu. 1923 pak ponejvíce kritizuje koloniální minulost a opojení z moci samotné, kterou může přinášet jak rozdílné společenské postavení, tak ekonomická nezávislost, tedy modla tzv. amerického snu.

Esencí čirého zla je zde Donald Whitfield (Timothy Dalton), bohatý těžař, jemuž dělá potěšení bez ostychu připravovat ostatní o všechno jen proto, že může. Právě on je největším nepřítelem Duttonových v této časové linii, protože se je snaží připravit o jejich pozemky a statky. Whitfield je mocenskou figurou par excellence.

Je bolestnou připomínkou toho, že právě jemu patří a ještě dlouho poté bude výraznou měrou patřit celý svět. Ovládl průmyslovou revoluci, jako jediný vítěz vyjde z Velké hospodářské krize, otřepe se ze světových válek a bude z nich profitovat. Tato symbolická rovina je nejmarkantnější ve scéně s prostitutkami, které nejenže poníží, zraní a pokoří, ale především obrátí jednu proti druhé. Tento způsob manipulace, maskovaný sexuálním vzrušením a chtíčem, je typickou ukázkou způsobu moci, jaký bude svět zakoušet ještě dlouho poté, co první Duttonovi najdou klid v panenské přírodě yellowstonského parku.

Vedle nápaditého vyprávění a komplexní narativní struktury seriál vyniká širokou paletou různorodých postav, které jsou i přes omezený prostor precizně vystavěné i skvěle zahrané. Jacob jako zkušená hlava rodiny sice demonstruje nekompromisní vedení, nicméně bere svou ženu jako rovnocennou partnerku, které neváhá svěřit vedení celého ranče. Přijímá její výtky a nebere ji jako pouhou hospodyni, narozdíl od ostatních rančerů.

Zachycení společnosti, zmítané prohibicí, hospodářskou krizí a industrializací, je palčivou zkušeností, jež se protagonisté těžko brání. Namísto soudržnosti s ostatními farmáři mezi sebou válčí a jednotlivé individuality se velmi rychle začínají štěpit na ty, co se za každou cenu budou snažit udržet staré pořádky, a ty, kteří se dokážou vetřít do milosti nových gigantů. Závěr série nenabízí katarzi. Je bolestivým zrcadlením etapy, na jejíž místo nastoupí zcela nová, kde pro mnoho původních hodnot není místo.

V kinematografii nepříliš zmapované prostředí amerického západu 20. let se dočkalo televizního solitéra, publikem oblíbeného. Jeho výstavba a zachycení nevyzpytatelné atmosféry a osobních nejistot, vztáhnutelných i k dnešku, tvoří jeden z nejsilnějších zážitků, jenž nabízí množství interpretací americké historie. Zanechá ve vás pocit melancholie, kterou budete s druhou sérií opět s chutí očekávat.

Dále se můžete podívat na žebříček nejlepších seriálů na SkyShowtime.

Martin Pleštil, Iva Baslarová

Pandemie covidu trvala s přestávkami dva roky. S malým odstupem přichází dokument Mariky Pecháčkové a Víta Klusáka o tom, jak absurdní divadlo jsme v Česku zažívali. Bohužel nešlo jen o mediální show, ale i tragédii s desítkami tisíc mrtvých.